Miro Žbirka, Praha, 3. 4. 07
7.4.2007 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě
fotogalerie
Třicet let na hudební scéně je pěkný důvod k oslavě a dárek v podobě vyprodané Lucerny jistě potěší.
Meky Žbirka je na slovensko-české scéně svým způsobem zvláštní postavou. Jako jednoho z mála muzikantů své generace jej bez předsudků uznávají mladí i staří, popaři i rockeři. Hudbu tvoří stále, nesnaží se o progresi nebo hudební experimenty, jde si po své, zcela přirozené cestě. To je důvod, proč je oblíben. Leckterý hudebník, který se dostal za zenit, mu to může závidět.
Pohled z ochozu silně navozoval chladnou atmosféru citelnou z přenosů Českého lva a dalších společenských akcí. Plocha v Lucerně byla totiž určena k sezení, což mnohým návštěvníkům přivodilo zklamání. Možná, že by i samotný Meky před sebou daleko raději viděli tančící dav, než plochu plnou nehnutě sedících diváků. Stačí ostatně zajít na kterýkoliv z festivalů a poohlédnout se za atmosférou (kultovní to Mekyho předloňský koncert před Prodigy na Pohodě...). V rámci objektivity je však třeba uznat například, že paní v růžovém tričku sedící v první řadě alespoň kývala hlavou při písni Někdy stačí dát jen dech ze seriálu Ordinace v růžové zahradě (tentokrát mimochodem odzpívané bez asistence Ivy Frühlingové, kterou Žbirka omluvil s odkazem na jisté zahraniční povinnosti).
Na balkonech byla atmosféra diametrálně odlišná. Zajímavé bylo pozorovat naštvané fanoušky, kteří díky divákům z koncertu nic neměli co do výhledu ani zvuku, na jedné straně a se situací smířené fanoušky tančící si ploužáky za rohem, na straně druhé.
Mekyho setlist se za poslední dobu příliš nezměnil. V zásadě byla, samozřejmě s několika výjimkami, zachována osa známá z nedávné slovenské Best Of Tour (záznam se objevil i na DVD). Úvod vystoupení, kdy hlavního aktéra na pódiu doprovodila osvědčená sestava (Honza Ponocný z Heyday a Honza Horáček na kytaru, baskytarista Aleš Zenkl, Jan Kořínek na klávesy a Tomáš Brožek z November 2nd na bicí), po krátkém intru tradičně obstarala skladba 22 dní následovaná doslova hitovou smrští mapující Mekyho dráhu.
Nejstarší kousky pocházely z prvního sólového alba Doktor sen z osmdesátého roku, ve své době natočeného za doprovodu kapely Limit.
Během koncertu došlo také na několik, více méně očekávaných přátelských výpomocí. Hlavní vokály písně Bezchybná, která byla prapůvodně složena pro Wanastovi Vjecy, si střihl kytarista Honza Ponocný a při skladbách Sněhulák a Co bolí to přebolí, stejně jako v albových verzích, zahostovala zpěvačka Martha. Ve dvou provedeních došlo na píseň Cesta zakázanou rychlosťou – nejprve s obvyklou sestavou a nedlouho poté také v přearanžovaném pojetí s Mekyho talentovaným hostujícím synem Davidem za bicími.
Zlatými hřeby se ovšem staly skladby Biely kvet a Atlantida z dvaaosmdesátého, právem řazené do pomyslného zlatého fondu naší populární hudby, nebo tradiční medley složená z písní V slepých uličkách, Katka a Prvá.
Žádná snaha o křečovitou velkolepost, právě naopak. Koncert se nesl v přirozeném přátelském duchu.
Tři desítky písní, které dostaly prostor, mají své nezpochybnitelné kvality, které byly umocněny současným provedením, aranžérským i koncertním. Jen ta bariéra...
Závěrečné shrnutí by ve stručnosti znělo asi následovně: dobrý koncert, který si však fanoušci, na úkor diváků příchozivších spíše na společenskou událost než na koncert, nemohli náležitě vychutnat. Z toho plyne i doporučení pro příště: když budete chtít zajít do Lucerny a koncert bude k sezení, zvažte priority.
Miro Žbirka, Praha – Lucerna, 3. 4. 07
Fotogalerie:
fotogalerie
Třicet let na hudební scéně je pěkný důvod k oslavě a dárek v podobě vyprodané Lucerny jistě potěší. Meky Žbirka je na slovensko-české scéně svým způsobem zvláštní postavou. Jako jednoho z mála muzikantů své generace jej bez předsudků uznávají mladí i staří, popaři i rockeři. Hudbu tvoří stále, nesnaží se o progresi nebo hudební experimenty, jde si po své, zcela přirozené cestě. To je důvod, proč je oblíben. Leckterý hudebník, který se dostal za zenit, mu to může závidět.
Pohled z ochozu silně navozoval chladnou atmosféru citelnou z přenosů Českého lva a dalších společenských akcí. Plocha v Lucerně byla totiž určena k sezení, což mnohým návštěvníkům přivodilo zklamání. Možná, že by i samotný Meky před sebou daleko raději viděli tančící dav, než plochu plnou nehnutě sedících diváků. Stačí ostatně zajít na kterýkoliv z festivalů a poohlédnout se za atmosférou (kultovní to Mekyho předloňský koncert před Prodigy na Pohodě...). V rámci objektivity je však třeba uznat například, že paní v růžovém tričku sedící v první řadě alespoň kývala hlavou při písni Někdy stačí dát jen dech ze seriálu Ordinace v růžové zahradě (tentokrát mimochodem odzpívané bez asistence Ivy Frühlingové, kterou Žbirka omluvil s odkazem na jisté zahraniční povinnosti).
Na balkonech byla atmosféra diametrálně odlišná. Zajímavé bylo pozorovat naštvané fanoušky, kteří díky divákům z koncertu nic neměli co do výhledu ani zvuku, na jedné straně a se situací smířené fanoušky tančící si ploužáky za rohem, na straně druhé.
Mekyho setlist se za poslední dobu příliš nezměnil. V zásadě byla, samozřejmě s několika výjimkami, zachována osa známá z nedávné slovenské Best Of Tour (záznam se objevil i na DVD). Úvod vystoupení, kdy hlavního aktéra na pódiu doprovodila osvědčená sestava (Honza Ponocný z Heyday a Honza Horáček na kytaru, baskytarista Aleš Zenkl, Jan Kořínek na klávesy a Tomáš Brožek z November 2nd na bicí), po krátkém intru tradičně obstarala skladba 22 dní následovaná doslova hitovou smrští mapující Mekyho dráhu.
Nejstarší kousky pocházely z prvního sólového alba Doktor sen z osmdesátého roku, ve své době natočeného za doprovodu kapely Limit.
Během koncertu došlo také na několik, více méně očekávaných přátelských výpomocí. Hlavní vokály písně Bezchybná, která byla prapůvodně složena pro Wanastovi Vjecy, si střihl kytarista Honza Ponocný a při skladbách Sněhulák a Co bolí to přebolí, stejně jako v albových verzích, zahostovala zpěvačka Martha. Ve dvou provedeních došlo na píseň Cesta zakázanou rychlosťou – nejprve s obvyklou sestavou a nedlouho poté také v přearanžovaném pojetí s Mekyho talentovaným hostujícím synem Davidem za bicími.
Zlatými hřeby se ovšem staly skladby Biely kvet a Atlantida z dvaaosmdesátého, právem řazené do pomyslného zlatého fondu naší populární hudby, nebo tradiční medley složená z písní V slepých uličkách, Katka a Prvá.
Žádná snaha o křečovitou velkolepost, právě naopak. Koncert se nesl v přirozeném přátelském duchu.
Tři desítky písní, které dostaly prostor, mají své nezpochybnitelné kvality, které byly umocněny současným provedením, aranžérským i koncertním. Jen ta bariéra...
Závěrečné shrnutí by ve stručnosti znělo asi následovně: dobrý koncert, který si však fanoušci, na úkor diváků příchozivších spíše na společenskou událost než na koncert, nemohli náležitě vychutnat. Z toho plyne i doporučení pro příště: když budete chtít zajít do Lucerny a koncert bude k sezení, zvažte priority.
Miro Žbirka, Praha – Lucerna, 3. 4. 07
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Miro-Zbirka-Praha-3-4-07~07~duben~2007/
Komentáře
&;
