2.12.2013 | Autor: Martin Hrdlička | sekce: živě Hudební cirkus pod hlavičkou Vans Warped Tour premiérově zavítal na starý kontinent. Jelikož však Česká republika byla o tento hudební svátek ochuzena, tak jsme byli nuceni vyrazit k našim jižním sousedům, konkrétněji do vídeňského komplexu Stadhalle. Při pohledu na soupisku vystupujících bylo jasné, že potkat v našich končinách takto našlapanou sestavu kapel, bývá opravdu vzácné. O tom, že se jednalo o plnohodnotný jednodenní festival, na který jsou zvyklí hudební fanoušci za oceánem a ne o pouhou strohou demoverzi originálu, svědčí také bohatý doprovodný program. Ten zahrnoval jak autogramiády kapel, tak také aktivity pro příznivce adrenalinu v podobě jízdy v u-rampě, kde se během dne vystřídali jezdci z mnoha evropských zemí.

Typickým znakem Warped Tour je fakt, že harmonogram vystupujících návštěvník zjistí až v době příchodu na místo konání. K mému zklamaní se bohužel stalo přesně to, co jsem nechtěl. Vzhledem k časovému zdržení jsem nestihl vystoupení americké party Memphis May Fire, a tak jsem přišel tak akorát na set rakouské party (v každém státě, kde se Warped Tour odehrávalo, dostaly prostor také domácí formace) From Dawn To Fall, která rozhodně není úplnou neznámou také pro české fanoušky, jelikož jsme se s ní poměrně často mohli v posledních letech potkat i na domácích festivalových pódiích. From Dawn To Fall rozhodně patří mezi ty zajímavější evropské punkrockové kapely, které by se mohly rovnat svým vzorům zpoza oceánu, čemuž výrazně napomáhá interpretace písní v anglickém jazyce. Zábavné a bezprostřední vystoupení s refrény, jež si budete pobrukovat ještě nějakou tu hodinu po skončení koncertu a dle ohlasu publika bylo vidět, že rakouští fandové nedají na tuto partu dopustit. Příjemný start dne.


Hudební program se odehrával na třech pódiích, z nichž dvě hlavní North a South Stage běžely na principu „na jednom se končí, na druhém se začíná“. Návštěvníkům tak stačilo otočit hlavu o 30° a mohli sledovat další koncert. Po From Dawn To Fall tedy ihned následovala kapela We Came As Romans představující aktuální vlnu moderního melodického metalcoru. Osobně jsem byl na tuto partu hodně zvědavý, přestože jsem se setkal s mnohými negativními reakcemi na jejich koncertní show. Nicméně přes tyto názory shledávám jejich studiovou tvorbu poměrně kvalitní. We Came As Romans nastoupili na scénu za pompézního intra a podle toho to taky vypadalo následujících 40 minut. Burcování publika, chorály, zpěvné refrény, počet tvrdých pasáží tak akorát, aby neurazily jemnější duše fanoušků. To vše je zábavné tak patnáct minut, poté to však začne poněkud nudit. Nicméně své si We Came As Romans odvedli a ti, kteří šli na jejich koncert s vědomím co očekávat, museli být spokojeni.

Po tomto mírném zklamání přišlo na řadu jedno z největších překvapení celého dne, a to koncert americké formace Chiodos s novým kytaristou, kterým nebyl nikdo jiný než Thomas Erak z kapely The Fall Of Troy. Je poněkud ironické, že největší pozornost na sebe strhl nový člen kapely. Nicméně je nutné dodat, že po právu. Jeho kytarová ekvilibristika byla fascinující. Ale ani zbytek kapely se rozhodně nenechal zahanbit a vše šlapalo tak, jak mělo. Pánové bez jakýchkoliv póz poslali mezi přítomné dávku poctivého post-hardcoru, a ti se jim odměnili slušnými ovacemi. Právě tato přirozenost, která čišela z Chiodos, mi chyběla u výše zmíněných We Came As Romans.

Druhým rakouským želízkem v ohni na hlavním pódiu byli u našich jižních sousedů velmi populární 3 Feet Smaller, které můžete znát z našeho reportu z letošního ročníku festivalu Frequency. Tato dvě vystoupení se však příliš nelišila. 3 Feet Smaller umí skvěle pobavit a příznivce tohoto stylu hudby rozhodně nikdy nezklamou. Pokud však nemáte rádi stereotyp, tak jeden koncert těchto rakouských sympaťáků vám bude stačit, tedy aspoň do té doby, dokud nevydají novou studiovou nahrávku.


Nesmíme ovšem zapomenout také na třetí téměř klubové pódium Kevin Says Stage, na kterém se během dne vystřídala sice méně známá, ale určitě ne méně kvalitní jména. Tím největším lákadlem však bylo vystoupení Britů We Are The Ocean. Ti za sebou mají poměrně bouřlivé období, během kterého stihl kapelu opustit zpěvák Dan Brown a tou pozitivnější událostí bylo vydání povedeného alba Maybe Today, Maybe Tomorrow již bez výše zmíněného vokalisty. We Are The Ocean se tak touto změnou přetransformovali z post-hardcorové party na klasickou rockovou kapelu. Všechny zmíněné důvody mě donutily upřednostnit vystoupení We Are The Ocean na úkor jednoho z headlinerů večera, a to Australanů Parkway Drive. Bohužel vzhledem k této časové kolizi (a nejen té, také části vystoupení Enter Shikari), se v prostorách Kevin Says Stage shromáždil poněkud skromnější počet návštěvníků. Sám frontman Liam Cromby několikrát vyjádřil svůj dík za to, že si lidé i přes tuto konkurenci našli cestu na jejich set.

Je to právě Cromby, na kterém po odchodu Browna stojí a padá pěvecký projev kapely. S touto rolí si však umí poradit velmi dobře a jeho hlas a jistotu by mu mohli leckteří zpěváci závidět. Ano, We Are The Ocean již sice nejsou tou zběsilou mašinou, ale určitě nejsou horší kapelou než dříve, jak se z některých táborů občas ozývá. Jejich tvorba stále nese typický rukopis, díky němuž je jasně rozpoznáte po několika úvodních tónech. Vystoupení We Are The Ocean tak bylo důstojným a povedeným završením celého dne.


Opomenout bychom neměli také technickou stránku věci týkající se zvuku, který byl po celý den na vynikající úrovni, což se zas tak často v důsledku festivalového chaosu nestává. Menší výtka však patří organizaci vpouštění návštěvníků do prostor Stadhalle. Příchozí sice dostali u vstupu náramky, které je jasně identifikovaly, ale pokud někteří ztratili nebo vyhodili vstupenku po vstupu do haly, tak už po jejím případném opuštění nebyli vpuštěni dovnitř. Vídeňská zastávka Vans Warped Tour si tedy, i přes tuto malou nedokonalost, odbyla úspěšně svou premiéru a zároveň ukončila putovaní tohoto festivalu po evropském kontinentu. Dle vyjádření organizátorů se můžeme v následujícím roce těšit na její opakování. Doufejme tedy, že si tentokrát najde cestu i do České republiky.


Vans Warped Tour, Vídeň – Stadthalle, 24. 11. 13