1.9.2007 | Autor: Zuzka Balounová | sekce: živě
 fotogalerie Divadlo Continuo vloni podesáté a naposled zaklaplo knihu s nápisem Kratochvílení a vydalo se zase trochu jinou cestou. Zůstal půvab křehkých pohybů, hrátky se světlem a vodní hladinou i velký prostor pro fantazii diváka a zároveň došlo k určitému zjednodušení pro zdůraznění prosté lidskosti. Vítejte Na Hrázi. Přesněji řečeno, na hrázi rybníka Otrhanec u jihočeských Malovic, který skrývá mnohá tajemství našich předků.

Pro začátek malá rada: Po setmění raději nevycházejte. Říká se, že v noci se okolí rybníka mění v taneční parket divých žen, které poutníkům ukazují cestu pod hladinu. Raději poseďte v přilehlé venkovské hospodě a vyslechněte příběhy lidových písní i hostů u vedlejšího stolu.

Smích se s přibývajícím obsahem alkoholu v krvi stává stále divočejším, v nejlepším ho přetíná výkřik mladého muže: „Večer lehne, zdráva, svěží, v noci tělo mrtvo leží!“. Opravdu jeho manželka s každým soumrakem padá do mrtvolných mdlob a cestuje do jiných světů nebo ten mladík se šíleným výrazem ve tváři jenom přebral stejně jako valná většina návštěvníků? Stačí chvíle, máte před očima jasně řezané obrysy, ale v hlavě o to větší zmatek.

Když vykročíte do noci, uvidíte bludičky, vodníka i jeho ženu, přízraky. A také vrbu, královnu příběhu. Ženu, manželku, matku, ztracenou lásku. Z povzdálí jsou slyšet údery seker. Račte dál, dveře do tmy jsou pootevřené. Jejich tajemství lákají lidská pokolení už řadu let. Třeba právě na vaší židli napsal Karel Jaromír Erben baladu Vrba. Mohlo se to stát. Ale co na tom záleží. Ráno hladinu rybníka pokryje mlha a je po všem. Nezbude nic než štiplavé mrazení v zádech, slzy v očích a dítě spokojeně spící v kolébce z bělokoré vrby.


Divadlo Continuo: Na Hrázi, Malovice, 16. 8. 07

Fotogalerie: