Mogwai + The Twilight Sad + Kieran Hebden and Steve Reid, Praha, 15. 11. 08
9.12.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: živě
Stimul jsme v říjnu opouštěli doprovázeni tóny freak folkařů Animal Collective, závěr letošního ročníku multižánrového festivalu obstarali v Arše 15. listopadu Kieran Hebden and Steve Reid, The Twilight Sad a Mogwai.
Duo Kieran Hebden and Steve Reid, spojení mladého britského producenta známějšího pod aliasem Four Tet s čtyřiašedesátiletým černošským bubeníkem, mělo za úkol večer otevřít. Volné improvizace a princip dada proti předem určenému plánu dávájí výsledek 1:1; oba hráči jsou totožní. Kompozice z jejich desek nejsou totiž nic jiného než souhrn asociací s racionalitou uloženou do spodní zásuvky vědomí. Emoce jsou hybatelem. Díru v plotě si každý udělali sám, na terč koukají spolu. Reid do bubnů nemlátí, zlehka je hladí, především činely mají pod jeho rukama výrazné a srozumitelné vyznění. Hebden pouští skřípení roztodivné, xylofon a zvonečky se kmitnou jen občas, aby daly zdání melodiky. Vždyť tohle není soustředěná fourtetovská elektronika, nýbrž mohutný elektrický proud bohatě skládaných ornamentů. Electricity and Drum Will Change Your Mind říkají. Terč za plotem? Magický realismus.
Hlavní bod večera v mnohém předznamenalo vystoupení The Twilight Sad. Vloni vydali skotští mágové vynikající debut Fourteen Autumns & Fifteen Winters. Na kartách, se kterými The Twilight Sad míchají se zračí obrázky plné kruté poetiky. Žádného barevného šaška nenajdete, to už spíš zlověstného batmanovského jokera. Z post-rocku se stopa protahuje do indie a jede dál po ose. Finiš? Noisové trhance odpadávají z rozbouřeného nebe do jednolité melancholické masy. Usazují se. Drží pevně, bez kývání. Zpěvák James Graham předvádí vysoké nasazení, zvuk se ale slévá dohromady a trochu jeho úsilí vymazává. Což je při hloubce mrazivých textů, širokých ale zdeformovaných průhledů do obnažených koutů lidské duše, zpívaných hrubou skotštinou škoda. Ke statickým spoluhráčům je pak v kontrastu energie, jakou přes viditelnou únavu a snad i přemáhanou nemoc Graham vkládá do mlácení činelu při nejničivějších hlukových tornádech na jinak pustých pláních jménem Walking For Two Hours a But When She Left, Gone Was The Glow.
Mogwai začínají s jedenáct let starou Yes! I Am A Long Way From Home a postupně servírují vybrané kusy ze skoro všech alb, které kdy za třináctiletou hudební dráhu vydali. Ke smutku mnoha poněkud zapomínají na své dva roky staré Mr. Beast, jinak je průřez velmi citlivý ke všem důležitým milníkům. Úvodní tóny decentních kláves a gradujícího kytarového snění The Precipice dávají napovědět, že skotská pětice si nechce hrát na schovávanou a snad nejlepší věcí z aktuálního alba The Hawk Is Hawling tak své fanoušky posílá doprostřed intenzivně masírujícího soukolí. Oproti The Twilight Sad už zvuk nebrání něžnému odhalení, tentokrát modulovaného, zpěvu. Hlas Barryho Burnse zní přes vokodér jako meditativní modlitba vyřazeného robota a zádumčivou náladu rozvíjí i několik dalších pomalých úderů (nejen) z vyvážené novinky. V I Love You, I'm Going To Blow Up Your School nejdou k jádru věci přímo, dlouho jedou jen na okolo, svou mimoběžnost dokonají v I'm Jim Morrison, I'm Dead. Vždy ohmatají nevýrazný reliéf úsměvů, až pak rukou sklouznou k smutným dutinám. Mlhavý blu-ray v pozadí kapely pocity výstižně rámcuje. Postupné ledabylé uspávání jemně, ale neodbytně naznačuje k jakému závěru skotští post-rockeři spějí. Like Herod a Batcat se staví do pozice pekelného očistce, suverénně se napřimující katarze oprošťující od veškerých všedně pozemských kroků. Přídavek tak ještě více dává vyniknout vynikajícímu silnému zvuku a surovosti, jakou jsou jinak spíš jemní Mogwai také schopni probudit.
Žádný polovičatý zážitek poslední část stimulačního festivalu nepřinesla. Jen plnokrevné zkušenosti s třemi opět na první pohled rozdílnými soubory, jejichž latentní spojitost byli pořadatelé, stejně jako v případě Axolotl, Alog a Animal Collective, s to bravurně odhalit. Kieran Hebden and Steve Reid, The Twilight Sad a Mogwai, zvlášť i dohromady bezpochyby jeden z koncertních zážitků roku.
Mogwai + The Twilight Sad + Kieran Hebden & Steve Reid, Praha - Divadlo Archa, 15. 11. 08
>> Mogwai v Praze >> reportáž > > fotogalerie
Stimul jsme v říjnu opouštěli doprovázeni tóny freak folkařů Animal Collective, závěr letošního ročníku multižánrového festivalu obstarali v Arše 15. listopadu Kieran Hebden and Steve Reid, The Twilight Sad a Mogwai.
Duo Kieran Hebden and Steve Reid, spojení mladého britského producenta známějšího pod aliasem Four Tet s čtyřiašedesátiletým černošským bubeníkem, mělo za úkol večer otevřít. Volné improvizace a princip dada proti předem určenému plánu dávájí výsledek 1:1; oba hráči jsou totožní. Kompozice z jejich desek nejsou totiž nic jiného než souhrn asociací s racionalitou uloženou do spodní zásuvky vědomí. Emoce jsou hybatelem. Díru v plotě si každý udělali sám, na terč koukají spolu. Reid do bubnů nemlátí, zlehka je hladí, především činely mají pod jeho rukama výrazné a srozumitelné vyznění. Hebden pouští skřípení roztodivné, xylofon a zvonečky se kmitnou jen občas, aby daly zdání melodiky. Vždyť tohle není soustředěná fourtetovská elektronika, nýbrž mohutný elektrický proud bohatě skládaných ornamentů. Electricity and Drum Will Change Your Mind říkají. Terč za plotem? Magický realismus.
Hlavní bod večera v mnohém předznamenalo vystoupení The Twilight Sad. Vloni vydali skotští mágové vynikající debut Fourteen Autumns & Fifteen Winters. Na kartách, se kterými The Twilight Sad míchají se zračí obrázky plné kruté poetiky. Žádného barevného šaška nenajdete, to už spíš zlověstného batmanovského jokera. Z post-rocku se stopa protahuje do indie a jede dál po ose. Finiš? Noisové trhance odpadávají z rozbouřeného nebe do jednolité melancholické masy. Usazují se. Drží pevně, bez kývání. Zpěvák James Graham předvádí vysoké nasazení, zvuk se ale slévá dohromady a trochu jeho úsilí vymazává. Což je při hloubce mrazivých textů, širokých ale zdeformovaných průhledů do obnažených koutů lidské duše, zpívaných hrubou skotštinou škoda. Ke statickým spoluhráčům je pak v kontrastu energie, jakou přes viditelnou únavu a snad i přemáhanou nemoc Graham vkládá do mlácení činelu při nejničivějších hlukových tornádech na jinak pustých pláních jménem Walking For Two Hours a But When She Left, Gone Was The Glow.
Mogwai začínají s jedenáct let starou Yes! I Am A Long Way From Home a postupně servírují vybrané kusy ze skoro všech alb, které kdy za třináctiletou hudební dráhu vydali. Ke smutku mnoha poněkud zapomínají na své dva roky staré Mr. Beast, jinak je průřez velmi citlivý ke všem důležitým milníkům. Úvodní tóny decentních kláves a gradujícího kytarového snění The Precipice dávají napovědět, že skotská pětice si nechce hrát na schovávanou a snad nejlepší věcí z aktuálního alba The Hawk Is Hawling tak své fanoušky posílá doprostřed intenzivně masírujícího soukolí. Oproti The Twilight Sad už zvuk nebrání něžnému odhalení, tentokrát modulovaného, zpěvu. Hlas Barryho Burnse zní přes vokodér jako meditativní modlitba vyřazeného robota a zádumčivou náladu rozvíjí i několik dalších pomalých úderů (nejen) z vyvážené novinky. V I Love You, I'm Going To Blow Up Your School nejdou k jádru věci přímo, dlouho jedou jen na okolo, svou mimoběžnost dokonají v I'm Jim Morrison, I'm Dead. Vždy ohmatají nevýrazný reliéf úsměvů, až pak rukou sklouznou k smutným dutinám. Mlhavý blu-ray v pozadí kapely pocity výstižně rámcuje. Postupné ledabylé uspávání jemně, ale neodbytně naznačuje k jakému závěru skotští post-rockeři spějí. Like Herod a Batcat se staví do pozice pekelného očistce, suverénně se napřimující katarze oprošťující od veškerých všedně pozemských kroků. Přídavek tak ještě více dává vyniknout vynikajícímu silnému zvuku a surovosti, jakou jsou jinak spíš jemní Mogwai také schopni probudit.
Žádný polovičatý zážitek poslední část stimulačního festivalu nepřinesla. Jen plnokrevné zkušenosti s třemi opět na první pohled rozdílnými soubory, jejichž latentní spojitost byli pořadatelé, stejně jako v případě Axolotl, Alog a Animal Collective, s to bravurně odhalit. Kieran Hebden and Steve Reid, The Twilight Sad a Mogwai, zvlášť i dohromady bezpochyby jeden z koncertních zážitků roku.
Mogwai + The Twilight Sad + Kieran Hebden & Steve Reid, Praha - Divadlo Archa, 15. 11. 08
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Mogwai-The-Twilight-Sad-Kieran-Hebden-and-Steve-Reid-Praha-15-11-08~09~prosinec~2008/
Komentáře
&;
