Mezi ploty, Praha, 27. - 28. květen 06 (1. část)
12.6.2006 | Autor: Barbora Machková | sekce: živě
fotogalerie 1. den - sobota
Pražská štace festivalu Mezi ploty proběhla o víkendu 27. a 28. května. Když se v poslední květnovou sobotu otevřely brány bohnické psychiatrické léčebny, měl už festival za sebou své mladší sourozence, plzeňskou a brněnskou verzi. A přestože pražskou sobotu co do počtu slunečních paprsků trumfla neděle, co do programu si neměly oba dny co vyčítat.
Mezi ploty a mezi hity...
Na bohnický svátek kultury si Pražané za patnáct let jeho existence zvykli, a proto i při zamračeném sobotním počasí proudily areálem léčebny davy návštěvníků. Počet hudebních scén se v posledních letech ustálil na čtyři. Ta největší, Hudební scéna I., tradičně patří mnohačlenným a divácky nejoblíbenějším kapelám. Po Lauře a jejích tygrech nastoupily na louku před kostelem Buty. Tato ostravská banda o sobě v posledních letech dávala vědět jen zřídka a fanoušci pět let marně vyhlíželi novou desku. Na plotech se ale dočkali. Nejenže z pódia opakovaně zaznělo, že křest CD Votom je už na spadnutí, ale diváci se z něj dočkali i několika ochutnávek. Radek Pastrňák se za celý koncert nezvedl ze židle, přesto mělo padesátiminutové vystoupení kapely přirozený drive. Buty si velejemně hráli s publikem. Nechali jej odzpívat Jendou ráno, Demáček, Mám jednu ruku dlouhou a Nad stádem koní. Táborově pohodovou atmosféru občas rozčísli tanečnější nebo rockovější věcí. Píseň Vrány už zněla v polkovém rytmu. Lidé tančili, zatímco frontman kapely stále seděl a s lehkým úsměvem sázel slovo vedle tónu, notu vedle akordu.
Mírný svah a menší stage na opačném konci areálu slibovala Anděly, respektive držitelku Anděla 2005 v kategorii zpěvačka a nominovaného rappera Gipsyho. Lenka Dusilová, která na “Ploty“ přijela s písněmi ze své poslední desky Mezi světy, zpívala jako vždy: uvolněně, místy melancholicky, což této scéně slušelo. Zato Gipsy nejprve jakoby poničil posvátný klid Oázy. Svou show začal písní jak vystřiženou z Eminemova alba The Real Slim Shady. Brzy ale se svými dvěma romskými kolegy (houslistou Vojtěchem Lavičkou a kytaristou plus harmonikářem Petrem Surmajem) začal hrát romské nápěvy doplněné romským, českým i anglickým rapem. Gipsy si svou energií a sympatickou hrdostí na svou snědou pleť podmanil všechny přítomné.
Bohnický areál má jednu velkou nevýhodu – díky velkému množství zajímavých hudebníků málokdy stihnete veškerou muziku, kterou si vyberete v programu. Leda byste si chtěli zasportovat a přebíhali byste z jednoho konce léčebny na druhý. A chcete-li to sem tam zkombinovat s divadlem, museli byste být v pohybu neustále. Asi nejžádanějším představením soboty bylo Čtvrtníčkovo a Lábusovo Ivánku, kamaráde. Fronta se začala vytvářet dvě hodiny před otevřením. Co se ale hudby týče, měl pobíhající člověk u každého pódia pocit, že kapely nasadily osvědčené hitovky. A proč také ne? Není přece snadné v takové záplavě umění diváka jen a jen pro sebe. Navíc na vytvoření patřičné atmosféry dostala každá skupina průměrně tři čtvrtě hodiny.
I neděle jakoby se táhla v duchu „best offek“. Oba dny až na drobné výpadky, provázel skvělý a citlivě hlasitý zvuk. Decibely byly vyladěny tak, aby se všechny generace návštěvníků cítily jako v bavlnce - postarší lidi nebolela hlava, dětem nehučelo druhý den v uších a psi nebyli z nadměrného hluku nervózní. Díky Bohnice za ty dary a příští rok zase na viděnou!
>> 2. den - neděle
fotogalerie 1. den - sobota
Pražská štace festivalu Mezi ploty proběhla o víkendu 27. a 28. května. Když se v poslední květnovou sobotu otevřely brány bohnické psychiatrické léčebny, měl už festival za sebou své mladší sourozence, plzeňskou a brněnskou verzi. A přestože pražskou sobotu co do počtu slunečních paprsků trumfla neděle, co do programu si neměly oba dny co vyčítat.
Mezi ploty a mezi hity...
Na bohnický svátek kultury si Pražané za patnáct let jeho existence zvykli, a proto i při zamračeném sobotním počasí proudily areálem léčebny davy návštěvníků. Počet hudebních scén se v posledních letech ustálil na čtyři. Ta největší, Hudební scéna I., tradičně patří mnohačlenným a divácky nejoblíbenějším kapelám. Po Lauře a jejích tygrech nastoupily na louku před kostelem Buty. Tato ostravská banda o sobě v posledních letech dávala vědět jen zřídka a fanoušci pět let marně vyhlíželi novou desku. Na plotech se ale dočkali. Nejenže z pódia opakovaně zaznělo, že křest CD Votom je už na spadnutí, ale diváci se z něj dočkali i několika ochutnávek. Radek Pastrňák se za celý koncert nezvedl ze židle, přesto mělo padesátiminutové vystoupení kapely přirozený drive. Buty si velejemně hráli s publikem. Nechali jej odzpívat Jendou ráno, Demáček, Mám jednu ruku dlouhou a Nad stádem koní. Táborově pohodovou atmosféru občas rozčísli tanečnější nebo rockovější věcí. Píseň Vrány už zněla v polkovém rytmu. Lidé tančili, zatímco frontman kapely stále seděl a s lehkým úsměvem sázel slovo vedle tónu, notu vedle akordu.
Mírný svah a menší stage na opačném konci areálu slibovala Anděly, respektive držitelku Anděla 2005 v kategorii zpěvačka a nominovaného rappera Gipsyho. Lenka Dusilová, která na “Ploty“ přijela s písněmi ze své poslední desky Mezi světy, zpívala jako vždy: uvolněně, místy melancholicky, což této scéně slušelo. Zato Gipsy nejprve jakoby poničil posvátný klid Oázy. Svou show začal písní jak vystřiženou z Eminemova alba The Real Slim Shady. Brzy ale se svými dvěma romskými kolegy (houslistou Vojtěchem Lavičkou a kytaristou plus harmonikářem Petrem Surmajem) začal hrát romské nápěvy doplněné romským, českým i anglickým rapem. Gipsy si svou energií a sympatickou hrdostí na svou snědou pleť podmanil všechny přítomné.
Bohnický areál má jednu velkou nevýhodu – díky velkému množství zajímavých hudebníků málokdy stihnete veškerou muziku, kterou si vyberete v programu. Leda byste si chtěli zasportovat a přebíhali byste z jednoho konce léčebny na druhý. A chcete-li to sem tam zkombinovat s divadlem, museli byste být v pohybu neustále. Asi nejžádanějším představením soboty bylo Čtvrtníčkovo a Lábusovo Ivánku, kamaráde. Fronta se začala vytvářet dvě hodiny před otevřením. Co se ale hudby týče, měl pobíhající člověk u každého pódia pocit, že kapely nasadily osvědčené hitovky. A proč také ne? Není přece snadné v takové záplavě umění diváka jen a jen pro sebe. Navíc na vytvoření patřičné atmosféry dostala každá skupina průměrně tři čtvrtě hodiny.
I neděle jakoby se táhla v duchu „best offek“. Oba dny až na drobné výpadky, provázel skvělý a citlivě hlasitý zvuk. Decibely byly vyladěny tak, aby se všechny generace návštěvníků cítily jako v bavlnce - postarší lidi nebolela hlava, dětem nehučelo druhý den v uších a psi nebyli z nadměrného hluku nervózní. Díky Bohnice za ty dary a příští rok zase na viděnou!
>> 2. den - neděle
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Mezi-ploty-Praha-27-28-kveten-06-1-cast~12~cerven~2006/
Komentáře
&;