21.7.2006 | Autor: Otokar Šeřík Kolbaba | sekce: živě
 fotogalerie V sobotu 24. června se konal v Louňovicích pod Blaníkem další z řady nových festivalů: Podblaník Fest 06. V zámecké zahradě vystoupilo 11 účinkujících, od méně známých souborů až po již ostřílené Švihadlo či Jiřího Schmitzera.

účinkovali: The Bottles, Pohřební kapela, Nukleární Vokurky, Slávek Janda Banda, 4Signs, Babička, Votchi, Švihadlo, Jiří Schmitzer, Rómeó Vérzik, Walda Gang

Program zahájili The Bottles, jak je dle lehce upraveného názvu možné vytušit, s repertoárem poskládaného z hitovek legendární skupiny Beatles. Byl to příjemný úvod i z toho hlediska, že na podobných akcích revivalové skupiny často vystupují v hlavní části programu, v podstatě na úkor hudebníků s původní tvorbou, což mi nikdy nebylo jasné, proč (Walda Gang je vyjímkou, ale o tom později). Pohřební kapela vystoupila jako druhá a je škoda, že při jejich vystoupení byl prostor pod podiem zaplněn sotva ze čtvrtiny. Lidové písně mají upravené opravdu zdařile a šlape jim to jedna báseň. Slávek Janda, to je symbol hráčské virtuozity, on i jeho kapela jsou bezpochyby výborní instrumentalisté, což se v podstatě dá říci i o Nukleárních Vokurkách, které si své posluchače také našly.
4 Signs poté začali probouzet v sluncem rozpečené zahradě do té doby poměrně chladné publikum, na což navázali ostřílení borci ze skupiny Votchi, jejichž vystoupení pro mě patřilo k vrcholům odpoledne. Při vystoupení výborné funky-Babičky už to v hledišti začalo vypadat jako na festivalu. Lidé ožili,začali reagovat a hýbat se,což po pravdě předtím nebylo možné i díky opravdu pekelné sluneční výhni. Švihadlo vystoupilo za soumraku a těšilo se již značnému diváckému zájmu. Jejich vystoupení patřilo k nejzdařilejším, stejně tak jako písničkový blok Jiřího Schmitzera, kterého diváci ani nechtěli pustit z podia. Noční jízdu pak zahájili maďarští Rómeó Vérzik a jejich nadupaný ostrý rokenrol, pro mě asi jedno z největších překvapení festivalu. Marně jsem přemýšlel, jestli v tuzemsku vystupuje někdo takový s podobným elánem a nasazením. Závěr festivalu pak patřil Walda Gangu a jejich šou. Když jsem v úvodu článku tvrdil,že mi nepřijde ideální zařazovat do hlavních večerních časů revivalové skupiny, u Walda Gangu to neplatí. Repertoár z písní Waldemara Matušky byl nabit nápaditými gagy, kostýmy i pyrotechnickými efekty a viděl jsem mnohé lidi doslova brečet smíchy při prozpěvování chronicky známých evergreenů.

Myslím,že to byla akce vydařená a na to, že se jednalo o první ročník i dobře organizačně zvládnutá. Za zmínku stojí též samotný prostor zámecké zahrady, která mi na akci podobného charakteru přijde jako ušitá. Ani velká, ani malá, zkrátka akorát. Doufejme tedy, že pořadatelé neztratí chuť a po úspěšné premiéře proběhnou i další ročníky, na které se dle mého soudu nechá zlákat i větší počet spokojených diváků.