7.2.2007 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě
 fotogalerie Úsměvy i zamyšlení, folk, rock i experimenty… Po dvou měsících měla Praha tu čest opět přivítat irskou pětici The Frames. Namísto Rock Café tentokrát dostalo přednost opět osvědčené Divadlo Archa – tradiční stánek, kde už kapela odehrála pěknou řádku koncertů.

Slovenští Longital, přítelé frontmana Frames Glena Hansarda, se postarali o rozjezd a vyjma úvodní skladby Otvorenou krajinou svůj set založili výhradně na písních z loňského alba Výprava. Hudba, kterou představila baskytaristka Šina společně s kytarovým mágem Salontayem, k Frames sedne, ačkoliv je citelněji založena na elektronických podkladech. Důležitá je v tomto případě ale její samotná podstata a sdělení.

Hlavní chod nastal lehce po deváté. Frames dokáží napoprvé nadchnout, napodruhé vám dají příležitost se do jejich hudby lépe ponořit a po shlédnutí třetího koncertu zjišťujete, že vlastně máte stále jiný a jiný pocit. Ovšem ten, kdo jejich vystoupení skutečně viděl vícekrát, dá asi za pravdu, že rozhodující slovo má atmosféra. Archa byla vyprodána a navíc se (spolu s Retrem) může pyšnit nejlepším zvukem v Praze, což jsou, mimo tradiční pozitivní nálady přelévající se od kapely k publiku a nazpět, další dva body k dobru.

Mírně překvapivé pro některé mohlo být, že ač na podzim Frames vydali novou desku The Cost, zazněla z ní na nedělním koncertu pouhá pětice skladeb. Večer byl koncipován spíše jako průřez nejrozmanitějšími polohami, do kterých se skupina kdy dostali - od úvodní instrumentálky Turbit přes singlovou záležitost The Cost k dalším vrcholům. Jedním z nich byla bezesporu dvojice zdánlivě odlišných skladeb: našlápnutá God Bless Mom záhy vystřídaná akustickou intimitou písně Falling Slowly. Smysl pro střídání poloh, které přese všechno působí kompaktně, je u Frames jednou z obdivuhodných věcí.

Publikum si koncert náležitě vychutnávalo a dočkalo se i několika kousků, jimž se skupina v poslední době na koncertech příliš nevěnovala, či kousků neočekávaných. Nad rámec plánovaného setlistu byla třeba píseň A Caution To The Birds z desky Burn The Maps nebo sólo houslisty Colma Blue Shoes, první řady z přídavků.

Jistě, třeba takový kuřák by mohl namítnout, že během dvouhodinového koncertu dostal absťák (totiž abyste rozuměli, v Arše je kouření zakázáno už i v dolním foyer), jenže koncert Frames si člověk neužije bez toho, aniž by se alespoň pokusil do hudby vcítit.

P.S.: Zde máte ještě Filipův rozhovor s houslistou Colmem, který byl pořízen během odpoledne před samotným koncertem, a také fotogalerii: