8.5.2012 | Autor: Jan Simandl | sekce: živě Těžko hledat slova, která by správně vystihla postavení Metallicy v současném hudebním světě. Pro část posluchačů nehynoucí legenda vydávající jedno skvělé album za druhým, pro některé vyhaslá hvězda, která vše podstatné řekla před pětadvaceti lety. Zřejmě největší procento fanoušků ale zastupují ti, kteří kapelu vnímají jako metalové těleso, které se po grungem ovlivněných devadesátkách a krizi thrashe pokusilo vrátit k tvrdšímu stylu. Do jaké míry se tento návrat povedl, pak závisí zcela na vkusu jednotlivce.

Milníkem v celé historii kapely je jednoznačně eponymní deska z roku 1991, často zvaná jako Černé album. Právě na něm Metallica přešla od od řízného a rychlého thrashe ke spíše střednětempým skladbám, kterým i díky uhlazenějšímu zvuku chyběla agresivita a dravost předchozích nahrávek. Kapela tak sice ztratila určité procento pravověrných metalistů, ale na druhou stranu spolu s proniknutím Černého alba do masmédií zaznamenala skupina obrovský nárust popularity i mezi posluchači, kteří se do té doby o tvrdý rock zajímali jen okrajově. Vždyť kdo by neznal obehranou baladu Nothing Else Matters, dodnes rotující v rádiích. A právě kultovní status alba podnítil Metallicu, aby vyjela na turné připomínající uplynulé dvacetileté výročí vydání této přelomové nahrávky. Zahájení celé šňůry připadlo na Prahu, kam se kapela vrátila po čtyřech letech.

Jako support si Hetfieldovci přivezli do vršovického Edenu Francouze Gojira a americké Machine Head. Bohužel se opakoval scénář z roku 2008, kdy obě předkapely trpěly naprosto strašným zvukem. Zahajující Gojire postavení neulehčil ani fakt, že většině přítomných bylo její vystoupení v podstatě ukradené a až na několik desítek mladých u pódia se kapele nedostalo většiho ohlasu. Vzhledem ke zvuku je to ale trochu pochopitelné, protože se stadionem linulo jen jakési chrčivé dunění, v němž nebylo možné rozlišit bicí od kytarového sóla. Věčná škoda, protože Gojira se svým progresivním deathem patří k tomu nejlepšímu, co lze v daném ranku zaslechnout.

O mnoho lépe se nevedlo ani americkým thrasherům Machine Head, u kterých chvílemi nebylo jasné, zda náhodou nemají u kytarových aparatur odpálené repráky. Celkově to ale znělo lépe než Gojira, protože na rozdíl od Francouzů hraje kapela kolem Roba Flynna spíše jednodušší čitelnější riffy, které aspoň trochu vyniknou i při špatném zvuku. Machine Head vybírali skladby především z posledních dvou desek, na výlet do hlubší minulosti nedošlo ani jednou. Potenciálně dobrý hudební zážitek tak krom často chybujícího sólového kytaristy nedovolilo hlavně mizerné ozvučení.


Po takřka hodinové proluce konečně vlétla na pódium Metallica se stařičkým flákem Hit the Lights a hned s prvními tóny diváky zcela ovládla. Následovalo několik starších pecek v čele s mistrovskou Master of Puppets, kdy se nádherně vyčistil a vyjasnil zvuk. Po necelé hodině hraní a krátkém Kirkově sóle došlo na slibované Černé album. Nejprve z něj zazněly méně známé kusy, přičemž hity jako Sad But True či The Unforgiven si kapela ponechala na velkolepý závěr doprovázený pyrotechnikou a šlehajícími plameny. Metallica s diváky příliš nekomunikovala, ostatně proč také, delší proslovy by jen zbytečně brzdily vysoké tempo. Oba kytaristé i basák živě pobíhali po rozlehlém pódiu a bylo vidět, že i po tolika letech je to pořád baví. Největšího ohlasu dosahovaly jejich výlety mezi diváky po snake pitu, protáhlé části pódia směřující přímo doprostřed davu. V pohodě zpívající Hetfield a skvěle hrající zbytek se tak prokousali Černým albem až k velkolepému závěru, na který si Metallica přichystala menší pyrotechnickou a laserovou show. Obzvlášť efektně tak díky vybuchujícím dělobuchům vyznělo intro k válečné One či vypalovačka Fuel doplněná sloupy ohně. U již zmiňované One došlo i na laser show, která byla sice hezká na pohled, ale do konceptu večera vůbec neseděla.

Metallica zahrála na jedničku s hvězdičkou, ale koncert jako celek své mouchy měl. Krom zmršeného zvuku předkapel to byla především mizerná organizační stránka, kdy se nedodržovaly uvedené časy a ani obrovská tlačenice u východu nebyla nic, čím by měl končit příjemně strávený večer. Dá se ale říct, že Metallica nezklamala a v tomto smyslu je vlastně vše ostatní podružné.


Metallica + Machine Head + Gojira, Praha - Synot Tip Arena, 7. 5. 12