26.10.2012 | Autor: Jan Simandl | sekce: živě Paradise Lost si období největší slávy odbyli v 90. letech, kdy je několik průkopnických alb katapultovalo mezi metalovou elitu. Po experimentech v letech minulých se kapela kolem frontmana Nicka Holmese zkusila na novinkové desce Tragic Idol vrátit zpět se svým hutným kořenům a dokázat, že Paradise Lost není vyhasínající legendou.

Po předskakujících Soen nastoupila hlavní kapela večera zhruba ve čtvrt na deset. Překvapivě civilně oblečený a na ježka ostříhaný Holmes s kumpány zvolili za setlist vyvážený průřez kariérou, kdy nechyběly starší hity, stejně jako několik skladeb z posledních alb. Po zvukařském žonglování v prvních okamžicích se nakonec zvuk ustálil na poměrně slušné úrovni. Celému projevu jednoznačně dominovaly dunivé sedmistrunky obou kytaristů, ale v řízných kytarových tónech se neztrácely ani samply a zpěv. Příjemné bylo i prostředí nepřeplněné Flédy, kde se bez problémů dalo pohybovat a dýchat.

Samotní Paradise Lost však podali jen vlažný výkon a jejich show a nasazení by se dalo charakterizovat jako průměrné. Jednotliví muzikanti totiž působili trošku strnulým dojmem a všechny ty pohyby jako házení hlavou a podobné kousky vypadaly v jejich podání trochu křečovitě a nuceně. Zkrátka tak trochu paření z povinnosti. Holmes byl sice v dobré náladě a vtipkoval (při představování členů zmínil třeba Stevena Seagala, jednou i rázně vyzval k dodržování zákazu kouření), ale zpíval občas hodně falešně a jeho mohutný a silný hlasový projev je zřejmě minulostí. Našly se ale i světlé momenty, třeba Fear of Impending Hell vyzněla stejně jako některé další skladby opravdu výborně.

Po hodině a čtvrt (!) kapela pódium a fanoušky náhle opustila a nastal čas ke zhodnocení. Na jedné straně dobrý zvuk a povedený výběr skladeb, na druhé straně utrápeně odzpívané a trošku odfláknuté vystoupení. Každý to zřejmě cítí jinak a spousta přítomných by asi nesouhlasila, ale za sebe mohu jednoznačně říci, že jsem zklamán.

Paradise Lost, Brno - Fléda, 20. 10. 12