18.8.2011 | Autor: Jan Simandl | sekce: živě
Sobotní program Masters of Rock otevřeli Crash Road a vtipné vystoupení Jirky Schmitzera. Opravdu dobrý byl koncert tuzemských progresivních power-metalistů Seven, kteří s sebou do Vizovic přivezli hvězdného hosta Blaze Bayleyho (ex-Iron Maiden) a několik songů si s nimi střihnul i věhlasný kytarový střelec Victor Smolski (Rage). Nutno podotknout, že kytarista Honza "Kirk" Běhounek si s ním ani v nejmenším nezadal a potvrdil, že patří mezi domácí kytarovou extratřídu.

Seven svým dlouhým setem (90 minut, stejně třeba jako Guano Apes) nasadili laťku skutečně vysoko a rovněž domácí Kreyson se k ní bohužel ani nepřiblížil. Láďa Křížek s kapelou už určitě odehráli mnoho lepších vystoupení, než bylo to letošní ve Vizovicích, protože Kreyson chvílemi působil téměř tragikomicky.

Nudní headlineři

I sobotní noc nabízela slibné kapely. Zde se ale bohužel dostavilo největší zklamání letošního ročníku. Jako první nastoupil na stage bývalý zpěvák Accept Udo Dirkschneider se svou kapelou U.D.O. Předvedli řízný a poctivý heavy metal, jejich show ale chybělo charisma a přesvědčivé hity (nepočítáme-li např Princess of the Dawn z repertoáru již zmíněných Accept). Hlavně v druhé polovině setu U.D.O se tribuna a místa vzdálená od pódia poněkud vyprázdnila.

Druhé zklamání přinesli čerstvě složení Guano Apes. Mezi starými a léty prověřenými hity (jako Open Your Eyes, Pretty in Scarlett či Underwear) působily písně z nového comebackového alba Bel Air dost nezajímavě, skoro až nudně. Kapela si ale celý koncert náramně užila a i na zpěvačce Sandře bylo vidět, že má z hojného počtu diváků velkou radost.

Jediným skutečně zajímavým večerním vystoupením tedy byla půlhodinová show již zmiňovaného Victora Smolskiho. Tento pán je nejen skvělý kytarista, ale i výborný skladatel a svým workshopem to jen potvrdil. Vyvážený instrumentální setík rychlých riffů, zběsilých licků a oddechových pomalejších melodií byl bezesporu jeden z nejlepších momentů letošního ročníku. Škoda jen malého počtu přihlížejících, Victor by si jich zasloužil víc.

Unavené odpoledne

Poslední den si schoval pro (již značně unavené) návštěvníky několik zajímavých koncertů. Pod prvním z nich jsou (krom standartního vystoupení českých blackmetalistů Törr) podepsáni thrasheři Evile. Odehráli perfektní vystoupení, které ovšem doprovázel přímo katastrofální nezájem publika. Těžko říct, zda byli všichni unavení a ještě ve dvě hodiny odpoledne neměli sílu dojít před stage, ale odhadem nějakých 200 lidí působilo na rozlehlém prostranství mezi plotem a zvukařskou věží opravdu smutně.

Oproti tomu na ruskou pagan-metalovou Arkonu už přišlo diváků víc a zklamaní rozhodně být nemohli. Kapela odehrála standartně dobré vystoupení a zpěvačka Máša poskakovala, hecovala a řvala z plných plic. Za zmínku stojí i změna na "folkovém" postu. Cellistu, který byl k vidění třeba na loňském brněnském klubovém koncertu, vystřídal chlapík hrající na všechny možné píšťalky, flétny a pokud mě paměť neklame, tak i na dudy.

Důstojný závěr

Nejlepší výkon neděle podal Overkill. Výborně nazvučení, pekelně rychlí a s ječícím ďáblem za mikrofonem nadělali z areálu kůlničku na dříví. Frontman Bobby "Blitz" Ellsworth skutečně chvílemi vypadal jako blázen utržený ze řetězu a tak jedinou vadou na kráse koncertu Overkillu bylo, že jejich písně publikum prakticky neznalo. Hodně trapně (ale to se stalo i mnoha jiným kapelám tohoto ročníku) vyznělo například oblíbené zpívání publika, které, nepočítáme-li pár falešně halekajících opilců, zůstalo zticha. I tak ale Overkill ukázal, proč patří do thrashové první ligy.

Power-metalové hvězdy Helloween provázelo velké očekávání, které ale naplněno nebylo. Částečně tím, že zvuk nebyl stoprocentní (při zdvojených sólech se ztrácela druhá kytara), ale hlavně nesmyslným natahováním a przněním největších hitů. Píseň I Want Out byla kvůli různým průpovídkám přerušena nejméně třikrát a Future World dopadla podobně.

Za rozpačitým výkonem Helloween tak udělaly důstojnou tečku jakožto poslední kapela Tři sestry. Po odchodu Dýní do backstage to vypadalo, že Tři Sestry budou hrát pro prázdný areál, publikum se ale vrátilo v hojném počtu a vytvořilo na poslední minuty letošního festivalu bouřlivou atmosféru. Asi je zbytečné nějak blíže vystoupení Tří Sester popisovat, bylo chvílemi vtipné, chvílemi méně a zejména bych vypíchl dost zábavné klipy, promítané na velkou obrazovku vedle pódia.

Shrnutí

Devátý ročník skončil a na čase je tedy bilancování. Headlineři většinu publika uspokojili, u mě to je tak půl na půl. Zvolit nejlepší českou kapelu je těžké (sto lidí, sto chutí), vítěz by ale u většiny nejspíš byl jeden z dvojice Silent Stream of Godless Elegy a Seven. Ze zahraničních kapel měl nejlepší atmosféru Moonspell (pozdní noční hodina, intro a sama hudba tomu velmi pomohla) a nejspokojenější publikum HammerFall (po přeháňce zaplnili lidé areál skoro celý). Nejdivočejší jízdu předvedl Overkill.

Vcelku snesitelné počasí (naštěstí se neopakovala loňská vlna veder) bylo milosrdnější jak pro návštěvníky betonové plochy areálu, tak pro zdravotníky, kteří nemuseli každou chvíli odvážet kolabující opilce. Letošní ročník festivalu Masters of Rock je tedy za námi a já myslím, že se jednalo o ročník povedený, protože nabídl kvalitní hudební zážitky, vcelku dobře zvládnutou organizaci a i poměrně čistý areál (před pódiem se už nestálo po kotníky v kelímcích). A nyní nezbývá nic jiného, než tipovat kapely na příští rok a těšit se na jubilejní desátý ročník. Doufejme, že bude alespoň tak vydařený, jako ten letošní.

Masters of Rock, Vizovice, 14. - 17. 8. 11