Planet Festival, Tábor, 13. - 14. 6. 08
21.6.2008 | Autor: Adam Vopička | sekce: živě
fotogalerie
Zatím poslední festival se slovem „Planet“ v názvu se konal po předloňské odbočce na pražské Výstaviště opět v místech, kde před pěti letech začal, tedy na pozemcích táborského Aeroklubu. Přivezl s sebou kromě tradičních hostů jako Kosheen či IAMX i Bad Religion, Nemo, Hadouken! nebo Front 242.
Patrně první věci, které si návštěvník nutně musel všimnout, bylo v podstatě prázdné parkoviště před vstupem do areálu. Už to nasvědčovalo tomu, že letošní Planet Festival asi nebude akcí, během které se člověk bude každou chvílí prodírat nekonečným davem. Organizátorům a kapelám to sice asi přílišnou radost neudělalo, nicméně z hlediska obecenstva šlo jednoznačně o plus.
Jako první o sobě dala vědět stage nazvaná podle táborské rozhledny Hýlačka, když na ní kolem třetí odpoledne začali hrát třeboňští Suffer, následovaní slovenskými Chiki liki tu-a a rockery Landmine Spring. Stejně velká stage nazvaná Kotnov odpověděla kapelami Nana Zorin a Hypnotix a později se přesunula kamsi do vln ska s The Chancers a Polemic. Na menší, v podstatě cirkusové Metro Stage potom po Charlie Straight zahráli bohužel poněkud nepočetnému publiku bratislavští The Uniques, v Čechách již v známí díky klubové noci Recyclit.
Prvním opravdu velkým jménem pátečního večera byli kalifornští punkrockeři Bad Religion, což se ostatně dalo poznat i podle vzezření prvních řad okupujících zábradlí před Hýlačkou. I když už není frontman s tatíkovskou imagí Greg Graffin žádným mladíkem, předvedli fanouškům zhruba dvacetipísňový set s energií mladších kolegů, přičemž asi i náhodní kolemjdoucí poznali hit Punk Rock Song. Faktem nicméně je, že oproti o patnáct let mladším německým Beatsteaks, známým z již pěti koncertů u nás – například z loňského Rock For People – působili ještě celkem dost civilně.
Domácí Sunshine potom odehráli koncert postavený na, jak je v posledním roce zvykem, materiálu z posledních dvou alb a jedinou nostalgickou vzpomínkou byla Velvet Suicide. V samém závěru vystoupení potom možná některé překvapila kritika „výkonu“ publika ze strany frontmana kapely Kaye Buriánka.
Mezitím změnila Metro stage dramaturgii z kytar do tanečnějších poloh a na Kotnově stihli vystoupit Ohm Square a Skyline. Koncertním zakončením prvního dne bylo opožděné vystoupení britských Kosheen, po Beatsteaks dalšího stálého hosta naší republiky. Zpola umrzlý dav sice musel počat na začátek o pár minut déle, ale pohled na zpěvačku Sian Evans provádějící energické výpady berlemi do rytmu za to stál.
Většina druhého dne byla na Hýlačce ve znamení kytar, od The Prostitutes, přes Roe-Deer v novém, omlazeném složení, až po Rakušany Julia. V Metro stage mohla zaujmout zbytku festivalu poněkud se vymykající táborská Deverova chyba.
Londýnští electrorockeři Nemo se minulý rok dvakrát předvedli v Praze, jednak v květnu v pražské Roxy, ale hlavně během výborného koncertem v rámci zakončení festivalu United Islands v Galerii Mánes zhruba o měsíc později. Jejich koncert na Metro stage můžeme brát jako přípravu na nové album, protože necelá polovina z odehraných skladeb, včetně budoucího singlu Yellow Sun, byla právě z něj. Jinak se samozřejmě dostalo třeba i na hity z prvního alba jako Car Crash Eyes a Rescue The Revolution.
Hadouken! byli asi pro mnoho lidí hlavním tahákem celého festivalu. Přece jenom přitáhnout stále aktuální kapelu, která před několika týdny vydala své první regulerní album, to se v Česku obzvlášť na festivalech příliš nenosí. O to větší možná pro některé bylo zklamání. Je pravda, že se grimeová pětice v čele s neustále poskakujícím Jamesem Smithem snažila co to šlo, ale pořád se člověku na mysl vkrádal neodbytný pocit, že tomu prostě něco chybí. Možná přesně tohle dělá hype.
Možností bylo přesunout se zpět na Hýlačku, kde zahaleni do kouře terorizovali – v dobrém slova smyslu – publikum jedni z pionýrů electronic body music, belgičtí Front 242. IAMX jsou potom v podstatě jistotou, možná bohužel. Sice předvedli novou image, ale fanoušci čekající na novou tvorbu generála Chrise Cornera se nedočkali.
Celkově byl Planet Festival se zhruba šesti tisíci návštěvníky rozhodně povedeným festivalem. Sice na něm asi nebyly koncerty, které někomu změní život, ale i tak šlo v naší malé konkurenci ze strany pořadatelů o další našlápnutí správným směrem. Dokonce i počasí jakoby to tušilo a zdrželo se až na pár kapek deště zásadnějších projevů. I když, pravda, nevím o nikom, kdo by první noc nemrznul.
Planet Festival, Tábor - letiště aeroklubu, 13. - 14. 6. 08
Fotogalerie
fotogalerie
Zatím poslední festival se slovem „Planet“ v názvu se konal po předloňské odbočce na pražské Výstaviště opět v místech, kde před pěti letech začal, tedy na pozemcích táborského Aeroklubu. Přivezl s sebou kromě tradičních hostů jako Kosheen či IAMX i Bad Religion, Nemo, Hadouken! nebo Front 242.Patrně první věci, které si návštěvník nutně musel všimnout, bylo v podstatě prázdné parkoviště před vstupem do areálu. Už to nasvědčovalo tomu, že letošní Planet Festival asi nebude akcí, během které se člověk bude každou chvílí prodírat nekonečným davem. Organizátorům a kapelám to sice asi přílišnou radost neudělalo, nicméně z hlediska obecenstva šlo jednoznačně o plus.
Jako první o sobě dala vědět stage nazvaná podle táborské rozhledny Hýlačka, když na ní kolem třetí odpoledne začali hrát třeboňští Suffer, následovaní slovenskými Chiki liki tu-a a rockery Landmine Spring. Stejně velká stage nazvaná Kotnov odpověděla kapelami Nana Zorin a Hypnotix a později se přesunula kamsi do vln ska s The Chancers a Polemic. Na menší, v podstatě cirkusové Metro Stage potom po Charlie Straight zahráli bohužel poněkud nepočetnému publiku bratislavští The Uniques, v Čechách již v známí díky klubové noci Recyclit.
Prvním opravdu velkým jménem pátečního večera byli kalifornští punkrockeři Bad Religion, což se ostatně dalo poznat i podle vzezření prvních řad okupujících zábradlí před Hýlačkou. I když už není frontman s tatíkovskou imagí Greg Graffin žádným mladíkem, předvedli fanouškům zhruba dvacetipísňový set s energií mladších kolegů, přičemž asi i náhodní kolemjdoucí poznali hit Punk Rock Song. Faktem nicméně je, že oproti o patnáct let mladším německým Beatsteaks, známým z již pěti koncertů u nás – například z loňského Rock For People – působili ještě celkem dost civilně.
Domácí Sunshine potom odehráli koncert postavený na, jak je v posledním roce zvykem, materiálu z posledních dvou alb a jedinou nostalgickou vzpomínkou byla Velvet Suicide. V samém závěru vystoupení potom možná některé překvapila kritika „výkonu“ publika ze strany frontmana kapely Kaye Buriánka.
Mezitím změnila Metro stage dramaturgii z kytar do tanečnějších poloh a na Kotnově stihli vystoupit Ohm Square a Skyline. Koncertním zakončením prvního dne bylo opožděné vystoupení britských Kosheen, po Beatsteaks dalšího stálého hosta naší republiky. Zpola umrzlý dav sice musel počat na začátek o pár minut déle, ale pohled na zpěvačku Sian Evans provádějící energické výpady berlemi do rytmu za to stál.
Většina druhého dne byla na Hýlačce ve znamení kytar, od The Prostitutes, přes Roe-Deer v novém, omlazeném složení, až po Rakušany Julia. V Metro stage mohla zaujmout zbytku festivalu poněkud se vymykající táborská Deverova chyba.
Londýnští electrorockeři Nemo se minulý rok dvakrát předvedli v Praze, jednak v květnu v pražské Roxy, ale hlavně během výborného koncertem v rámci zakončení festivalu United Islands v Galerii Mánes zhruba o měsíc později. Jejich koncert na Metro stage můžeme brát jako přípravu na nové album, protože necelá polovina z odehraných skladeb, včetně budoucího singlu Yellow Sun, byla právě z něj. Jinak se samozřejmě dostalo třeba i na hity z prvního alba jako Car Crash Eyes a Rescue The Revolution.
Hadouken! byli asi pro mnoho lidí hlavním tahákem celého festivalu. Přece jenom přitáhnout stále aktuální kapelu, která před několika týdny vydala své první regulerní album, to se v Česku obzvlášť na festivalech příliš nenosí. O to větší možná pro některé bylo zklamání. Je pravda, že se grimeová pětice v čele s neustále poskakujícím Jamesem Smithem snažila co to šlo, ale pořád se člověku na mysl vkrádal neodbytný pocit, že tomu prostě něco chybí. Možná přesně tohle dělá hype.
Možností bylo přesunout se zpět na Hýlačku, kde zahaleni do kouře terorizovali – v dobrém slova smyslu – publikum jedni z pionýrů electronic body music, belgičtí Front 242. IAMX jsou potom v podstatě jistotou, možná bohužel. Sice předvedli novou image, ale fanoušci čekající na novou tvorbu generála Chrise Cornera se nedočkali.
Celkově byl Planet Festival se zhruba šesti tisíci návštěvníky rozhodně povedeným festivalem. Sice na něm asi nebyly koncerty, které někomu změní život, ale i tak šlo v naší malé konkurenci ze strany pořadatelů o další našlápnutí správným směrem. Dokonce i počasí jakoby to tušilo a zdrželo se až na pár kapek deště zásadnějších projevů. I když, pravda, nevím o nikom, kdo by první noc nemrznul.
Planet Festival, Tábor - letiště aeroklubu, 13. - 14. 6. 08
Fotogalerie
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Planet-Festival-letiste-Areoklubu-Tabor-13-14-6-08~21~cerven~2008/
Komentáře
&;
