17.7.2012 | Autor: Jan Simandl | sekce: živě Desátý ročník největšího metalového festivalu u nás opět do Vizovic přilákal desítky tisíc příznivců metalové hudby, těšících se na hudební zážitky a skvělé koncerty. Jak tedy Masters of Rock 2012, poznamenaný nepřízní počasí a tragickou smrtí, nakonec dopadl?

Festivalové brány se návštěvníkům ve čtvrtek otevřely s přibližně půlhodinovým zpožděním. Okolo jedné hodiny pak odstartoval samotný program na hlavní Ronnie James Dio stage, kdy se cti zahájit festival dostalo kapele Legendy se vrací. Spolu s tím, jak Legendy prznily jeden starý hit za druhým, vyvstávala otázka, proč proboha na tak mamutím festivalu vystupuje čistě revivalová kapela, ještě k tomu s občas dost kolotočářsky šmrncnutými úpravami skladeb. Legendy se tak staly jednoznačně nejhorším otvírákem za posledních několik let.

Mnohem zajímavěji působil odpolední koncert Rakušanů The Sorrow, kteří si zajímavým a pestrým metalcorem získali vcelku početné publikum. V souvislosti na následujícími Horkýže Slíže mě napadá pouze jediné, a to dramaturgická sázka na jistotu. Slíže odehráli běžnou směs hitů a i díky osobitému humoru Petera Kuka Hrivňáka nenudili ani na okamžik. Symfoničtí Kamelot povedeným výkonem podtrhli vydařené festivalové odpoledne.


Prvním čtvrtečním headlinerem byli Irové Thin Lizzy. Z celého jejich vystoupení vyzařovala spokojenost, uvolněnost a lehkost, s kterou staří pardálové sázeli publiku léty prověřené hitovky v čele s nezapomenutelnými skladbami Jailbreak či Whisky in the Jar. Zkrátka mazácky odehrané. Mnohem větší lákadlo pro převážně mladší představovalo kdysi gothic-metalové a dnes pop-rockové uskupení Within Temptation. Holanďané zahájili svou intry a klipy protkanou show skladbou Shot in the Dark z nového alba a v průběhu celého setu střídali nové a starší písně. To byl zároveň asi jediný kámen úrazu, protože nový materiál je od toho starého dost odlišný Vyzdvihnout zaslouží výkon zpěvačky Sharon del Adel, který byl vpravdě skvělý a bezchybný.

Čtvrtek nabídl pěkné festivalové počasí, kdy bylo tak akorát a nepražilo slunce, zatímco v pátek bylo od rána zataženo, zima a pršelo. Spolu s tím se dostavil i první festivalový výpadek, thrasheři Suicidal Angels přijeli pozdě a jejich koncert tak z programu vypadl. Místo nich si o pár minut natáhli svá vystoupení dvě české legendy, a to Vitacit a Visací Zámek. Páteční atmosféru navíc dost ovlivnilo úmrtí jednoho z fanoušků.

Stejný osud jako Suicidal Angels potkal loni Sirenii, naštěstí letos se smůla neopakovala a kapela všechny příznivce potěšila povedenými skladbami, které navíc zněly o něco tvrději než studiové nahrávky. Jako uragán se posléze na pódium vřítila americká thrashová úderka Exodus v čele s energickým řvounem Robem Dukesem a v kotli se rozpoutal pořádný mosh pit. Nebýt lehce nečitelného zvuku kytar, mohl to být jeden z nejlepších festivalových zážitků.


Páteční večer později ovládla německá superskupina Unisonic, v níž se před nedávnem sešli Michal Kiske a Kai Hansen z Helloween a Andy Meier z Gotthard. Styl, kterým se Unisonic ubírá, je jakýmsi průsečíkem domovských kapel zúčastněných a krom svižných heavy-metalových skladeb zazněly i megahity Future World a I Want Out od Helloween.

Na povedený koncert Unisonic navázalo neméně příjemné vystoupení německých rockerů Edguy, kteří krom koncertních pecek předvedli i pěknou show. Vyvrcholením celého večera pak byli švédští Pain, jeden z vedlejších projektů Petera Tägtgrena z deathové party Hypocrisy. Svým mixem metalu s elektronikou dokázali rozpohybovat velkou část fanoušků a jedinou vadou na kráse byl ne vždy úplně stoprocentní zvuk.

Sobotní ráno přineslo krásné počasí, které se ovšem během několika hodin vrátilo zpět k pátečnímu pošmournu a opět v podstatě celý den s různou intenzitou mrholilo. První zajímavou hudbu nabízel sobotní program až brzy odpoledne a byli jí němeční death/grindeři Milking the Goatmachine. Osobně jsem tuto partičku považoval za černého koně festivalu a tento předpoklad se vyplnil, protože i přes naprostou žánrovou odlišnost dokázala kapela přitáhnout velký počet diváků. Čím to? Vtipná prezentace, hudební legrácky, kozí masky a hlavně velmi chytlavé riffy. Německý kozí grind vystřídal český hard-rock v podání Citron. Ti festivalu přehráli celé album Radegast, kterému je letos 25 let.


V podvečer se pak ke slovu dostali Arakain s Lucií Bílou, kteří dokázali zaplnit celou betonovou plochu areálu. Zaznělo několik největších hitů jako třeba Paganini a Honza Toužimský si v druhé polovině setu střihl s Lucií Bílou několik duetů jako je Zimní Královna či Apage Sathanas. Ohlas diváků byl bouřlivý. Následující Firewind, vedení současným kytaristou Ozzyho Osbournea Gusem G, hráli rovněž slušně, ale na návštěvnosti se podepsal vytrvalý déšť. Ten během setu finských pijáků Korpiklaani ustal a tak byly Vizovice svědkem další rozjuchané alkoholové folk-metalové jízdy.

Největší očekávání ale zřejmě od začátku provázelo Nightwish. Po fiasku před třemi lety (jinak se tehdejší vystoupení nazvat nedá) kapelu s novou a ještě neotrkanou zpěvačkou leckdo odsuzoval, ale sobotní vystoupení jednoznačně potvrdilo, že Nightwish jsou zkrátka ve svém ranku jedničky. Ta tam byla oteklá, hrozně zpívající a podivně oblečená Anette z MoR 2009. Letošní koncert ukázal, že nový materiál zvládne uzpívat naprosto s přehledem a i výkon zbytku kapely byl výborný. Pro mnoho fandů i možná troch překvapivě povedená show.

Masters of Rock skončil a nastal čas položit si otázku, jaké to vlastně letos ve Vizovicích bylo. Hodnoceno čistě z pohledu výkonu kapel by se dalo říct, že většina z nich nezklamala a ve spojení s převládajícím dobrým zvukem předvedla slušnou podívanou. K solidnímu zážitku rozhodně přispěl i fakt, že obyčejné kelímky nahradily zálohované půllitry z tvrdého plastu, díky čemuž se počet létajích piv snížil na minimum a do davu létaly spíše jen obsahy kelímků či poloprázdné plechovky. Dalším příjemným překvapením byl třeba mobilní bankomat u jednoho ze vstupů či stánky s alkoholtestery pro řidiče. Pokud se ale na festival podíváme tím způsobem, že velká část vystupujících na velkém pódiu hrála už v minulých letech, tak letošní ročník nabídl ještě méně nového, neslyšeného a pestřejšího než jindy.