2.3.2012 | Autor: Jan Simandl | sekce: živě Málokterá kapela má na svém kontě tak různorodou a pestrou diskografii jako Opeth. Švédští inovátoři už mají za sebou album plné prog-metalových kompozic, deathových nářezů i akustických balad. Na zatím poslední desce Heritage se mozek celé kapely, kytarista a zpěvák Mikael Akerfeldt, inspiroval starým psychedelickým rockem 70.  let. Myšlenka vskutku zajímavá, ale výsledek u většiny posluchačů očekávání nesplnil; milovníci starého rocku si sice Heritage pochvalovali jako dobré retro, ale většina širší fanouškovské základny byla zklamána. Kdo se však chtěl přesvědčit, jak bude nový materiál znít naživo, dostal k tomu v našich podmínkách dokonce dvě příležitosti: Opeth koncertovali v Praze i Bratislavě.

Do vkusu mnoha příznivců se Opeth prostě novinkou netrefili a znát to bylo i na návštěvnosti, i ve vrcholné fázi večera se dalo v klubu bez problémů pohybovat. Ne, že by to pro mě jako návštěvníka nebylo dobré, ale kapele by se určitě hrálo lépe před nabitým klubem.

Předkapela Von Hertzen Brothers byla pro drtivou většinu velkou neznámou, čemuž odpovídala i reakce (zatím poloprázdného) klubu. Oboustranně nepříjemná situace se ale záhy změnila a prog-rockeři se nakonec ukázali ve vcelku dobrém světle. Zejména je potřeba vyzdvihnout výborně zvládnuté trojhlasy a dvojhlasy v refrénech, které působili velmi neotřele. Zajímavá, hravá a nápaditá, tak nějak by se jejich tvorba dala ve zkratce popsat, ale i když se líbili, lepší než Opeth v očích mnoha přítomných zkrátka být nemohli.

Ti začali naštěstí bez zbytečných prostojů. Hned první první položka The Devil's Orchad zafungovala naživo velmi dobře. Stejně tak i další písně z novinkového alba měly v klubu mnohem větší odpich a „koule“, což rozhodně nebylo na škodu. První třetina setlistu, prezentovaná novými skladbami, dopadla nad očekávání dobře. Užívala si i kapela, Mikael byl evidentně dobře naladěn a bavil přítomné vtípky na adresu basáka Martina  Mendeze. Zhruba někdy v polovině ale začalo být evidentní, že Opeth vyčerpali z Heritage ty nejlepší skladby hned v úvodu a nyní jim zbyly na hraní jen ty těžce průměrné, jako třeba roztahaná Folklore. Naštěstí si Mikael brzy vzpomněl, že Opeth mají i pár death-metalových songů, a tak celý závěr mohutně ovládla dunivá Heir Apparent a zejména jedna z nejlepších písní skupiny Deliverance. Tou se kapela s bratislavským MMC i rozloučila a nastal tak čas na utřídění dojmů.

Po zvukové stránce nelze naprosto nic vytknout, vše bylo vyvážné, krásně vynikla sóla i basové kudrlinky. Jediné co může snad trochu mrzet, je vidlácké chování několika přítomných. Opravdu je nutné do tichých a klidných pasáží cosi řvát nebo zuřivě gestikulovat? Na druhou stranu, v MMC nebylo vedro ani vydýcháno a, světe div se, prakticky všichni dodržovali zákaz kouření.
Myslím, že koncert Opeth dopadl nad očekávání dobře. Krom sázek na jistotu v podobě starých provařených kusů se jako povedený ukázal i nový materiál. Taková The Devil's Orchad nebo Slither se určitě v repertoáru udrží docela dlouho. Vlastně jediné, co mohlo mrzet, byl relativně krátký setlist. Jeden dva kusy navíc by rozhodně nebyly na škodu. Ze všech ostatních pohledů velmi vydařená akce.


Opeth + Von Hertzen Brothers, Bratislava - MMC, 26. 1. 12