Sophie Hunger, Praha, 20. 11. 12
23.11.2012 | Autor: Marta Vančurová | sekce: živě
Pražské vystoupení švýcarské písničkářky Sophie Hunger se stalo již každoroční tradicí. To letošní, usazené již popáté v řadě do prostor Paláce Akropolis, se neslo nejen v duchu nového alba The Danger of Light, ale i nové sestavy doprovodné kapely, propracovanější vizuální stránky koncertu a několika momentek, které krásným způsobem vystihli ono blízké spojení mezi Sophie Hunger a českým prostředím.
U Sophie Hunger nelze čekat radikální přeměnu. Každé její další album je tak navázáním na to předchozí, pokaždé se však vyznačuje o trochu větší vyzrálostí. The Danger of Light tomu není výjimkou a drží se tradice i v tom smyslu, že v plnou krásu vykvete, až když jej posluchač okusí v živém podání. Sophie Hunger s kapelou v zádech své hudbě dokáže dát během koncertu šmrnc a jiskru, kterou na nahrávce snad ani není možné zachytit.
Doprovodná kapela Sophie Hunger prošla oproti předchozím rokům výraznou obměnou. Zůstali jen baskytarista a bubeník, výborného kytaristu a trumpetistu, které šlo téměř považovat za nezbytnou součást Sophie Hunger, pak nahradil multiinstrumentální umělec, držící se převážně starých dobrých hammondek, klavíru a trubky (ach, ta sóla!) a poněkud nezvykle violoncellistka. Byť Sophie spravedlivě střídala klavír i kytaru, nepřítomnost druhého kytaristy byla zprvu poněkud nezvyklá. Velmi brzy však noví muzikanti dokázali, že jejich um vyplní jakákoliv zdánlivě prázdná místa, jako když si v písni 1983 vystřihla violoncellistka sólo, u něhož diváci začali přemýšlet, kdeže je to schovaná ta druhá kytara, kterou právě slyší. Nová sestava vedla i ke změně aranží starších kusů, patrné například u Citylight, což bylo pro věrné fanoušky příjemným zpestřením.
Sophie Hunger vyspěla i co se týče vizuální stránky. Ze stropu na pódium dopadaly ležérně přehozené závěje „tenisových míčků“, které se se během jednotlivých písní barevně rozsvěcovaly v různých intervalech a dotvářeli tak tematické pozadí pro náladu jednotlivých skladeb. I světla samotná si našla načasování a barvy tak, aby šla ruku v ruce s hudbou. Sophie Hunger pak sama působila stále stejně přirozeně, prožívající své písně pomocí grimas a gest a s pro ní typickým pohledem upřeným kamsi nad hlavy diváků zvěstující zjevení či osvícení, případně vyzývavě pozorující ostatní členy kapely, vyčkávající na okamžiky společných úderů a tónů.
Během večera jednoznačně převažovala nová tvorba, z té starší zazněly například již zmíněné 1983 a Citylights, dále Your Religion či Protest Song. Krásným momentem bylo, když Sophie Hunger vyzvala diváky, aby z jejich řad přišel na pódium někdo, kdo umí česky a anglicky. Přihlásivší se dívce z první řady pak šeptala do ucha pozadí vzniku písně Z’lied Vor Freiheitsstatue a vybraná dívka se jej jala tlumočit do mikrofonu. Píseň má znázorňovat to, co by dle Sophie mohlo znít v hlavě Sochy Svobody, která, ač neschopná pohybu, má paradoxně symbolizovat svobodu. Píseň následně vyšvihla Sophie Hunger za pomoci kapely bez doprovodu nástrojů v pětihlase. Přátelská atmosféra vybičovala i jakéhosi diváka k tomu, aby ve francouzštině volal na Sophie, načež námitky ostatních, že dotyčnému nerozumí, vedly k úsměvnému pokřikování v hledišti, zatímco si Sophie ladila kytary. Nevadilo to, ba naopak, v přítomnosti Sophie Hunger dochází k automatickému rozbourání jakýchkoliv hranic.
Trojnásobný přídavek, během kterého zazněla například odlehčená LikeLikeLike či zamyšlená Train People, obrovské a dlouhé ovace při představování kapely i opojené úsměvy na tvářích obecenstva dávaly znát, že častá přítomnost této švýcarské hudební hvězdy rozhodně není na škodu. Ostatně jak naznačila na svém facebookovském profilu – v březnu ji tu budeme mít nejspíš zas.
Sophie Hunger, Praha, 20. 11. 12
Sophie Hunger v Praze: reportáž | fotogalerie
Pražské vystoupení švýcarské písničkářky Sophie Hunger se stalo již každoroční tradicí. To letošní, usazené již popáté v řadě do prostor Paláce Akropolis, se neslo nejen v duchu nového alba The Danger of Light, ale i nové sestavy doprovodné kapely, propracovanější vizuální stránky koncertu a několika momentek, které krásným způsobem vystihli ono blízké spojení mezi Sophie Hunger a českým prostředím.
U Sophie Hunger nelze čekat radikální přeměnu. Každé její další album je tak navázáním na to předchozí, pokaždé se však vyznačuje o trochu větší vyzrálostí. The Danger of Light tomu není výjimkou a drží se tradice i v tom smyslu, že v plnou krásu vykvete, až když jej posluchač okusí v živém podání. Sophie Hunger s kapelou v zádech své hudbě dokáže dát během koncertu šmrnc a jiskru, kterou na nahrávce snad ani není možné zachytit.
Doprovodná kapela Sophie Hunger prošla oproti předchozím rokům výraznou obměnou. Zůstali jen baskytarista a bubeník, výborného kytaristu a trumpetistu, které šlo téměř považovat za nezbytnou součást Sophie Hunger, pak nahradil multiinstrumentální umělec, držící se převážně starých dobrých hammondek, klavíru a trubky (ach, ta sóla!) a poněkud nezvykle violoncellistka. Byť Sophie spravedlivě střídala klavír i kytaru, nepřítomnost druhého kytaristy byla zprvu poněkud nezvyklá. Velmi brzy však noví muzikanti dokázali, že jejich um vyplní jakákoliv zdánlivě prázdná místa, jako když si v písni 1983 vystřihla violoncellistka sólo, u něhož diváci začali přemýšlet, kdeže je to schovaná ta druhá kytara, kterou právě slyší. Nová sestava vedla i ke změně aranží starších kusů, patrné například u Citylight, což bylo pro věrné fanoušky příjemným zpestřením.
Sophie Hunger vyspěla i co se týče vizuální stránky. Ze stropu na pódium dopadaly ležérně přehozené závěje „tenisových míčků“, které se se během jednotlivých písní barevně rozsvěcovaly v různých intervalech a dotvářeli tak tematické pozadí pro náladu jednotlivých skladeb. I světla samotná si našla načasování a barvy tak, aby šla ruku v ruce s hudbou. Sophie Hunger pak sama působila stále stejně přirozeně, prožívající své písně pomocí grimas a gest a s pro ní typickým pohledem upřeným kamsi nad hlavy diváků zvěstující zjevení či osvícení, případně vyzývavě pozorující ostatní členy kapely, vyčkávající na okamžiky společných úderů a tónů.
Během večera jednoznačně převažovala nová tvorba, z té starší zazněly například již zmíněné 1983 a Citylights, dále Your Religion či Protest Song. Krásným momentem bylo, když Sophie Hunger vyzvala diváky, aby z jejich řad přišel na pódium někdo, kdo umí česky a anglicky. Přihlásivší se dívce z první řady pak šeptala do ucha pozadí vzniku písně Z’lied Vor Freiheitsstatue a vybraná dívka se jej jala tlumočit do mikrofonu. Píseň má znázorňovat to, co by dle Sophie mohlo znít v hlavě Sochy Svobody, která, ač neschopná pohybu, má paradoxně symbolizovat svobodu. Píseň následně vyšvihla Sophie Hunger za pomoci kapely bez doprovodu nástrojů v pětihlase. Přátelská atmosféra vybičovala i jakéhosi diváka k tomu, aby ve francouzštině volal na Sophie, načež námitky ostatních, že dotyčnému nerozumí, vedly k úsměvnému pokřikování v hledišti, zatímco si Sophie ladila kytary. Nevadilo to, ba naopak, v přítomnosti Sophie Hunger dochází k automatickému rozbourání jakýchkoliv hranic.
Trojnásobný přídavek, během kterého zazněla například odlehčená LikeLikeLike či zamyšlená Train People, obrovské a dlouhé ovace při představování kapely i opojené úsměvy na tvářích obecenstva dávaly znát, že častá přítomnost této švýcarské hudební hvězdy rozhodně není na škodu. Ostatně jak naznačila na svém facebookovském profilu – v březnu ji tu budeme mít nejspíš zas.
Sophie Hunger, Praha, 20. 11. 12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Sophie-Hunger-Praha-20-11-12~23~listopad~2012/
Komentáře
&;
