16.8.2014 | Autor: Jan Simandl | sekce: živě
„Josefovská pevnost je skvělé místo pro konání metalového festivalu,“ psal jsem přesně před rokem po návratu z open-air akce Brutal Assault. Obdivoval jsem nádhernou atmosféru místa a zejména dobře vymyšlený areál, jehož pevnostní zdi k metalu dobře sedí. No a sluší se říct, že letos organizátoři posunuli pomyslnou hranici díky několika novinkám zase o kousek výš. Mám na mysli hlavně zpřístupněné chodby v nitru bastionů, poskytující příjemný chládek, posezení a odpočinek a novou malou stage, která se vměstnala do cirkusáckého šapitó v nejzašší části areálu. Za podobné změny hned v úvodu palec nahoru.


Tradiční středeční warm-up party nabídla několik zajímavých jmen. Flotsam & Jetsam, kapela kdysi spojená s Jasonem Newstedem, se nikdy do první ligy žánrově spřízněných kapel nedostala, ale živé vystoupení mě lákalo. Ačkoliv aktuální Ugly Noise je těžký průměr, předchozí The Cold považuji za výtečnou nahrávku. Bohužel američtí thrasheri předvedli jen velmi vlahý výkon, po všech směrech nevýrazný, nemastný a neslaný.

U The Agonist všichni čekali především na to, v jakém světle se ukáže nová tvář za mikrofonem Vicky Psakaris. Hádám, své příznivce moc nepotěšila, nová zpěvačka je sice hezká, ale zatím nevytrénovaná, v slokách občas polykala celá slova a v melodických pasážích taky intonační bída. Navíc měli The Agonist dost podivný zvuk, hrůzně přebzučený a ostrý.


Skrz exotickým zjevem zajímavou, ale hudebně nevýraznou taiwanskou pop-black kapelu Chthonic se ke slovu dostalo první z velkých jmen letošního ročníku. Venom, předchůdci všech metalových pekelníků, odehráli průřez dosavadní tvorbou a byl to rock'n'roll jako řemen. Téměř plešatý (a v kožených kalhotách zařízlý) Cronos si koncert evidentně užíval a kapela jako celek zněla uvolněně a spokojeně. Když v tom člověk nehledal žádné velké umění, zábava to byla dobrá.


Kolem půlnoci se s dost velkým zpožděním na pódium konečně dostali pražští Modern Day Babylon. Ostrý kontrast moderního djentu proti předchozím vypalovačkám, v kotli ale kupodivu zůstalo hodně přihlížejících. Odměnou jim byl skvělý set plný nápaditých instrumentálních kompozic s nejlépe nazvučenou basou za celé čtyři dny. Modern Day Babylon u mě se svým moderním progem ve středu zvítězili na plné čáře.


Během čtvrtka mohla být na soupisce jakákoliv kapela světa a stejně každý myslel jen na tu jednu večerní. Ano – Slayer! Dlouho nesplněný sen pořadatelů i fanoušků BA se letos konečně stal skutečností. Těžko hledat v setu thrashových králů sebemenší chybu; vrcholně profesionální a přitom živelné, bez jediného kiksu odehrané vystoupení. Na řadu se dostaly všechny zásadní hitovky kapely jako Season in the Abyss, South of Heaven nebo Raining Blood a nezvykle zarostlý a prošedivělý Arraya s nimi neměl problém. I nová dvojice muzikantů Bostaph s Holtem vypadala, jako by do Slayer patřili odjakživa. Skvělý zážitek a vzpomínka na nedávno zesnulého Jeffa Hannemana.


Následující volba mezi Children of Bodom a God is an Astronaut v mém případě dopadla ve prospěch irské post-rockové pětice; Finové pod vedením Alexi Laiha už stejně skoro dekádu nevydali dobrou desku. God is an Astronaut předvedli svoji muziku oproti studiové podobě v mnohem tvrdším kabátě (několikrát došlo i na klasický mosh, to se u instrumentálního post-rocku moc nevidí) a v přitvrzené podobě byly skladby ještě lepší než na deskách. Bez debaty jeden z nejlepších koncertů celého Brutalu, byť vzduch byl ve stanu k zalknutí.

Po těchto lahůdkách se bohužel dostavilo velké zklamání. Katatonia narazila okamžitě po začátku setu na technické obtíže, jejichž (neúspěšné) odstraňování zabralo půl hodiny. Problém byl v samplech a kapela se nakonec musela obejít bez nich, což pochopitelně dost negativně poznamenalo celkové vyznění. K tomu se přidalo hlasité zvučení druhého pódia (nechtěně trefované přesně do tichých baladických pasáží) a o největším čtvrtečním průšvihu bylo rozhodnuto.

V dalším dílu naší reportáže se zaměříme na druhou polovinu festivalu. V pátek a v sobotu byli tahákem zejména Amon Amarth, Devin Townsend, Down Phila Anselma nebo koncert české kultovní formace Krabathor.