16.3.2014 | Autor: Martin Hrdlička | sekce: živě Britové You Me At Six ve své domovské zemi vyprodávají haly a těší se velké popularitě. U nás zahráli teprve poprvé, a tak si museli vystačit s prostory pražského Lucerna Music Baru.

Rozehřát publikum si vzali za úkol kolegové z Deaf Havana. Stejně jako hlavní hvězdy večera, tak i pánové z Deaf Havana návštívili naši krajinu poprvé. Kapela si za svých téměř deset let prošla značným vývojem a čeští fanoušci už tak mohli obdivat její aktuální, dalo by se říci, až popovou podobu. Deaf Havana přijeli do Prahy s novou deskou Old Souls a právě jí patřila převážná část večera. Set odstartovala skladba Boston Square a bylo vidět, že samotnou kapelu příjemně překvapilo, jakou fanouškovskou základnu zde mají. Zpěvák James Veck-Gilodi byl viditelně ve velmi dobrém rozmaru a během přestávek mezi skladbami směle komunikoval s publikem. Člověk mohl občas dle jeho artikulace nabýt dojmu, jestli to poněkud nepřehnal s požitím alkoholu, ale spekulovat nad tím je zbytečné, jelikož na jeho výkonu to rozhodně nebylo znát. Deaf Havana naživo dokázali, že se vydali správnou cestou a svou současnou produkcí mají vetší šanci vydobýt si místo na hudebním výsluní spíše než tvorbou, kterou se prezentovali v počátcích své kariéry.


Poté už pod pódiem převážně dívčí osazenstvo, netrpělivě vyhlíželo pány z You Me At Six. Osobně jsem byl poněkud zklamán počtem návtěvníků, kteří si našli v ten večer cestu do Lucerna Music Baru. Mísily se tak ve mně obavy, jak na to zareagují samotní You Me At Six. Už při svém nástupu mě však přesvědčili o opaku. Koncert odpálili úvodní skladbou Too Young To Feel This Old z nového alba Cavalier Youth. Z toho se mimochodem ten večer hrálo nejvíc, a to rovnou sedm skladeb. Mezi starými hity se rozhodně neztratily.  


Hlavním tahounem You Me At Six je bezesporu zpěvák Josh Franceschi, a tak to byl právě on, kdo na sebe strhával nejvíce pozornosti. Z hlasového projevu si však troufám tvrdit, že úplně stoprocentní nebyl a zvláště v klidnějších pasážích mu to občas skřípalo. Příjemným překvapením však bylo, jak si poradil se screamovou částí ve skladbě Bite My Tongue, kterou má na desce Sinners Never Sleep na starost Oli Sykes z Bring Me The Horizon.


Zbytek kapely sice nedával tolik na odiv své emoce, ale i tak bylo rozpoznatelné, jak jim dodával prostor Lucerna Music Baru, kdy jsou obklopeni fanoušky doslova ze všech stran, energii a radost z hraní. Sám Franceschi zmínil, že se jedná o nejlepší dosavadní koncert na šňůře. Ano, možná to říká na každé zástavce aktuálního turné, ale přítomným fanouškům pod pódiem to zřejmě nevymluvíte, protože dle ohlasu, jaký kapela sklidila, se pro ně jednalo o ten nejlepší možný zážitek. Před úplným závěrem You Me At Six vyjádřili touhu se co nejdříve do České republiky vrátit. Že bychom se dočkali jejich účasti na některém z českých festivalů?

Ke konci si dovolím ještě menší poznámku, která se tak úplně netýká výkonu kapely samotné, ale spíše lidí pod pódiem. V poslední době se stále více na koncertech setkávám s naprosto nevhodným chováním některých jedinců, kteří mají potřebu si odnést nějaký ten suvenýr od kapely na památku domů. Samozřejmě darované trsátko nebo jiný hudební artefakt od oblíbené kapely je hezká věc, ale vylézt na pódium a krást? Je třeba si uvědomit, že takovéto chování vytváři nejen u kapely, ale u celého realizačního týmu poněkud nešťastný obrázek o českém publiku.

You Me At Six + Deaf Havana, Praha – Lucerna Music Bar, 13. 3. 14