OFF Festival, Katowice (PL), 6. – 8. 8. 10 (1. část)
23.8.2010 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě
OFF Festival měl za sebou těžký rok, kdy pořadatel Artur Rojek dostal od radnice v Mysłowicích pod nohy nejeden klacek. Výsledkem byl přesun akce do nedalekých Katowic, města, které je na ni hrdo a aby ne, když se uchází o titul Evropské město kultury 2016. OFF představuje na středoevropské festivalové mapě oázu, kde se střetávají reprezentanti alternativní a nezávislé muziky napříč žánry – od folku přes rock a elektroniku až k experimentální hudbě. Dolina Trzech Stawów, park obklopující jižní a východní část centra Katowic, přivítala jako hlavní tahouny Flaming Lips, Dinosaur Jr. nebo Tindersticks a hlavně, podobně jako loni mysłowický Słupna park, na patnáct tisíc lidí.
Oproti předchozím ročníkům se hlavní program rozšířil a zahustil. Zatímco ještě loni trval dva dny, letos už se rozrostl na tři. A zatímco loni se ve večerních časech žádné koncerty nepřekrývaly a daly se tak stihnout všechny kapely, tentokrát line-up přinesl nejedno větší či menší dilema.
Polská scéna na rozjezd
Přestože v pátek po poledni Katowice zakryla temná černá mračna a chvílemi to vypadalo na pohromu, nakonec se ale počasí umoudřilo. Start se nesl hlavně ve znamení polské scény. Maciej Cieślak, uznávaný polský producent a frontman kapely Ścianka, zahrál ve stanu s akustickým projektem Cieślak i Księżniczki, pro který se spojil se smyčcovým triem. Jinak příjemný koncert bohužel přehlušovala zvuková zkouška ze sousední scény, nehovoříc o přeslechu ze scény hlavní. Na té tou dobou hrál rap s hard-rockem mísící projekt Kim Nowak, který je dalším potvrzením všestrannosti bratří Waglewských. Rozjeto mají nespočet převážně hip-hopových projektů, z nichž nejznámějším je Fisz Emade, dělají si co a jak chtějí a neohlíží se na okolí. Jakkoliv pak může Kim Nowak působit rozpačitě, sympatický přístup se nezapře.
První z obecněji očekávaných kapel úvodního večera byli The Horrors. Britská kytarovka naplnila očekávání a alespoň nás, kteří jsme očekávali vyhajpovanou blbost, svým koncertem nepřesvědčila, že by tomu bylo jinak.
Kdo se naopak obešel bez póz, vystačil si se sebejistotou a upřímností a postaral se tak o protiklad, to byli paralelně hrající The Black Heart Procession. Díky za to! Pall Jenkins je člověk, který má co říct a kterému to všechno uvěříte. Představili se ve dvoučlenné sestavě s kytarou a klavírním křídlem a stan zaplnili příjemnou melancholií.
Za špatný se nedá označit ani set britských kytarových vypravěčů Art Brut, jenže problém je v tom, že jejich koncerty jsou po léta letoucí totožné. Stejné hlášky, stejné vtipy. Stojíte, posloucháte a přesně víte, co frontman Eddie Argos řekne. Vidět je poprvé, fajn, jenže není to tak dávno, co k nám jezdili stejně často Kosheen.
Magická třičtvrtěhodina
Pořadatel Artur Rojek sice na Offu zatím nikdy nevystoupil se svojí domovskou kapelou Myslovitz, zato už podruhé vzkřísil "superkapelu" Lenny Valentino. Sestava má na kontě jediné album, Uwaga! Jedzie Tramwaj z roku 2001, díky kterému bývala po textové i produkční stránce (která je dílem basisty kapely a již výše zmiňovaného Macieje Cieślaka) označována za tamní Radiohead. Po jeho vydání následovalo turné a rozpad, mezitím kapela vystoupila jen jednou, a to na prvním ročníku Offu. Koncert to tak byl více než očekávaný a hlavně domácím návštěvníkům přinesl nemalé rozhořčení, že se odehrál v tutéž dobu, kdy ve stanu hráli dánští Efterklang. Byla to ale magická třičtvrtěhodina. Soustředěný dav naslouchá charismatickému introvertovi Rojkovi a ani nedutá, déšť přichází jako na zavolanou a vytváří nezapomenutelnou kulisu. Vážně, byl to nejsilnější a emocemi nejnabitější koncert večera, ne-li dokonce celého festivalu.
Ovšem na vystřízlivění se nemuselo dlouho čekat, přišlo hned záhy s The Fall. Frontman Mark E. Smith, jediný původní člen pětatřicet let fungující kapely, se na scéně drží zuby nehty, chrlí desku za deskou, zkrátka... jde s kůží na trh. A buďto nemá soudnost, nebo má přebytek odvahy. To, co Fall předvedli, už totiž není ani vtipné. Přeci jen je dobré vědět, kdy skončit. Reputaci tak Británii zachraňovali psychadelici Tindersticks. Na to, že šlo o headlinery dne, sice před hlavní stage nepřilákali větší davy, ale rozhodit se nenechali. Charakteristickým vokálem se honosící frontman Stuart Staples a zvuky pestré nástrojové palety se vzájemně citlivě proplétají, přitom ve výsledku tvoří střídmý celek.
Noise-rockeři A Place To Bury Strangers doplatili na hlasitost a nazvučení a jakkoliv může fakt, že noise-rocková kapela zní moc noise, působit komicky, kapelu to v ten večer podrazilo.
O poslední open-air koncert pátečního večera se postaral rapper Raekwon z Wu-Tang Clanu v doprovodu svého DJe. Komu nevadí hip-hop se všemi jeho klišé, mohl se dobře bavit. O nic víc ostatně nejde, takže účel splnil.
Přivstat si se vyplatilo
Přivstat si a vyrazit už na druhou odpolední se v sobotu vyplatilo. Program totiž zahájili „polští New Pornographers“ Paula i Karol, o kterých padla zmínka už v reportu z gdyňského Open’eru. Jsou milí, jsou příjemní, jsou bezva, ani by člověk nepoznal, že jsou z Polska. Že mladá alternativní scéna v Polsku má co nabídnout pak záhy podtrhli ještě popoví melancholici Natalie & the Loners (sólový projekt Natalie Fiedorczuk z na Offu taktéž přítomné kapely Happy Pills) nebo formace Prawatt a Mirna Ray ve společném setu nesoucím se v duchu fúze post-metalu a experimentální elektroniky, stylů jednotlivých zúčastněných.
Jako zábavná záležitost se ukázala islandská čtyřka FM Belfast. Jejich jediným nástrojem byl sice laptop, silnou zbraní ale hned čtyři vokály, připomínající ametérský sbor, který si dělá legraci sám ze sebe. Celkem fajn kytarovka, uhlazená garážovka, se nakonec vyklubala z britských Archie Bronson Outfit, přestože trvalo nějakou chvíli, než se člověk zbavil dojmu, že jde i o něco jiného než outfity. Ty mimochodem připomínaly něco mezi africkou tradicí a Maxim Turbunenc.
Lehce přiostřili a rockověji a dravěji než kdy dříve vyzněli londýnští experimenální písničkáři Tunng. Představili se v poloze, která jim slušela neméně než třeba na loňské Pohodě a směle si tak vykoledovali nálepku zaručené kvality, která nezklame.
Sobotní večer pokračoval ještě s Mew, Dinosaur Jr. nebo Lali Puna, v neděli pak navázal dojezd v čele s The Flaming Lips. O tom ale až příště.
>> 2. část
>> OFF Festival 2010 >> fotogalerie >> fotogalerie The Flaming Lips >> reportáž - 1. část >> reportáž - 2. část
OFF Festival měl za sebou těžký rok, kdy pořadatel Artur Rojek dostal od radnice v Mysłowicích pod nohy nejeden klacek. Výsledkem byl přesun akce do nedalekých Katowic, města, které je na ni hrdo a aby ne, když se uchází o titul Evropské město kultury 2016. OFF představuje na středoevropské festivalové mapě oázu, kde se střetávají reprezentanti alternativní a nezávislé muziky napříč žánry – od folku přes rock a elektroniku až k experimentální hudbě. Dolina Trzech Stawów, park obklopující jižní a východní část centra Katowic, přivítala jako hlavní tahouny Flaming Lips, Dinosaur Jr. nebo Tindersticks a hlavně, podobně jako loni mysłowický Słupna park, na patnáct tisíc lidí.
Oproti předchozím ročníkům se hlavní program rozšířil a zahustil. Zatímco ještě loni trval dva dny, letos už se rozrostl na tři. A zatímco loni se ve večerních časech žádné koncerty nepřekrývaly a daly se tak stihnout všechny kapely, tentokrát line-up přinesl nejedno větší či menší dilema.
Polská scéna na rozjezd
Přestože v pátek po poledni Katowice zakryla temná černá mračna a chvílemi to vypadalo na pohromu, nakonec se ale počasí umoudřilo. Start se nesl hlavně ve znamení polské scény. Maciej Cieślak, uznávaný polský producent a frontman kapely Ścianka, zahrál ve stanu s akustickým projektem Cieślak i Księżniczki, pro který se spojil se smyčcovým triem. Jinak příjemný koncert bohužel přehlušovala zvuková zkouška ze sousední scény, nehovoříc o přeslechu ze scény hlavní. Na té tou dobou hrál rap s hard-rockem mísící projekt Kim Nowak, který je dalším potvrzením všestrannosti bratří Waglewských. Rozjeto mají nespočet převážně hip-hopových projektů, z nichž nejznámějším je Fisz Emade, dělají si co a jak chtějí a neohlíží se na okolí. Jakkoliv pak může Kim Nowak působit rozpačitě, sympatický přístup se nezapře.
První z obecněji očekávaných kapel úvodního večera byli The Horrors. Britská kytarovka naplnila očekávání a alespoň nás, kteří jsme očekávali vyhajpovanou blbost, svým koncertem nepřesvědčila, že by tomu bylo jinak.
Kdo se naopak obešel bez póz, vystačil si se sebejistotou a upřímností a postaral se tak o protiklad, to byli paralelně hrající The Black Heart Procession. Díky za to! Pall Jenkins je člověk, který má co říct a kterému to všechno uvěříte. Představili se ve dvoučlenné sestavě s kytarou a klavírním křídlem a stan zaplnili příjemnou melancholií.
Za špatný se nedá označit ani set britských kytarových vypravěčů Art Brut, jenže problém je v tom, že jejich koncerty jsou po léta letoucí totožné. Stejné hlášky, stejné vtipy. Stojíte, posloucháte a přesně víte, co frontman Eddie Argos řekne. Vidět je poprvé, fajn, jenže není to tak dávno, co k nám jezdili stejně často Kosheen.
Magická třičtvrtěhodina
Pořadatel Artur Rojek sice na Offu zatím nikdy nevystoupil se svojí domovskou kapelou Myslovitz, zato už podruhé vzkřísil "superkapelu" Lenny Valentino. Sestava má na kontě jediné album, Uwaga! Jedzie Tramwaj z roku 2001, díky kterému bývala po textové i produkční stránce (která je dílem basisty kapely a již výše zmiňovaného Macieje Cieślaka) označována za tamní Radiohead. Po jeho vydání následovalo turné a rozpad, mezitím kapela vystoupila jen jednou, a to na prvním ročníku Offu. Koncert to tak byl více než očekávaný a hlavně domácím návštěvníkům přinesl nemalé rozhořčení, že se odehrál v tutéž dobu, kdy ve stanu hráli dánští Efterklang. Byla to ale magická třičtvrtěhodina. Soustředěný dav naslouchá charismatickému introvertovi Rojkovi a ani nedutá, déšť přichází jako na zavolanou a vytváří nezapomenutelnou kulisu. Vážně, byl to nejsilnější a emocemi nejnabitější koncert večera, ne-li dokonce celého festivalu.
Ovšem na vystřízlivění se nemuselo dlouho čekat, přišlo hned záhy s The Fall. Frontman Mark E. Smith, jediný původní člen pětatřicet let fungující kapely, se na scéně drží zuby nehty, chrlí desku za deskou, zkrátka... jde s kůží na trh. A buďto nemá soudnost, nebo má přebytek odvahy. To, co Fall předvedli, už totiž není ani vtipné. Přeci jen je dobré vědět, kdy skončit. Reputaci tak Británii zachraňovali psychadelici Tindersticks. Na to, že šlo o headlinery dne, sice před hlavní stage nepřilákali větší davy, ale rozhodit se nenechali. Charakteristickým vokálem se honosící frontman Stuart Staples a zvuky pestré nástrojové palety se vzájemně citlivě proplétají, přitom ve výsledku tvoří střídmý celek.
Noise-rockeři A Place To Bury Strangers doplatili na hlasitost a nazvučení a jakkoliv může fakt, že noise-rocková kapela zní moc noise, působit komicky, kapelu to v ten večer podrazilo.
O poslední open-air koncert pátečního večera se postaral rapper Raekwon z Wu-Tang Clanu v doprovodu svého DJe. Komu nevadí hip-hop se všemi jeho klišé, mohl se dobře bavit. O nic víc ostatně nejde, takže účel splnil.
Přivstat si se vyplatilo
Přivstat si a vyrazit už na druhou odpolední se v sobotu vyplatilo. Program totiž zahájili „polští New Pornographers“ Paula i Karol, o kterých padla zmínka už v reportu z gdyňského Open’eru. Jsou milí, jsou příjemní, jsou bezva, ani by člověk nepoznal, že jsou z Polska. Že mladá alternativní scéna v Polsku má co nabídnout pak záhy podtrhli ještě popoví melancholici Natalie & the Loners (sólový projekt Natalie Fiedorczuk z na Offu taktéž přítomné kapely Happy Pills) nebo formace Prawatt a Mirna Ray ve společném setu nesoucím se v duchu fúze post-metalu a experimentální elektroniky, stylů jednotlivých zúčastněných.
Jako zábavná záležitost se ukázala islandská čtyřka FM Belfast. Jejich jediným nástrojem byl sice laptop, silnou zbraní ale hned čtyři vokály, připomínající ametérský sbor, který si dělá legraci sám ze sebe. Celkem fajn kytarovka, uhlazená garážovka, se nakonec vyklubala z britských Archie Bronson Outfit, přestože trvalo nějakou chvíli, než se člověk zbavil dojmu, že jde i o něco jiného než outfity. Ty mimochodem připomínaly něco mezi africkou tradicí a Maxim Turbunenc.
Lehce přiostřili a rockověji a dravěji než kdy dříve vyzněli londýnští experimenální písničkáři Tunng. Představili se v poloze, která jim slušela neméně než třeba na loňské Pohodě a směle si tak vykoledovali nálepku zaručené kvality, která nezklame.
Sobotní večer pokračoval ještě s Mew, Dinosaur Jr. nebo Lali Puna, v neděli pak navázal dojezd v čele s The Flaming Lips. O tom ale až příště.
>> 2. část
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/OFF-Festival-Katowice-PL-6-8-8-10-1-cast~23~srpen~2010/
Komentáře
&;
