Summer Of Love, Pardubice, 16. 8. 08
25.8.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: živě
Tři faktory – déšť, bahno a neuvěřitelná zima – letošní ročník Summer of Love poznamenaly, co si budeme nalhávat. I tak se ale nemohly stát většími překážkami ve vyposlechnutí Stereo MC's, Apparata či M.A.N.D.Y. a festival se povedl nad očekávání dobře.
Ale začněme negativně. Dvanácté vydání tanečního festivalu přineslo oproti létům minulým několik novinek. Tak třeba Sollary, festivalové peníze. Žetonový systém všude v zahraničí funguje, jeho smysl a výhody ovšem nechápu a neznám. Člověk vystojí dvě fronty, hmmm, a dál? To by byl problém malicherný, návštěvníky naštvalo něco jiného. Jeden Sollar se dal v průběhu večera koupit za třináct korun a nad ránem, když se festivalové peníze vracely, jste za ten samý Sollar vyfasovali nazpět korun sedm. Do Česka přes noc přišla hyperinflace? Osobně jsem se Sollary neměl problém (i proto, že jsem žádné nevracel), ale o tom, že podivný směnný kurz je podraz, není sporu. A nic na tom nezmění ani to, že ředitel festivalu Aleš Bleha tvrdí, že nastálou situaci nemohl ovlivnit, omlouvá se a slibuje, že nic jako Sollary už nikdy nebude. Ale co, přijeli jsme kvůli hudbě.
Celý festival pro mě otevírala dvojice Nipp & Marwin Shamma. Bavili i když na atmosféře nepřidalo denní světlo, ale jejich hodinový set nenabídl žádný moment překvapení (snad jen sample „Dobrý večer“ z Večerníčku opravdu pobavil. Navíc skvěle sedl, protože bylo okolo sedmé večerní) nebo něco, čím by se odlišil od snažení ostatních. Což je zvláštní, když z nahrávek zní jejich sound tak čistě, profesionálně a světově.
Zařazení DJ Markyho spolu s MC Staminou na Live stage překvapilo, i když je drum and bass dnes dost populární. Nejen díky velkému počtu posluchačů před DJ booth si však jihoamerický král zlomených beatů přiřazení do line-upu hlavního pódia zasloužil. Vždy usměvavý Brazilec si svou vynikající a skvěle gradující show (i když na jeho pověstný kousek – scratchovaní na gramofonu ve vzduchu – došlo jen jednou) musel vysloužit ovace i u diváků, kteří neoplývají vřelými city k jungle. Ve vynikajících přechodech postupoval od rozřezávání až po jakési lázeňské dnb s tolik klidným lounge atmosférickým zvukem v pozadí, a stál tak v protikladu k občas dosti monotónní Take Control DNB stage. Takovému stylu, jaký předvedl Jihoameričan, však ještě zdáli volám třikrát ano!
Discopříběh a Standa Hložek. Nejen kvůli těmto odkazům šla z Vladimira 518 cítit jakási touha vrátit se zpět do diskotékového mládí. Jsme děti prázdnoty, děti barů a klubů. Jdeme sami, beaty to posunují dopředu, texty hlouběji, až někam k sociální kritice a existenciálnímu vymezení, nasranost k tomu patří, i když jsou sprostá slovíčka v předělech mezi skladbami samoúčelná. Jindy zase Vladimir a Hugo Toxxx, jenž Gorilu a/nebo Architekta doprovází na živo, přeměřují život smířlivější optikou a dovolí si lehoučkou ironii.
Existuje (jen/až) osm variant toho bejt dobrej a zlej. A koncert byl dobrej.
Stereo MC's se mohli pochlubit zdaleka největší přízní ze strany diváků, alespoň co se týče návštěvnosti na prozřetelně zakrytém prostoru před Semtex Live stage. Že by ale Britové čistě čerpali ze statusu legend se říct nedá, protože svůj set vyšperkovali i několika skladbami ze zbrusu nového alba Double Bubble a, co je překvapivější, tyto kousky měly skvělý zvuk, daleko zemitější a tanečnější než dřívější nahrávky. Stařičké Elevate My Mind, Deep Down and Dirty nebo Step It Up nemohly chybět a uznání zasluhuje Rob Birch, který na svůj věk s přehledem všechny kousky odskákal a přitom se při rapovaní ani trochu nezadýchal. Energie vůbec ze Stereo MC's stříkala, tři čtvrtě hodinky však stačí a radši se prosmýknu kolem svatostánku fanoušků trance. Masivní konstrukce měla na výšku čtrnáct metrů a na šířku skoro třicet, což dovolovalo umístit na ni osm obrazovek. V kapličce uprostřed pěkně odštěkával Kanaďan Josh Gabriel a odskočil si i k dalším stylům, což platilo i pro následujícího Marca V. Nizozemec od trance zatáčel i k progressive, technu, či electru a jen potvrdil, že celá stage měla blízko k pěkně ostrým nožům vyhlášeného řeznictví spíš než k přecukrovanému střednímu proudu. Ikona současného trance, která paradoxně tento žánr moc nehraje, správně podchytila početný dav a méně předvídatelné přechody tahaly za prokřehlé bradavky od srdce. Protáčení mezi styly přinesly Marcovi podobně zakroucenou čarovnost, jakou překypuje logo, které celému jevišti vévodilo, logo agentury United Music.
Přestože United Music DJ bylo v pořadí až druhé hlavní dějiště a byla před ním největší blátotlačková spoušť, stejně tam tančilo nejvíc lidí. Nejlépe řešený prostor se skvělou laser show a válcujícím zvukem byl opravdu velkolepý a drtivě potvrzoval nadvládu trance v současné elektronické muzice. Když jsme u pódií, hodně zajímavě bylo řešeno i Mentos This Is Techno stage, kde DJové hráli z druhého balkónového patra. Bohužel na ni i další scény čas nezbyl, a tak mé kroky opět směřovaly na „živé“ pódium.
Apparat byl dlouho přemlouván, ať do České republiky přijede poprvé s bandem, jenomže odmítl s tím, že na Čechy je to ještě příliš brzo. Nevadilo, protože předvedl jedno z nejlepších vystoupení dvanáctého ročníku Léta lásky. Od probublávajících pomalých úseků se chytře posouval k dobrodružným výletům do hlubokých a úzkých propastí. Přes skladby Godspeed od kamarádů z Modeselektor či Way Out, jež vznikla spoluprácí s Ellen Allien, se nakonec dostal až k neuvěřitelným stěnám hluku, co se nemilosrdně blížily, aby vás nakonec umačkaly. V uších ten skoro shoegazeový zvuk zní ještě teď a nejen jím Sascha Ring dokázal, že i chytrou hudbou se dá pobavit a není jen o přemýšlení. Závěrečným nášupem se ještě více odlišil od svých nahrávek, protože na špinavé lžičce povařil nesterilizované techno. Ideálně tak předehrál na M.A.N.D.Y.
Patrick Bodmer a Philipp Jung se svým tříhodinovým setem doplatili na konkurenci v podobě Blanka & Jonese (vlastně jen Jonese, protože Blank, jemuž se ten den narodil potomek, nepřijel) a také okolnost, kterou mohli ovlivnit sami, totiž délku svého účinkování. Tři hodiny jsou na tak minimalistické pojetí hudby opravdu až nestravitelné a Němcům se až v poslední šestině vyhrazeného času podařilo dostat z chladivých vod do nitra spalujícího minimal kotle.
Když MC Stamina festival překřtil na Summer of Mud, nebyl daleko od pravdy, leč organizátoři se natolik vynasnažili, že zasypávání pískem a štěrkem uchovaly areál v dobrém stavu. Počasí se snažilo ukázat festivalu záda, jenže samotní návštěvníci si nakonec svými tanečky bohy udobřili a dřív než nad ránem byly mraky rozmetány. Co se týče organizační stránky věci, až na sporné Sollary museli být návštěvníci spokojeni. Zálohované plastové obaly zabránily znečištění a alespoň trochu ulehčily přírodě, jež se jinak musí s ekologicky náročnou akcí, jakou festival je, vyrovnat sama. Poměrně široké spektrum stánků s občerstvením, jiným sortimentem i doprovodným programem mohlo zase přilákat ty, které začala muzika nudit. Ale tento případ asi mockrát nenastal, poněvadž hudební výběr byl rozmanitý, byť jste zůstali na jednom místě. Požitek navíc velkou měrou zpříjemňoval naprosto vynikající zvuk a na některých scénách i vizuální stránka brala dech. Tak za rok se tam uvidíme znovu, hm?
Summer Of Love, Pardubice – Dostihové závodiště, 16. 8. 08
Ale začněme negativně. Dvanácté vydání tanečního festivalu přineslo oproti létům minulým několik novinek. Tak třeba Sollary, festivalové peníze. Žetonový systém všude v zahraničí funguje, jeho smysl a výhody ovšem nechápu a neznám. Člověk vystojí dvě fronty, hmmm, a dál? To by byl problém malicherný, návštěvníky naštvalo něco jiného. Jeden Sollar se dal v průběhu večera koupit za třináct korun a nad ránem, když se festivalové peníze vracely, jste za ten samý Sollar vyfasovali nazpět korun sedm. Do Česka přes noc přišla hyperinflace? Osobně jsem se Sollary neměl problém (i proto, že jsem žádné nevracel), ale o tom, že podivný směnný kurz je podraz, není sporu. A nic na tom nezmění ani to, že ředitel festivalu Aleš Bleha tvrdí, že nastálou situaci nemohl ovlivnit, omlouvá se a slibuje, že nic jako Sollary už nikdy nebude. Ale co, přijeli jsme kvůli hudbě.
Celý festival pro mě otevírala dvojice Nipp & Marwin Shamma. Bavili i když na atmosféře nepřidalo denní světlo, ale jejich hodinový set nenabídl žádný moment překvapení (snad jen sample „Dobrý večer“ z Večerníčku opravdu pobavil. Navíc skvěle sedl, protože bylo okolo sedmé večerní) nebo něco, čím by se odlišil od snažení ostatních. Což je zvláštní, když z nahrávek zní jejich sound tak čistě, profesionálně a světově.
Zařazení DJ Markyho spolu s MC Staminou na Live stage překvapilo, i když je drum and bass dnes dost populární. Nejen díky velkému počtu posluchačů před DJ booth si však jihoamerický král zlomených beatů přiřazení do line-upu hlavního pódia zasloužil. Vždy usměvavý Brazilec si svou vynikající a skvěle gradující show (i když na jeho pověstný kousek – scratchovaní na gramofonu ve vzduchu – došlo jen jednou) musel vysloužit ovace i u diváků, kteří neoplývají vřelými city k jungle. Ve vynikajících přechodech postupoval od rozřezávání až po jakési lázeňské dnb s tolik klidným lounge atmosférickým zvukem v pozadí, a stál tak v protikladu k občas dosti monotónní Take Control DNB stage. Takovému stylu, jaký předvedl Jihoameričan, však ještě zdáli volám třikrát ano!
Discopříběh a Standa Hložek. Nejen kvůli těmto odkazům šla z Vladimira 518 cítit jakási touha vrátit se zpět do diskotékového mládí. Jsme děti prázdnoty, děti barů a klubů. Jdeme sami, beaty to posunují dopředu, texty hlouběji, až někam k sociální kritice a existenciálnímu vymezení, nasranost k tomu patří, i když jsou sprostá slovíčka v předělech mezi skladbami samoúčelná. Jindy zase Vladimir a Hugo Toxxx, jenž Gorilu a/nebo Architekta doprovází na živo, přeměřují život smířlivější optikou a dovolí si lehoučkou ironii.
Existuje (jen/až) osm variant toho bejt dobrej a zlej. A koncert byl dobrej.
Stereo MC's se mohli pochlubit zdaleka největší přízní ze strany diváků, alespoň co se týče návštěvnosti na prozřetelně zakrytém prostoru před Semtex Live stage. Že by ale Britové čistě čerpali ze statusu legend se říct nedá, protože svůj set vyšperkovali i několika skladbami ze zbrusu nového alba Double Bubble a, co je překvapivější, tyto kousky měly skvělý zvuk, daleko zemitější a tanečnější než dřívější nahrávky. Stařičké Elevate My Mind, Deep Down and Dirty nebo Step It Up nemohly chybět a uznání zasluhuje Rob Birch, který na svůj věk s přehledem všechny kousky odskákal a přitom se při rapovaní ani trochu nezadýchal. Energie vůbec ze Stereo MC's stříkala, tři čtvrtě hodinky však stačí a radši se prosmýknu kolem svatostánku fanoušků trance. Masivní konstrukce měla na výšku čtrnáct metrů a na šířku skoro třicet, což dovolovalo umístit na ni osm obrazovek. V kapličce uprostřed pěkně odštěkával Kanaďan Josh Gabriel a odskočil si i k dalším stylům, což platilo i pro následujícího Marca V. Nizozemec od trance zatáčel i k progressive, technu, či electru a jen potvrdil, že celá stage měla blízko k pěkně ostrým nožům vyhlášeného řeznictví spíš než k přecukrovanému střednímu proudu. Ikona současného trance, která paradoxně tento žánr moc nehraje, správně podchytila početný dav a méně předvídatelné přechody tahaly za prokřehlé bradavky od srdce. Protáčení mezi styly přinesly Marcovi podobně zakroucenou čarovnost, jakou překypuje logo, které celému jevišti vévodilo, logo agentury United Music.
Přestože United Music DJ bylo v pořadí až druhé hlavní dějiště a byla před ním největší blátotlačková spoušť, stejně tam tančilo nejvíc lidí. Nejlépe řešený prostor se skvělou laser show a válcujícím zvukem byl opravdu velkolepý a drtivě potvrzoval nadvládu trance v současné elektronické muzice. Když jsme u pódií, hodně zajímavě bylo řešeno i Mentos This Is Techno stage, kde DJové hráli z druhého balkónového patra. Bohužel na ni i další scény čas nezbyl, a tak mé kroky opět směřovaly na „živé“ pódium.
Apparat byl dlouho přemlouván, ať do České republiky přijede poprvé s bandem, jenomže odmítl s tím, že na Čechy je to ještě příliš brzo. Nevadilo, protože předvedl jedno z nejlepších vystoupení dvanáctého ročníku Léta lásky. Od probublávajících pomalých úseků se chytře posouval k dobrodružným výletům do hlubokých a úzkých propastí. Přes skladby Godspeed od kamarádů z Modeselektor či Way Out, jež vznikla spoluprácí s Ellen Allien, se nakonec dostal až k neuvěřitelným stěnám hluku, co se nemilosrdně blížily, aby vás nakonec umačkaly. V uších ten skoro shoegazeový zvuk zní ještě teď a nejen jím Sascha Ring dokázal, že i chytrou hudbou se dá pobavit a není jen o přemýšlení. Závěrečným nášupem se ještě více odlišil od svých nahrávek, protože na špinavé lžičce povařil nesterilizované techno. Ideálně tak předehrál na M.A.N.D.Y.
Patrick Bodmer a Philipp Jung se svým tříhodinovým setem doplatili na konkurenci v podobě Blanka & Jonese (vlastně jen Jonese, protože Blank, jemuž se ten den narodil potomek, nepřijel) a také okolnost, kterou mohli ovlivnit sami, totiž délku svého účinkování. Tři hodiny jsou na tak minimalistické pojetí hudby opravdu až nestravitelné a Němcům se až v poslední šestině vyhrazeného času podařilo dostat z chladivých vod do nitra spalujícího minimal kotle.
Když MC Stamina festival překřtil na Summer of Mud, nebyl daleko od pravdy, leč organizátoři se natolik vynasnažili, že zasypávání pískem a štěrkem uchovaly areál v dobrém stavu. Počasí se snažilo ukázat festivalu záda, jenže samotní návštěvníci si nakonec svými tanečky bohy udobřili a dřív než nad ránem byly mraky rozmetány. Co se týče organizační stránky věci, až na sporné Sollary museli být návštěvníci spokojeni. Zálohované plastové obaly zabránily znečištění a alespoň trochu ulehčily přírodě, jež se jinak musí s ekologicky náročnou akcí, jakou festival je, vyrovnat sama. Poměrně široké spektrum stánků s občerstvením, jiným sortimentem i doprovodným programem mohlo zase přilákat ty, které začala muzika nudit. Ale tento případ asi mockrát nenastal, poněvadž hudební výběr byl rozmanitý, byť jste zůstali na jednom místě. Požitek navíc velkou měrou zpříjemňoval naprosto vynikající zvuk a na některých scénách i vizuální stránka brala dech. Tak za rok se tam uvidíme znovu, hm?
Summer Of Love, Pardubice – Dostihové závodiště, 16. 8. 08
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Summer-Of-Love-Pardubice-16-8-08~25~srpen~2008/
