17.8.2011 | Autor: Jan Simandl | sekce: živě
Asi těžko by se našlo v Česku v době od 14. do 17. července místo s vyšší koncentrací dlouhovlasých neoholených kuřáků v kožených botách než právě ve Vizovicích. Již devátý ročník festivalu Masters of Rock opět přilákal do tohoto malebného zákoutí Valašska tisíce lidí, zvědavých na zahraniční i domácí hvězdy. Zatím nebyly uvolněny oficiální údaje o počtu návštěvníků (pokud kdy vůbec budou), přesto bych ale řekl, že jich bylo o něco méně než v roce minulém. Na některé kapely byla návštěvnost v kotli vyloženě tristní, hlavní hvězdy však betonovou plochu areálu zaplnily skoro do posledního místečka.

A čím se letošní ročník výrazně lišil od předchozích? Za zmínku stojí zejména větší výběr druhů piva v areálu, což je nutné kvitovat s povděkem. Na druhou stranu se v areálu opět nenacházely mobilní pisoáry, takže už od prvního dne byly všechny stromy, keře nebo ploty dost nevábně cítit. S tím ale (narozdíl od spících opilců nebo házení kelímků do davu) může pořadatel do budoucna něco udělat.

Zahájení a zabité odpoledne

Jako první se na Ronnie James Dio Stage po dvou letech opět objevili Fleret. Vystoupili tentokrát bohužel bez paní Šulákové, která měla zdravotní problémy a do Vizovic nepřijela. Lepší kapelu na zahájení Masters je těžké si představit, kapela je zde doma a za svůj rockověji zahraný set folkových písní (a nejen folkových - zaznělo třeba i reggae) sklidila zasloužené ovace.
Po Fleretu toho ale až do večerních hodin festival moc zajímavého nenabízel. Piráty inspirovaní Alestorm  či rockeři Bonfire si ale své publikum našli. Celý čtvrtek se pak nesl v duchu vrtochů počasí a změn v programu, které se nevyhnuly ani pátku.

Slibný začátek...

V sedm hodin večer na pódium konečně nastoupili finští melodici Amorphis a vzali to pěkně od podlahy. Tomi Joutsen, vyzbrojený podivným dvouručním mikrofonem, zpíval naprosto čistě a až na trochu moc dunivé kopáky to byl dobrý koncert.
Společně svůj čas odehráli folkaři Finntroll a Eluveitie pod hlavičkou Pagan Alliance. Kapely se střídaly v písních, ale bylo evidentní, že většina lidí z publika skladby Finntrollu neznala a čekala hlavně na hity Eluveitie. Za zmínku stojí i skvělý pěvecký výkon niněristky Anny z Eluveitie, která díky zlomené ruce nehrála na svůj zvláštní nástroj, o to lépe však zpívala. Spojení obou kapel bylo tedy nakonec zajímavé zpestření a jako celek to znělo perfektně.

...a skvělý závěr

V pauze před HammerFall přišla průtrž mračen, během které se plocha před pódiem dost vyprázdnila, počasí se ale záhy umoudřilo a dopřálo tak hvězdě důstojné publikum. Heavy-metalový HammerFall nepřekvapil (v dobrém slova smyslu) ničím, ale ani stoprocentní zvuk a individuální výkony hráčů nedokázaly úplně zakrýt fakt, že HammerFall se na posledních dvou deskách dostal do slepé uličky. Pořádně tak kotlem hýbaly především starší pecky (jako třeba Fury of the Wild či Hearts on Fire), které byla opravdu radost poslouchat, takže výborné hodnocení si kapela zaslouží.
Poslední kapelou prvního dne byli portugalští gotici Moonspell. Svůj set začali kolem jedné hodiny ranní a už dlouhé, pomalé intro plné vlčího vytí dávalo tušit, že to bude pořádný zážitek. Spolek kolem Fernanda Ribeira hrábl pořádně hluboko do minulosti a kapela přehrála skoro celý debut a několik písní z druhého nejstaršího alba. Moonspell předvedli výborný set s mrazivou atmosféru a překvapivým výběrem písní a aspirují tak na jeden z nejlepších koncertů letošního ročníku.

Odpoledne bez Sirenie

Druhý den pro mnoho lidí začínal až koncertem domácích doom-folkařů Silent Stream of Godless Elegy. Vystoupení to bylo velmi solidní, logicky postavené především na zatím posledním (a velmi dobrém) albu Návaz. Navíc musím říct, že projev zpěvačky Hanky (mimochodem, v nádherném kostýmu) je naživo ještě lepší než z desky, chvílemi zněl její zpěv téměř magicky a naskakovala z něj husí kůže.

Velké množství lidí zklamala Sirenia, které z Norska nedorazil bubeník a skupina tedy nevystoupila. Dle vyjádření moderátorky se skupina narychlo pokusila secvičit alespoň kratší akustický set, ale během tak krátké doby se jí to nepodařilo. Tím pádem hrály následující kapely o něco déle, aby mezeru zaplnily.

Ektomorf přijel do Česka v evidentní pohodě, kotel vřel a došlo krom mosh pitu i na wall of death. Tato maďarská kapela kdysi začínala jako pouhá kopírka slavnějších groove-metalistů Soulfly, v současné době už je ale Ektomorf lepší, než jejich hvězdní kolegové, utopení v tvůrčí neschopnosti. Zajímavě zněla v metalovém podání jedna z klasik Johnyho Cashe či píseň, kterou nazpíval na posledním albu kanadský rock'n'rollový zpěvák Danko Jones.

Noc ve znamení rock'n'rollu

Zmiňovat se nějak obšírněji o vystoupení pohádkářů Rhapsody of Fire nemá asi moc cenu. Věrní posluchači kapelu vynášeli do nebes, ostatní přešli texty plné skřetů a elfů a sóla plná arpeggií bez povšimnutí. Fanoušky ale kapela nepochybně potěšila, za skvělou fantasy atmosféru může určitě i dlouhé intro, namluvené (jak bylo několikrát zmíněno) představitelem filmového Sarumana, Christopherem Lee.

Hlavní slovo ale v sobotu měli veteráni glam-rocku Twisted Sister. Svým nasazením a  výkonem tato legenda doslova vymazala předchozí kapely. Neuvěřitelné, kde se po těch letech v Dee Sniderovi bere tolik energie na ječení a show. A i když publikum reagovalo především na největší hity (We're not Gonna Take It nebo I Wanna Rock), dá se vystoupení shrnout jedním slovem - prvotřídní.

Jestli se může o Twisted Sister hovořit jako o mírném překvapení, koncert divokých australských Airbourne je zklamáním. Airbourne sice pili a pařili jako o život, hráli skvěle, pumpovali do lidí neskutečné množství energie a frontman šplhal po konstrukci z trubek a rozbíjel si o hlavu piva, ale trpkou příchuť tomu dal neuvěřitelně špatný zvuk. Z mého místa u zvukaře byly kytary nečitelné, bzučivé a celé to bylo zbytečně nahlas. (Zde je namístě vzpomenout na otřesnou hlasitost loňských Manowar.) Jasně, pořádný rock'n'roll musí zaznít, tohle ale bylo až zbytečně přepálené a mnoha lidem to pokazilo jinak skvělý zážitek.

Masters of Rock, Vizovice, 14. - 17. 8. 11