19.7.2013 | Autoři: Radek Brázdil, Jan Simandl | sekce: živě
V první části naší reportáže jsme vám nabídli shrnutí prvních dvou festivalových dní. Čtvrteční i páteční headlineři splnili očekávání v ně vložená a nabídli divákům skvělé hudební zážitky. V druhé části reportáže obdobným způsobem zhodnotíme sobotu a neděli.

„Sajlenti“ nezklamali, Amaranthe měli problémy

Druhá polovina Masters of Rock odstartovala už před desátou v režii českobudějovických power-metalistů Warhawk, střídaných kapelami Nil a zajímavě znějícími Egotrip.


Kolem jedné hodiny nastoupili moravští doom-folkoví Silent Stream of Godless Elegy. S parádním zvukem v zádech přehráli mix starších a nových písní, a přitom krásně vyniklo, o kolik lepší jsou novější, česky zpívané věci. V několika kouscích si SSOGE přizvali na pomoc dvojici bubeníků, mlátící do kotlů. Diváci se dočkali i ochutnávky z chystané desky, která bude zřejmě pokračovat ve stylu alba Návaz.

Naproti tomu Amaranthe měli zvuk katastrofální. Nějaký ten nefunkční mikrofon se občas přihodí, ale u Švédů se to dělo ze začátku v takovém měřítku, až to nebylo vtipné (je ale třeba dodat, že v menší míře měly ten den podobné problémy téměř všechny kapely). Celému zvuku úplně dominovaly samply se zpěvem. Hádám, že kytara byla nejspíš to bzučení a praskání v pozadí - naštěstí ji zvukař vytáhl alespoň na sóla. Co se týče samotné hudby, podobný mix žánrů je nyní populární a Amaranthe z toho nepokrytě těží. Zpěv všech tří vokalistů byl v pořádku, jen při řešení technických problémů se projevila nezkušenost zpěvačky Elize Ryd, kdy místo pořádné komunikace s publikem spíše rozpačitě přešlapovala.


Večer ve znamení vlkodlaků a hororu

Portugalští Moonspell dlouho dopředu avizovali, že budou ve Vizovicích hrát jen skladby z prvních dvou alb, jen mi trochu uniká, proč byla tentokrát tato skutečnost několikrát připomínána. Před dvěma lety totiž měli setlist prakticky stejný, takže kýžený dojem exkluzivity se alespoň u mne nedostavil. I tak ale Moonspell předvedli dechberoucí show, alba Wolfheart a Irreligious jsou velmi silná a pořádný šmrnc jim dodala i hostující černovláska za mikrofonem. Nicméně, předloňský koncert měl zejména díky pokročilé noční hodině lepší atmosféru.

Mohutná vlna fanoušků, deroucí se ihned po Moonspell kupředu, dávala jasně tušit, kdo se na pódiu objeví. Lordi zdaleka nejsou na scéně takovým překvapením jako před lety a punc svojské originality pomalu ztrácí, byť fanouškovská základna je stále obrovská. Natěšení diváci se dočkali prakticky všeho, co od Lordů mohli očekávat, celý koncert akorát zaváněl poněkud lacinou kolotočářskou podívanou. Kapela odehrála skladby v pohodě, snad jen Mr. Lordi se ke konci dost trápil se zpěvem. Navíc si neodpustím jednu ironickou poznámku: ve všech promo materiálech i festivalové brožurce jsme se mohli dočíst o dvou kamionech pyrotechniky, které si s sebou Lordi údajně přivezli, avšak nepoužili prakticky nic.


Švédský guitar hero aneb rychlost není vše

Následující Yngwie Malmsteen narazil podobně jako Amaranthe na technické problémy a téměř celou úvodní skladbu běhal prsty po nehrajícím nástroji. Bohužel, slovutný kytarista pojal vyměřený čas jen jako prostor pro ukázku svých schopností, a to začalo být po jisté době nudné. Možná kdyby Yngwie zařadil do setlistu i regulérní skladby, výsledek by byl lepší, ale takto jich (s hitem Black Star) nebylo víc než pět. Když k tomu připočítám trapné basákovy kiksy (pozdravení Plzně, německé poděkování), nebyl koncert Yngwie Malmsteena ničím, na co by se po letech vzpomínalo.

Sobotní program uzavřeli Masterplan a Roland Grapow s novými spoluhráči byli dle očekávání důstojnou tečkou.

Odpočinkové nedělní ráno

Závěrečný nedělní den provázelo vpravdě horké počasí, které nemilosrdně rozpalovalo betonovou plochu areálu. V programově zcela zabitém dopoledni vyčnívali snad jen němečtí Emergency Gate, hrající slušný moderní melodický metal.

Odpolední Xandria poskládala svůj set takřka výhradně z dobrého loňského alba Neverworld's End, ze starších desek zaznělo jen několik málo kousků. Vypíchl bych zejména poměrně čistý zpěv a dobrý zvuk. Na rozpáleném betonu se ale nedalo příliš vydržet a Xandrii si velká část diváků poslechla z velkého úhlu zpod stromů napravo od pódia.


Následující Sanctuary předvedli klasický (až staromilský) mix heavy a thrash metalu. Kapela, v níž figurovali Warrel Dane a Jeff Loomis, ústřední persony slavnějších Nevermore, se dala znovu dohromady před dvěma lety. Zanedlouho by mělo vyjít i nové album. Naživo však moc neoslovila.

Od něžného hlasu k death-metalu

O jeden z nejlepších zpěváckých výkonů celého festivalu se v podvečer postarala Anekke van Giersberegen. V úvodu se omluvila za pozdní příjezd, kvůli němuž nestihla vystoupení s Devin Townsend Project a poté s doprovodnou kapelou odehrála průřez všeho, na čem se kdy podílela. Zazněly skladby z éry The Gathering, ze sólové tvorby Anekke i skladba zmíněného Devina. Nádherný zpěv bez jediného intonačního zaváhání a převážně jemnější skladby byly hotový balzám na uši.


Dvojkoncert Atrocity a Leaves' Eyes sliboval zajímavou podívanou, ovšem výsledek byl poněkud rozpačitý. Jako první rozduněli areál Atrocity třemi death-metalovými fláky, načež se přidala zpěvačka Liv Kristine. Čert ví, proč hudebníci předvedli skladbu Shout od Tears for Fears, ale utahaný a bez špetky invence překopírovaný cover zněl zoufale. Po tomto nepovedeném předělu zaznělo několik písní Leaves' Eyes, ale ani hezký hlas frontmanky už celkový dojem moc nenapravil. (JS)

Závěr jak má být

Když hráli na Masters of Rock 2011 Powerwolf, měli neskutečný úspěch. Tenkrát jsem si říkal, že by jim víc slušelo vystoupení v pozdějších hodinách a ne za plného jasu. Letos vystupovali v podvečer, takže se během koncertu postupně stmívalo, což dalo možnost vyniknout hře světel a ukázat plný potenciál vystoupení. Attila Dorn po krátkém intru přišel s kadidlem v ruce, dal požehnání a bez okolků začal zpívat Sanctified with Dynamite. Zazněly jak skladby ze starších alb, tak úplně nové z Preachers of the Night. Vynikající vystoupení, místy hraničící s kýčem, což ale v jejich případě vůbec nevadilo. Powerwolf sami sebe neberou příliš vážně a nebojí se velkých gest. Komunikace s okolím byla ze strany Attily vynikající, ani ostatní členové kapely však nezůstáváli pozadu a neustále provokovali okolí k reakci. Po koncertě jsem byl vnitřně naplněný, zároveň však zklamaný z toho, že metalová mše v podání německo-rumunských Powerwolf skončila. (RB)


Grandiózní finále a tři hodiny hracího času, to by byl ve zkratce popis Avantasie. Společně s duchovním otcem projektu Tobiasem Sammetem vystoupila v průběhu večera většina hostů, kteří v minulosti zpívali i na deskách. Výtečné výkony všech zúčastněných podpořené excelentním zvukem daly dohromady zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Jeden hit střídal druhý a celý večer zakončila monumentální díla The Seven Angels a Sign of the Cross z úplně první Sammetovy metalové opery. Zkrátka výborná show těžko popsatelná slovy. Ovšem kdo jste neměli to štěstí, nezoufejte, záznam z Masters vyjde jako live DVD.

Co se týče dojmů, které uplynulý ročník zanechal, jsou veskrze pozitivní. Oproti loňsku se vydařilo počasí, headlineři nezklamali a nemám dojem, že by některá z lepších kapel byla úplný průšvih. Jen by to do příště chtělo malinko pestřejší výběr kapel na hlavním pódiu, zaběhnutý heavy-power standard se stává pomalu, ale jistě velmi ohraný a stále stejné kapely nebudou lákat návštěvníky donekonečna. Skončil bych tradičním přáním, aby byl příští ročník aspoň tak dobrý jako ten letošní. (JS)

Masters of Rock, Vizovice – areál firmy Jelínek, 11. – 14. 7. 13