Topvar Rock Fest, Zelená voda (SK), 30. červen – 2. červenec 06
11.7.2006 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě
Zelená voda u slovenského Nového Mesta nad Váhom hostila na přelomu června a července letos již potřetí festival Topvar Rock Fest. Vystoupili Alice In Chains, Babyshambles, Skin, Fun Lovin' Criminals, Cradle Of Filth, či Maxïmo Park.
Pátek 30. 6.
Už při pátečním podvečerním vystoupení domácích Desmod dostála Zelená voda svému názvu hned dvakrát. Kromě toho, že se oblast jmenuje podle přilehlých jezer plných čiré nazelenalé vody (Ale fakt! Kdo neviděl, neuvěří...), ponořil se díky tři čtvrtě hodiny trvajícímu dešti pod vodu i celý areál. Co jinak k Desmod dodat? Pár ne nijak osobitých riffů, melodický pop-rock-punk, zkrátka sázka na jistotu.
Po Desmod mělo následovat vystoupení našich Support Lesbiens. Ti ačkoliv na místo dorazili, vzhledem k nutnosti vysušit pódium a ke snaze dodržet večerní line-up podle plánu, neměli šanci svůj um předvést.
Druhá scéna tou dobou patřila dvojici Longital, která tak alespoň svou pohodovou hudbou příjemně zahájila večerní program.
Jedním z taháků úvodního dne byli britší blackmetaloví Cradle Of Filth, kteří byli do programu dosazeni jen několik dnů před zahájením festivalu coby náhrada za hlavního headlinera, nu-metalové Korn, kteří vzhledem ke kolapsu svého frontmana Jonathana zrušil celé aktuální turné. Byli to mimochodem právě Cradle Of Filth a následní Alice In Chains, kdo na festival přitáhl nejvíce skalních fanoušků.
Co se Alice In Chains týče, angažování charismatického zpěváka Williama do reunionové sestavy se ukázalo jako dobrý krok. Je to právě on, kdo kapele dává novou dimenzi a žene ji dál kupředu.
O solidní jízdu na druhé scéně se večer postarala také irská indie kapela Autamata, nebo zpěvačka Nicolette. Těžko posoudit, zda-li její falzety byly záměrem, nebo omylem, v každém případě si zkuste představit, jaký hlas může vycházet z černošské zpěvačky silnější postavy. Nicolette vystoupila za doprovodu DJe, živých bicí a tří doprovodných vokalistek. Byla to šou, byla to jízda bez brždění, byl to mix housu, soulu, r’n’b, disca a zpěvaččina opakovaného vyznávání lásky všem přítomným. Příjemné to překvapení z londýnského klubového podhoubí.
Pak už přišel závěr pátečního programu a s ním poetická Monika Načeva, tentokráte vystoupivší za doprovodu DJe Five. Poetika textů výborně padla k poetice rozednívání.
Sobota 1. 7.
Zatímco první den se nesl ve znamení deště, druhý se nesl pro změnu ve znamení větru. Svůj celkem sympatický pop-rock v sobotu odpoledne představila skupina P.S., s níž jsem měl tu čest již loni, kdy předskakovala na pražském koncertu zpěvačky Avril Lavigne. O něco málo větší ohlas sklidili následní Cliché, kteří se pohybují na pomezí popu, rocku a díky dechové sekci místy i funku. Zkuste si zkrátka představit takové 100°C bez DJe a bez elektroniky.
Neznámou u slovenských posluchačů však byli naši Clou, kteří, ač se snažili, dosáhli výraznějšího aplausu snad jen při singlovce Island Sun. Ale co, třeba se časy změní. Jak ostatně sám frontman Lukemo prohlásil, na Slovensku Clou hráli vůbec poprvé. Snad právě proto měl na ruce nakreslené srdíčko a nápis ČSFR.
Podvečer na vedlejší scéně patřil zpěvačce Tině. Ta se na Slovensku těší stále větší oblibě, zatímco u nás její jméno můžeme znát stále jen díky spolupráci s některými našimi umělci (Zavzpomínejme třeba na Orionovy Chudáčky z prvního Teritoria – ta slovenská zpěvačka, to je ona). Tina má výborný, lehce nakřáplý hlas a se svým „kytarovým r’n’b“ to jednou možná dotáhne hodně daleko.
O poznání početnější obecenstvo tou dobou měli Kryštof, kteří hráli na hlavní scéně. Troufnu si dokonce říct, že možná ještě početnější, než oba večerní headlineři dohromady. Zkrátka parta okolo Richarda Krajča si na Topvaru dokázala vytvořit správnou atmosféru. Až na tu Krajčovu ne netrapnou parodii Ozajistého hip-hopu Xaviera Baumaxy...
S koncem koncertu se ale publikum od hlavní scény přesunulo kamsi jinam a jamajské reggae kapelce Earl 16 tak moc posluchačů nezůstalo.
Tou dobou už však probíhaly přípravy na večer. První z řady sobotních zahraničních hvězd měli být Babyshambles v čele s Petem Dohertym. Nebyli by to ale oni, aby se někde nezdrželi. Tentokrát nestihli letadlo a tak se nejprve představila zpěvačka Skin. Už na tiskové konferenci, která koncertu předcházela, Skin hýřila optimismem a roznášela dobrou náladu. Její set by se dal popsat stručně: energická nálož, která si podmaní snad každého. Bohužel valnou část jejího vystoupení jsem spolu s ostatními kolegy z novinářských kruhů trávil uzavřen v salónku třičtvrtěhodinovým čekáním na tiskovou konferenci s Petem Dohertym, která se nakonec nekonala, jelikož na ni Pete po svém o sedm hodin opožděném příjezdu zřejmě neměl náladu.
Babyshambles nakonec vystoupili po půl jedné v noci. Na pódium přišli jakoby se nic nestalo. Obejdou se bez manažera, bez složitých stageplanů (naopak jen s papírem a zakreslenými třemi kolečky představujícími mikrofony), i bez setlistů. Kdyby Pete neřekl „show starts“, ani by člověk nerozpoznal, kdy končí zvuková zkouška. Po takřka každé písni se kapela sešla, domluvila se na další skladbě, zabrnkala si pro radost svou a svých fanoušků a pokračovalo se dál. Úvodní sedmici písní Babyshambles zakončili singlem Fuck Forever a punc hodinového koncertu tomu všemu dodala ještě pětice přídavků. Pak už kapele zbývala cesta do Vídně, kde se jedna půlka kapely vydala na letiště a druhá, samozřejmě v čele s Dohertym, na vlak směr Londýn.
Neděle 2. 7.
Kdyby se Topvar Rock Fest konal v Krkonoších, dalo by se říct, že Krakonoš v neděli konečně poručil větru, dešti.
Kdo bez újmy na zdaví (či nějaké jiné újmy...) přežil celé dva dny, dočkal se finálové jízdy. V nedělním odpoledním programu nechyběla domácí Peha, která jen utvrdila svou pozici mezi slovenskými kapelami. Schválně si zkuste srovnat koncert úspěšného slovenského interpreta v Česku a na Slovensku – tak, jako jsem měl v paměti loňský koncert Mekyho Žbirky coby předskokana The Prodigy na trenčínském festivalu Pohoda, kde panovala fantastická atmosféra, vryje se mezi silné zážitky i slovenské vystoupení Pehy. Zkrátka je tam doma mají rádi, no...
Pehu na hlavní stage vystřídala u nás obdobně úspěšná skupina Chinaski a na druhé scéně se vše schylovalo ke koncertům dvojice kytarových nadějí, u nichž byste na první poslech snad ani nepoznali, že pocházejí ze Slovenska: The Bridge a Lavagance. Mladíčci z The Bridge hráli skladby z loňského debutu Citizen Bridge. Už zanedlouho se ale uzavřou do studia a začnou pracovat na novém materiálu. Stejně jako po lednovém koncertu v pražském klubu Roxy nejslabší stránkou kapely stále zůstává poněkud nesmělá komunikace s publikem; jinak se v nich ukrývá velký příslib. Do roka a do dne o nich hodně uslyšíme. No a Lavagance, tak ti jsou už teď hotovými hvězdami. Jejich jedinou chybou je, že nepocházejí z Británie - to by totiž každý jejich singl bodoval v top 10. Jejich „futre retro“ je zkrátka srovnatelné se západní produkcí: instrumentální schopnosti, dobrá angličtina, propracovaná image... Na Slovensku letos hrají takřka na každém významnějším festivalu a pořadatelé dobře vědí, proč si je zvou. Vzhledem k časovému skluzu se však jejich vystoupení překrývalo s britskými Maxïmo Park, kteří krátce na to začínali na hlavní scéně, kam se také řada kytarových fandů přesunula.
Maxïmo Park sice hráli jen pro hrstku skalních „britpopařů“, ale ani to je neodradilo od toho, aby do svého setu dali maxïmum. Zahráli snad všechny skladby ze svého loňského debutu A Certain Trigger vyjma pomalé Acrobat a představili také několik novinek. Na živo to Maxïmo Park solidně rozjeli a příjemně překvapili i jedince, kteří jejich albu příliš neholdují.
Nad nedělním pořadí kapel na hlavní scéně (Chinaski - Maxïmo Park – Kabát – Fun Lovin‘ Criminals) se sice mnozí srdečně pousmáli, ale fakt je takový, že poslední dvě kapely se i v tomto pořadí ukázaly coby obstojná dvojka headlinerů. Fanoušky Kabátu se to jen hemžilo a Fun Lovin‘ Criminals? Ti si koncert užili nehledě na to, že o pár dnů později v nedaleké Bratislavě odehráli sólo koncert.
Letošní Topvar Rock Fest je v každém případě za námi. Přivezl do našich končin tolik kontroverzní hvězdy tak rozličných žánrů, že ostatní promotéři musejí žasnout. Nálada byla fajn, tak třeba zase za rok?
Pátek 30. 6.
Už při pátečním podvečerním vystoupení domácích Desmod dostála Zelená voda svému názvu hned dvakrát. Kromě toho, že se oblast jmenuje podle přilehlých jezer plných čiré nazelenalé vody (Ale fakt! Kdo neviděl, neuvěří...), ponořil se díky tři čtvrtě hodiny trvajícímu dešti pod vodu i celý areál. Co jinak k Desmod dodat? Pár ne nijak osobitých riffů, melodický pop-rock-punk, zkrátka sázka na jistotu.
Po Desmod mělo následovat vystoupení našich Support Lesbiens. Ti ačkoliv na místo dorazili, vzhledem k nutnosti vysušit pódium a ke snaze dodržet večerní line-up podle plánu, neměli šanci svůj um předvést.
Druhá scéna tou dobou patřila dvojici Longital, která tak alespoň svou pohodovou hudbou příjemně zahájila večerní program.
Jedním z taháků úvodního dne byli britší blackmetaloví Cradle Of Filth, kteří byli do programu dosazeni jen několik dnů před zahájením festivalu coby náhrada za hlavního headlinera, nu-metalové Korn, kteří vzhledem ke kolapsu svého frontmana Jonathana zrušil celé aktuální turné. Byli to mimochodem právě Cradle Of Filth a následní Alice In Chains, kdo na festival přitáhl nejvíce skalních fanoušků.
Co se Alice In Chains týče, angažování charismatického zpěváka Williama do reunionové sestavy se ukázalo jako dobrý krok. Je to právě on, kdo kapele dává novou dimenzi a žene ji dál kupředu.
O solidní jízdu na druhé scéně se večer postarala také irská indie kapela Autamata, nebo zpěvačka Nicolette. Těžko posoudit, zda-li její falzety byly záměrem, nebo omylem, v každém případě si zkuste představit, jaký hlas může vycházet z černošské zpěvačky silnější postavy. Nicolette vystoupila za doprovodu DJe, živých bicí a tří doprovodných vokalistek. Byla to šou, byla to jízda bez brždění, byl to mix housu, soulu, r’n’b, disca a zpěvaččina opakovaného vyznávání lásky všem přítomným. Příjemné to překvapení z londýnského klubového podhoubí.
Pak už přišel závěr pátečního programu a s ním poetická Monika Načeva, tentokráte vystoupivší za doprovodu DJe Five. Poetika textů výborně padla k poetice rozednívání.
Sobota 1. 7.
Zatímco první den se nesl ve znamení deště, druhý se nesl pro změnu ve znamení větru. Svůj celkem sympatický pop-rock v sobotu odpoledne představila skupina P.S., s níž jsem měl tu čest již loni, kdy předskakovala na pražském koncertu zpěvačky Avril Lavigne. O něco málo větší ohlas sklidili následní Cliché, kteří se pohybují na pomezí popu, rocku a díky dechové sekci místy i funku. Zkuste si zkrátka představit takové 100°C bez DJe a bez elektroniky.
Neznámou u slovenských posluchačů však byli naši Clou, kteří, ač se snažili, dosáhli výraznějšího aplausu snad jen při singlovce Island Sun. Ale co, třeba se časy změní. Jak ostatně sám frontman Lukemo prohlásil, na Slovensku Clou hráli vůbec poprvé. Snad právě proto měl na ruce nakreslené srdíčko a nápis ČSFR.
Podvečer na vedlejší scéně patřil zpěvačce Tině. Ta se na Slovensku těší stále větší oblibě, zatímco u nás její jméno můžeme znát stále jen díky spolupráci s některými našimi umělci (Zavzpomínejme třeba na Orionovy Chudáčky z prvního Teritoria – ta slovenská zpěvačka, to je ona). Tina má výborný, lehce nakřáplý hlas a se svým „kytarovým r’n’b“ to jednou možná dotáhne hodně daleko.
O poznání početnější obecenstvo tou dobou měli Kryštof, kteří hráli na hlavní scéně. Troufnu si dokonce říct, že možná ještě početnější, než oba večerní headlineři dohromady. Zkrátka parta okolo Richarda Krajča si na Topvaru dokázala vytvořit správnou atmosféru. Až na tu Krajčovu ne netrapnou parodii Ozajistého hip-hopu Xaviera Baumaxy...
S koncem koncertu se ale publikum od hlavní scény přesunulo kamsi jinam a jamajské reggae kapelce Earl 16 tak moc posluchačů nezůstalo.
Tou dobou už však probíhaly přípravy na večer. První z řady sobotních zahraničních hvězd měli být Babyshambles v čele s Petem Dohertym. Nebyli by to ale oni, aby se někde nezdrželi. Tentokrát nestihli letadlo a tak se nejprve představila zpěvačka Skin. Už na tiskové konferenci, která koncertu předcházela, Skin hýřila optimismem a roznášela dobrou náladu. Její set by se dal popsat stručně: energická nálož, která si podmaní snad každého. Bohužel valnou část jejího vystoupení jsem spolu s ostatními kolegy z novinářských kruhů trávil uzavřen v salónku třičtvrtěhodinovým čekáním na tiskovou konferenci s Petem Dohertym, která se nakonec nekonala, jelikož na ni Pete po svém o sedm hodin opožděném příjezdu zřejmě neměl náladu.
Babyshambles nakonec vystoupili po půl jedné v noci. Na pódium přišli jakoby se nic nestalo. Obejdou se bez manažera, bez složitých stageplanů (naopak jen s papírem a zakreslenými třemi kolečky představujícími mikrofony), i bez setlistů. Kdyby Pete neřekl „show starts“, ani by člověk nerozpoznal, kdy končí zvuková zkouška. Po takřka každé písni se kapela sešla, domluvila se na další skladbě, zabrnkala si pro radost svou a svých fanoušků a pokračovalo se dál. Úvodní sedmici písní Babyshambles zakončili singlem Fuck Forever a punc hodinového koncertu tomu všemu dodala ještě pětice přídavků. Pak už kapele zbývala cesta do Vídně, kde se jedna půlka kapely vydala na letiště a druhá, samozřejmě v čele s Dohertym, na vlak směr Londýn.
Neděle 2. 7.
Kdyby se Topvar Rock Fest konal v Krkonoších, dalo by se říct, že Krakonoš v neděli konečně poručil větru, dešti.
Kdo bez újmy na zdaví (či nějaké jiné újmy...) přežil celé dva dny, dočkal se finálové jízdy. V nedělním odpoledním programu nechyběla domácí Peha, která jen utvrdila svou pozici mezi slovenskými kapelami. Schválně si zkuste srovnat koncert úspěšného slovenského interpreta v Česku a na Slovensku – tak, jako jsem měl v paměti loňský koncert Mekyho Žbirky coby předskokana The Prodigy na trenčínském festivalu Pohoda, kde panovala fantastická atmosféra, vryje se mezi silné zážitky i slovenské vystoupení Pehy. Zkrátka je tam doma mají rádi, no...
Pehu na hlavní stage vystřídala u nás obdobně úspěšná skupina Chinaski a na druhé scéně se vše schylovalo ke koncertům dvojice kytarových nadějí, u nichž byste na první poslech snad ani nepoznali, že pocházejí ze Slovenska: The Bridge a Lavagance. Mladíčci z The Bridge hráli skladby z loňského debutu Citizen Bridge. Už zanedlouho se ale uzavřou do studia a začnou pracovat na novém materiálu. Stejně jako po lednovém koncertu v pražském klubu Roxy nejslabší stránkou kapely stále zůstává poněkud nesmělá komunikace s publikem; jinak se v nich ukrývá velký příslib. Do roka a do dne o nich hodně uslyšíme. No a Lavagance, tak ti jsou už teď hotovými hvězdami. Jejich jedinou chybou je, že nepocházejí z Británie - to by totiž každý jejich singl bodoval v top 10. Jejich „futre retro“ je zkrátka srovnatelné se západní produkcí: instrumentální schopnosti, dobrá angličtina, propracovaná image... Na Slovensku letos hrají takřka na každém významnějším festivalu a pořadatelé dobře vědí, proč si je zvou. Vzhledem k časovému skluzu se však jejich vystoupení překrývalo s britskými Maxïmo Park, kteří krátce na to začínali na hlavní scéně, kam se také řada kytarových fandů přesunula.
Maxïmo Park sice hráli jen pro hrstku skalních „britpopařů“, ale ani to je neodradilo od toho, aby do svého setu dali maxïmum. Zahráli snad všechny skladby ze svého loňského debutu A Certain Trigger vyjma pomalé Acrobat a představili také několik novinek. Na živo to Maxïmo Park solidně rozjeli a příjemně překvapili i jedince, kteří jejich albu příliš neholdují.
Nad nedělním pořadí kapel na hlavní scéně (Chinaski - Maxïmo Park – Kabát – Fun Lovin‘ Criminals) se sice mnozí srdečně pousmáli, ale fakt je takový, že poslední dvě kapely se i v tomto pořadí ukázaly coby obstojná dvojka headlinerů. Fanoušky Kabátu se to jen hemžilo a Fun Lovin‘ Criminals? Ti si koncert užili nehledě na to, že o pár dnů později v nedaleké Bratislavě odehráli sólo koncert.
Letošní Topvar Rock Fest je v každém případě za námi. Přivezl do našich končin tolik kontroverzní hvězdy tak rozličných žánrů, že ostatní promotéři musejí žasnout. Nálada byla fajn, tak třeba zase za rok?
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Topvar-Rock-Fest-Zelena-voda-SK-30-cerven-2-cervenec-06~11~cervenec~2006/
Komentáře
&;
