Mig 21, Ostrava, 7. 10. 10
11.10.2010 | Autor: Michal Šimeček | sekce: živě
Chladná Ostrava zažila ve čtvrtek příjemné vystoupení české kapely Mig 21, která se zde zastavila v rámci svého podzimního turné k novému singlu Máma se vrací. Ano, nikoliv k albu, ale k singlu, což je možná trochu nezvyklé, ale co naplat, když se kapela kolem Jiřího Macháčka už několik let nemá k natočení čtvrté řadovky...
Migové přicestovali do retro klubu Garage z nedaleké Olomouce, kde hráli předešlou noc. Asi dvacet minut před osmou dokončili zvukové zkoušky a pak se sál otevřel pro publikum, které do té chvíle pobývalo vedle v restauraci. A zatímco si část kapely ještě pochutnávala na místní polévce, parket před pódiem se pomalu zaplňoval.
Ve dvacet hodin měla show začít, trvalo však ještě dalších třicet minut, než kapela konečně přiběhla na pódium s kovbojskými klobouky na hlavách (vyjma basáka Tomáše Kurfirsta, který si ten svůj údajně zapomněl doma), přesně po vzoru country nálady jejich posledního singlu. Nevrlost některých nedočkavců byla rázem ta tam a showman Macháček si mohl užívat přátelského publika.
Večer otevřel Venkovan kluk, kterého následovaly další známé hity. Kapela zněla prakticky stejně jako na festivalech a snažila se i o podobnou show (Macháčkova oblíbeného I love you – Fuck you si fandové užili i tentokrát), já jsem si jen chvíli nemohl zvyknout na komorní prostředí, v němž se mi Migové představili vůbec poprvé. Nejvíce to bylo markantní u Snadné je žít, festivalové pohodovce, která ale v objetí klubové bezprostřednosti ztrácela na své schopnosti člověku dodat pocit blažené uvolněnosti.
V době, kdy se koncert pomalu začínal přelévat do své druhé poloviny se však něco změnilo a vystoupení se s novými písněmi Na zotavenou a Máma se vrací stalo přirozenějším. Krátký instrumentální předěl, během něhož se frontman odskočil převléci do šatny, byl pak jedním z hudebních vrcholů celého koncertu. Tuto malou pauzu, dělící vystoupení v polovině, na festivalech vždy vyplňoval baskytarista Kurfirst svým sólem, ve čtvrtek se ale rozezněly nástroje všech hráčů, z čehož nutno vypíchnout hlavně skvělou atmosférickou trumpetu Pavla Hrdličky.
Ten se pak málem nepěkně zranil, když u písničky Ho-Ka-He při jednom ze skoků s bongem mezi nohama uklouzl a poblíž umělého kaktusu spadl na jednu z aparatur. Koncert v té době již plynul ke svému konci. Jiří Macháček ještě před přídavkem pozval na pódium jistou slečnu Danielu, kterou požádal o tanec. Dotyčná pak všechny přítomné včetně kapely překvapila svou živelností – neostýchala se ani vzít si Macháčkovu nafukovací kytaru a s viditelnou chutí si na ni “zahrát”.
Až na tohle a výše zmíněné instrumentální hraní se Mig 21 po celou dobu koncertu víceméně drželi zažitého a osvědčeného scénáře. A protože jejich vystoupení nejsou jen o hudbě, ale taky o originální show mezi skladbami, nebylo by možná na škodu, kdyby se tento scénář po turné (alespoň z části) obměnil. Dělat punkový koncert je sice fajn a lidi při něm i ve čtvrtek s chutí posílali Macháčka do pr...., ale příště už by coby jeden ze stěžejních nosníků celé show nemusel vzbudit tolik pozornosti.
Migové přicestovali do retro klubu Garage z nedaleké Olomouce, kde hráli předešlou noc. Asi dvacet minut před osmou dokončili zvukové zkoušky a pak se sál otevřel pro publikum, které do té chvíle pobývalo vedle v restauraci. A zatímco si část kapely ještě pochutnávala na místní polévce, parket před pódiem se pomalu zaplňoval.
Ve dvacet hodin měla show začít, trvalo však ještě dalších třicet minut, než kapela konečně přiběhla na pódium s kovbojskými klobouky na hlavách (vyjma basáka Tomáše Kurfirsta, který si ten svůj údajně zapomněl doma), přesně po vzoru country nálady jejich posledního singlu. Nevrlost některých nedočkavců byla rázem ta tam a showman Macháček si mohl užívat přátelského publika.
Večer otevřel Venkovan kluk, kterého následovaly další známé hity. Kapela zněla prakticky stejně jako na festivalech a snažila se i o podobnou show (Macháčkova oblíbeného I love you – Fuck you si fandové užili i tentokrát), já jsem si jen chvíli nemohl zvyknout na komorní prostředí, v němž se mi Migové představili vůbec poprvé. Nejvíce to bylo markantní u Snadné je žít, festivalové pohodovce, která ale v objetí klubové bezprostřednosti ztrácela na své schopnosti člověku dodat pocit blažené uvolněnosti.
V době, kdy se koncert pomalu začínal přelévat do své druhé poloviny se však něco změnilo a vystoupení se s novými písněmi Na zotavenou a Máma se vrací stalo přirozenějším. Krátký instrumentální předěl, během něhož se frontman odskočil převléci do šatny, byl pak jedním z hudebních vrcholů celého koncertu. Tuto malou pauzu, dělící vystoupení v polovině, na festivalech vždy vyplňoval baskytarista Kurfirst svým sólem, ve čtvrtek se ale rozezněly nástroje všech hráčů, z čehož nutno vypíchnout hlavně skvělou atmosférickou trumpetu Pavla Hrdličky.
Ten se pak málem nepěkně zranil, když u písničky Ho-Ka-He při jednom ze skoků s bongem mezi nohama uklouzl a poblíž umělého kaktusu spadl na jednu z aparatur. Koncert v té době již plynul ke svému konci. Jiří Macháček ještě před přídavkem pozval na pódium jistou slečnu Danielu, kterou požádal o tanec. Dotyčná pak všechny přítomné včetně kapely překvapila svou živelností – neostýchala se ani vzít si Macháčkovu nafukovací kytaru a s viditelnou chutí si na ni “zahrát”.
Až na tohle a výše zmíněné instrumentální hraní se Mig 21 po celou dobu koncertu víceméně drželi zažitého a osvědčeného scénáře. A protože jejich vystoupení nejsou jen o hudbě, ale taky o originální show mezi skladbami, nebylo by možná na škodu, kdyby se tento scénář po turné (alespoň z části) obměnil. Dělat punkový koncert je sice fajn a lidi při něm i ve čtvrtek s chutí posílali Macháčka do pr...., ale příště už by coby jeden ze stěžejních nosníků celé show nemusel vzbudit tolik pozornosti.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Mig-21-Ostrava-7-10-10~11~rijen~2010/
Komentáře
&;
související
