6.9.2008 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě
Vzpomínky na dřívější ročníky festivalu Semtex Culture evokují pohodové tečky za festivalovými sezónami. Od začátků ve svém programu nabízel výběr aktuálních jmen domácího „alternativního mainstreamu“, doplněný o zahraničního headlinera i průřez hip-hopem a taneční muzikou. Pak ale paradoxně začal doplácet na rostoucí úspěch vlajkové lodi svého pořadatele – Hip Hop Kemp.

Stačí ostatně porovnat dva protipóly, vydařený předloňský a neúspěšný loňský ročník, kdy – jen pro zajímavost – návštěvnost klesla z devíti tisíc lidí na třetinu. A nejde jenom o čísla. Jde hlavně ztrátu tváře a o nekoncepčnost dramaturgie. Nahlas se to obvykle nepřiznává. Cíl pro letošek byl ale zřejmý: pokusit se najít novou cestu a nepotopit značku.

Letos Semtex Culture oslavil polokulaté páté jubileum a ve dvou rovinách se od klasického festivalového formátu více přiklonil k tanečním open-air parties – v první řadě dramaturgií, kde na úkor plejády tuzemských hudebních oblíbenců dostali širší prostor zahraniční zástupci taneční scény, a ve druhé časovým rozložením, kdy program odstartoval teprve v podvečerních hodinách a pokračoval do pozdního rána. Zahrát k tomu přijel mimo jiné Jamajčan Shaggy s kapelou nebo britští Kosheen.

První, druhý a třetí kámen úrazu

S trojicí podstatných problémů se návštěvník setkal záhy po vstupu, bohužel jej pak ale provázely po celou dobu. Co do rozmístění areál zřejmě vycházel z loňského fiaska a tak ve svých útrobách čítal kupříkladu pouhou dvojici barů, což, jak jistě uznáte, je pro šestitisícovou masu (jak alespoň hovoří oficiální čísla) poněkud nedostačující a zvlášť u festivalu, který má pití v názvu, lehce kontraproduktivní. Budiž. Překvapuje ovšem, že se pořadatelé nepoučil a skrz plot opět umožnili davům neplatících sledovat koncerty mimo areál („Bylo to blízko kotle, zvuk možná ještě lepší než vepředu a když jsem viděl ty fronty na pivo, tak jsem na ty lidi zamával lahváčem“). To samé platí o zvukovém překrývání blízko sebe umístěné hlavní scény a hip-hopu (později v noci potom houseu a techno) zasvěcené Erektus stage. A tak se také stalo, že pop-punkoví Clou de facto doprovázeli paralelně hrající BPM.

The Streets po česku?

Á propos, BPM (Básníci před mikrofonem), dvojice (doprovázená DJem a občasným saxofonistou Kennym v jedné osobě), která se zcela vymyká střednímu proudu domácího hip-hopu. Tohle vážně není hra ghetto. Nečekejte od nich agilní výpady a fráze plné klišé, tihle Liberečáci působí civilně a nebojí se ve svých textech otevírat témata o běžném životě, která jinak jsou pro mnohé hip-hopery tabu. Povedené...

V osm večer měli hlavní scénu obsadit Skyline, kteří ovšem byli přesunuti do nočního času a poněkud překvapivě vystřídáni rozpačitými „českobudějovickými Depešáky“ Love Gangsters. Ano, předloni vydali slušnou desku a ve své době patřili mezi klubové naděje. Od té doby se ale jejich repertoár rozrostl jen poskromnu, navíc o nic zásadního, co by se staršímu materiálu vyrovnalo. Zůstávají stále ty samé písničky a stále ta samá prezentace. A to je na kapelu, která se snaží prorazit, fakt málo.

Naopak ozvláštnit svoji prezentaci chtějí slovenští hip-hopeři Moja reč a tak momentálně vystupují v doprovodu živé kapely. Tříčlenná sestava (kytara, baskytara, bicí) , která si říká Komplot, nevystupuje ze stínu Mojej reči a plní jasně definovanou úlohu – jednoduše doprovází a v každém tracku hraje zdánlivě jednoduchý, opakující se beat. Jde sice jen o minimum, které živě hraný hip-hop může nabídnout, ale i tak koncert působí spontánněji a nabitěji, než kdyby MCs byli doprovázeni DJem.

Dancehallová party

Nadnárodní United Flavour se za poslední rok vyšvihli z podhoubí pražské reggae & co. scény. Koncerty, které už tak provází pověst výbušné smršti dancehallu, reggae a r’n’b, gradují s příchodem v Česku důvěrně známého karibského dua Big Famili a pasování do role Shaggyho předskokanů bylo výbornou volbou.

Na prvního z dvojice hlavních headlinerů se dostalo krátce před jedenáctou. Shaggy, podpořen čtyřčlennou kapelou a čtveřicí doprovodných vokalistů, přijel s čerstvou kompilací největších hitů na kontě a z toho pochopitelně vycházel i setlist koncertu. Shaggy, střídajíce rap se zpěvem, se předvedl jako charismatický showman, který si prostě užívá, že může bavit lidi. A přestože publiku z velké části tvořili zvědavci, vypukla v Mariánském údolí pěkná, více než hodinová dancehallová party.

Kosheen poprvé...

Zatímco Shaggy v Česku vystupoval (nemýlím-li se) poprvé ve své kariéře, zdomácnělí Kosheen přijeli zahrát poprvé po „dlouhých“ dvou měsících.
Bývaly doby, kdy překvapovali nejen po vydání nové desky. Stačí zavzpomínat třeba na jejich předloňský koncert právě na Semtexu, kdy se u nás poprvé předvedli v rozšířené pětičlenné koncertní sestavě, předznamenávající vydání dnes již rok a půl staré desky Damage. Jenže tentokrát mohli nabídnout jedno jediné: hity. A tak se taky stalo. Nic víc, nic míň.

O to větším překvapením byl takřka vylidněný prostor před sousední Erektus stage (která se po půlnoci proměnila z hip-hopové na techno), kde tou dobou hráli houseoví X-Press 2. Pravda, šlo jen o DJský set (a je škoda, že se festivalu nezúčastnili třeba před rokem, kdy k nové desce jeli koncertní turné s doprovodnou kapelou) a v kompletní trojčlenné sestavě se formace za mixpultem mihla jen na okamžik.
Mnohem větší ohlas zato sklízela vcelku solidně obsazená Jungle & DNB stage, netypicky umístěná na patře „posedu“ s britskými Bad Company a Chase and Status v čele.

Pokračovalo se ale i na hlavní scéně, a to se slovenskými Kontrafakt a později po půl čtvrté ještě se Skyline, jejichž brněnské koncerty se obvykle nesou v duchu stěží pochopitelné davové euforie. Pozdní hrací čas a chladné počasí jim tentokrát sice nepřálo, což se ale nijak nevylučuje s mnohem silnějším pozitivem, a sice že se prostě hraje. Vzpomínáte na doby, kdy hlavní stage na Semtexu končila o půlnoci? Není to tak dávno...

Popáté a naposledy?

Inu, takový byl jeden z posledních festivalů letošní sezóny. Nová cesta se našla a úkol, který před sebou festival měl, byl i přes organizační nedostatky splněn. Přesto teď nad jeho budoucností visí otazník, neboť „pracovníci hygienické stanice v noci naměřili o 15 db vyšší hladinu zvuku, než je povolený limit“. Takže závěrem? Mám-li být pesimistou, můžu s klidem napsat, že šlo vlastně o celkem důstojnou tečku za pětiletou kapitolou jménem Semtex Culture...

Semtex Culture, Brno – Mariánské údolí, 29. 8. 08