9.3.2009 | Autor: Petr Bořuta | sekce: živě Elektroničtí hrubiáni Modeselektor vloni obšťastnili rozstříkaným sektem domácí diváky hned dvakrát, naposledy v březnu 2008. Po roce se spolu s VJskou skupinou Pfadfinderei vrátili, tentokrát s cílem dobýt Palác Akropolis.

Gernot Bronsert a Sebastian Szary lámou koláč od začátku neúprosně. Dílek první je Godspeed, na živo pokrytý hustou drobenkou breakcore. Je těžké se v ní ztratit; jak je u Modeselektor zvykem, v kolenou zůstává hitový potenciál. Přehnaně spletité obrazce nevypouští ani VJské uskupení Pfadfinderei. Nakolik je jejich opracovávaní na místě vytvořených smyček složité a originální neumím posoudit, radši si jejich pestrobarevnou sekanou „jen“ užívám. Obě dvojice se zahřívají rychle, šílenci přes projekce vylamují vitráže s křesťanskou tematikou, nechápu, zírám. Ta hudební vyráží vstříc s lehce přemalovanými plátny. 2000007 křupe po elektru a hip-hopu, Hasir by potěšil nejednoho rádiového posluchače a Sucker Pin zas hraje na tenkém ledě happy hardcore.

Překvapivě dochází i na dva remixy. Po Yorkově porušeném vokálu ve Skip Divided následuje Dull Flame Of Desire (Modeselektor's Rmx For Girls), což je citlivá úprava pro další ikonu – Björk. Sebastian si do ruky bere mikrofon a začíná vytvářet pompézní divadlo. Na playback napodobuje hlas islandské umělkyně, pak posílá láskyplný pohled na Gernota, ten odpovídá nalomeným hlasem Anthonyho Hegartyho a oba rozehrávají milostný duet s válením po podlaze a doteky plnými něhy v hlavní roli. Show.

Pak nahozený kontrast, proti magickým synťákům vychází The Black Block. Za čelem buší šílená kovárna, vymývaní mozku podle kouzelné formulky ordnung muss sein nelze nemilovat. Sebastian zpod plutu vytahuje láhev sektu. Nikdo se neschovává, každý chce schytat masivní proud naplno. Druhá polovina Modeselektor mezitím pomalu utišuje skladbu a beatem zotročuje lidi pod sebou. Samozřejmě, že chystá masivní schranzovou explozi. Když ji konečně spustí, Sebastianův prst se z hrdla láhve uvolňuje a tekutina kompletně zmáčí první řady. Hned po The Black Block zaznívají úvodní tóny Kill Bill vol. 4. Euforie vzrůstá, byť se to zdálo nemožné. Duo si mění role, tentokrát to bude Gernot, kdo zlije publikum. Ne jednou sedmičkou, ale rovnou dvěma.

Hyper Hyper, úchylnou předělávku Scooteru, jsem nikdy nechápal, a tak se jen dívám. Gorily běhají po plátnech, přilepily se na notebooky, visí i na tričkách, ve kterých oba Němci vystupují. Szary si najednou dres přetahuje přes hlavu a místo obličeje mu svítí žlutá gorilí maska. A najednou vidím věčně unikající smysl. Teď už vím, odkud se bere nekompromisnost jejich přitažlivě razícího zvuku. Modeselektor ještě pamatují permanentně zatnuté svaly, napínaní šlach a rozstřikování testosteronu homo erectus. Modeselektor, zvířata na pomezí goril a lidí, kanci, co vylezli z děr a začali dělat elektroniku.

A vlastně kecám, tohle všechno jsem věděl odjakživa. Jen jsem jsi nemohl vzpomenout.

Hodinu a půl trvající set symbolicky ukončuje Let Your Love Grow, která vznikla za přispění Apparata. Pod společnou hlavičkou Moderat zrovna vydali CD a samozřejmě ho budou prezentovat na živo. Příběh pokračuje. Supermuži versus cukrouš na jednom pódiu, jak tohle dopadne chci vidět.

Modeselektor, Praha – Palác Akropolis, 28. 2. 09