3.3.2006 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě Když se na Free Mondays v Roxy při svém evropském turné zastaví nadějná slovenská kytarovka, která má na kontě pozitivní ohlasy také ze západu, kde hojně koncertuje, nabízí se návštěva koncertu sama od sebe. Když už ne z jiného důvodu, tak alespoň ze zvědavosti.

Čtveřice mladých muzikantů (dAsK – zpěv a kytara, Lemmy – kytara, Jaro – baskytara, Mišo – bicí) z Bardejova funguje od roku 2001. Zúčastnili se několika soutěží, potkalo je pár personálních změn, až se nakonec vypracovali do své nynější fáze a na podzim vydali svůj debut. Jejich první počin Citizen Bridge vydaný loni na podzim přijela skupina do Roxy představit v živé podobě. Není pochyb o tom, že kapela měla ze svého repertoáru co vybírat. Aby ne, když jejich debut obsahuje hned dvaatřicet kousků na dvou plackách. Co skladba, to rádiovka, o tom není pochyb, velkým minusem u desky je ale fakt, že jako celek zní velmi kompaktně.

Nechejme teď ale album albem a přenesme se na koncert. Na živo zní hudba The Bridge o poznání syrověji, než na více méně indie-popové studiovce. Kapela si hrála své bez ohledu na to, že sál klubu Roxy v tu chvíli nebyl ani poloprázdný. Nikterak se tím nezatěžovali, nesnažili se být jakýmkoliv způsobem vtipní, zkrátka hráli, občas poděkovali. Bridge si koncert naplno užívali a bylo to z toho cítit. V tu chvíli se přítomní buď bavili, nebo jen se zaraženým dechem sledovali, co že ta skupina mladíků všechno dokáže.

Zpěvák Tomáš aka dAsK disponuje zvláštní barvou hlasu, tu tam jakoby zpíval nosem, do toho zasviští falzet znějící jakoby jej z úst vypustil Ville Valo z HIM, ale samotný celek to nikterak neruší, naopak. Ošuntělých začátečnických kytarových rifů byste se nedočkali. Kapela sice staví na základech, které během posledních let postupně pokládaly britské kytarovky, ale dokáže hudbu, kterou produkuje, podat osobitým stylem. Za zmínku stojí i výkon bubeníka Miša, který byl evidentně v dobré formě a hraní mu šlo od ruky.

Směr, který Bridge zatím zjevně moc neprobádali, je komunikace s publikem, konec konců nikdy kapela nemůže vědět, jaká sebranka dorazí. To je otázka času, zkušeností. Jinak byli The Bridge sehraní, jejich hudba má duši, je dobře interpretovaná a je z ní cítit příval energie a hlavně naděje, že i nastupující generace hudebníků dokáže tvořit kvalitní hudbu. Co k tomu dodat? Snad si jen dovolím tipnout, že toho mají mnoho před sebou a že v budoucnu toho o nich ještě hodně uslyšíme.