7.4.2007 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě Úterní koncert německých Tokio Hotel mi připomněl nedávnou anketu, ve které jsem byl redaktorkou jistého dámského časopisu tázán, zda-li se pro děti a teenagery pořádají zvláštní odpolední koncerty. Tehdy jsem odvětil, že Dáda Patrasová skutečně vystupuje převážně v brzkých hodinách. Přitom ale stačilo počkat si pouhých pár měsíců.
Pravdou je, že start avizovaný na šestou se nezdařil a na poslední chvíli byl o hodinu posunut, nicméně za prvopočátek celého šílenství můžeme klidně považovat již brzké polední hodiny, kdy se ku Sazka Areně začínala houfně sjíždět mládež nejen z celé Prahy.

Dám ruku do ohně za to, že takto prázdných a zároveň takto pařících útrob se Sazka Arena doposud nedočkala. Odhadem čtyři tisícovky návštěvníků vytvořily při zahajovacím koncertu evropského turné Tokio Hotel v hale se zhruba čtyřnásobnou kapacitou atmosféru, o jaké by se mohlo mnohým jen zdát. Pozitivem budiž, že v hotelu, můžeme-li halu protentokrát takto důvěrně nazvat, bylo „vzdušno“. Však také drahých hotelů obvykle využívají spíše zahraniční turisté, nežli náctiletá děvčata, která zde pochopitelně převažovala (některá dokonce v doprovodu svých babiček, mezistupeň pak tvořilo pár vyčpělých rockerů). Že by důvod nízké účasti?

Od loňského jara, kdy se Tokio Hotel u příležitosti propagace tehdy aktuálního debutu Schrei krátce zastavili ve Futuru, frontman Billíšek (pro ortodoxní fanynky: všímáte si, že jsem si na základě vaší minulé připomínky doplnil vzdělání a již nepíši Billísek?) zdárně překonal nejhorší mutační období, jeho kolegové se naučili nějaký ten nový akord a společně se svým týmem připravili druhé album, aranžérsky dotaženější, ač méně melodicky stavěné.
Zimmer 483 se také dle očekávání stala ústředním článkem setu zahájeném úvodní skladbou z novinkové desky, Übers Ende der Welt, při jejímž intru mohly fanynky po vysunutí plechové opony začít obdivovat příchozivšího Billíška se stylově postavenými vlasy vlajícími ve větříčku. Prostě romantika.

Od prvního do posledního okamžiku halou zněl neutichající pískot převážně nevinných hlásků, který průřez novinkami symbiozujícími se staršími kousky jen umocňoval. Ten, kdo nepřišel ze zvědavosti s lístkem „za korunu“ (čti přes guestlist), nebo nedělal doprovod svému potomku, dostal snad vše, co jen mohl očekávat.
Tokio Hotel přese všechno nabídli do posledního detailu propracovanou šou, jež neměla čím urazit. Ani hudebně se chlapci nepouštěli do žádných akcí, na které by nestačily, ba naopak.
Hlavní set trval tři čtvrtě hodiny, záhy následovala ještě dvacetiminutová série přidavků. Nejprve dvojice In die Nacht z nového alba a starší singlovka Rette Mich v akustickém podání, závěrem potom skotačivá novinka An deiner Seite (Ich bin da).

Škoda jen, že nakonec nedošlo na konfrontaci s angličtinou, jíž zpěvák Bill příliš neholduje, ačkoliv vydání alba Fancination s anglicky přetextovanými skladbami je na spadnutí (Místo Schrei budou Tokio Hotel zpívat Scream a místo Übers Ende Der Welt pro změnu Ready Set Go; názorné odpovědi hledejte na MySpace). Ti, kdo neodcházeli dojati, by totiž mohli odejít alespoň se škodolibým úsměvem na tváři. Ale vážně, minimálně by to bylo zajímavé...

Tokio Hotel, Praha - Sazka Arena, 3. 4. 07