17.7.2013 | Autoři: Radek Brázdil, Jan Simandl | sekce: živě
Jedenácté pokračování festivalu Masters of Rock je za námi a nastal čas právě uplynulý ročník zhodnotit. Na hlavním pódiu se v průběhu čtyř dnů vystřídalo více než 40 kapel a my vám z této akce přinášíme spolu s reportáží i fotografie.

Folkové odpoledne

První festivalový den načnuli v poklidném tempu Fleret. Ti jsou ve Vizovicích téměř domácí kapelou a přehráli své notoricky známé hity. Sice bez Jarmily Šulákové (kterou fanoušci alespoň na dálku pozdravili), ale i tak to byl skvělý start, který si početné a hojně zpívající publikum užilo.


Odpolední Trollfest i Arkona patří mezi spolky, které se před několika lety vyvezly vzhůru na vlně folk-metalu. Tento boom částečně pominul, ale oba celky předvedli, že mezi špičku žánru stále patří. Velký podíl na dobrém setu Arkony měla zejména divoká zpěvačka Máša, přičemž se hrálo především ze dvou posledních alb Slovo a Goi, Rode, Goi.

Primal Fear předvedli poctivou heavy/power-metalovou jízdu. Ralf Scheepers za mikrofonem válel a rovněž celá kapela hrála bezchybně. Výborný výkon Primal Fear korunovali nesmrtelným hitem Metal is Forever.


Accept nezklamali

Večer pokračoval skrz tradiční heavy-metal v podání Grave Digger a legrácku jménem Leningrad Cowboys. Kapela vznikla ve Finsku jako recese před více než čtvrtstoletím. Kombinace bláznivých účesů, divokého rock'n'rollu a zábavné pódiové show nakonec proměnila set houfu pankáčů v perfektní odpočinek. (JS)

Německá kapela Accept zažila znovuzrození zhruba před čtyřmi lety, kdy nahrála album Blood of the Nations s novým zpěvákem Markem Tornillem. Od té doby se u nás objevila několikrát a vybudovala si pevnou fanouškovskou základnu. Kdo na festivalovém koncertu očekával většinu skladeb z nového alba Stalingrad, byl na omylu. Kapela se rozhodla z festivalu natočit DVD, a tak pojala svůj koncert jako průřez celou tvorbou. Nechyběly tak ani staré pecky z éry Uda Dirkschneidera. Accept předvedli své standardně dobré vystoupení, jemuž dominoval Wolf Hoffman se svým skvělým kytarovým umem a neskutečně vtipnými úšklebky. (RB)


Závěr čtvrtečního dne patřil power-metalovým králům Dragonforce. Kapele se kdysi dostalo pozornosti především díky skvělé kytarové technice zakládajících členů Totman/Li, kteří jsou v současnosti jedinými původními členy. Dragonforce představili něco přes rok starou desku The Power Within, ale dosavadní slabé kapání přerostlo v silný déšť, což většinu návštěvníků odradilo.

Unavené dopoledne

Počasí se přes noc umoudřilo. Ráno nebylo po noční přeháňce ani stopy a po celý zbytek festivalu panovalo téměř ideální počasí, bez deště a největších veder. V obvykle utahaném dopoledni, patřícím zejména českým a slovenským kapelám, stáli za pozornost hlavně Seven. Kapela kolem „Kirka“ Běhunka hrála s velkým nasazením, ale v porovnání s loňským vystoupením na stejném místě výkon nebyl ideální.


Podruhé se do Vizovic podívali britští Neonfly, když od minulého ročníku povýšili na hlavní stage. Pro diváky si krom skladeb z debutu Outshine the Sun připravili malé překvapení. Zhruba v půlce setu se na pódiu objevily dvě dívky, které nejprve z kovových destiček na svých tělech vytvářely bruskami proudy jisker a poté si hrály s ohněm. Hezká podívaná, ale efekt by byl asi větší v noci, než za plného slunce ve dvě odpoledne.

Následující Elvenking hráli sice dobře, ale na jejich setu se podepsal zvukařský šotek. Slyšet byly totiž pouze kytary a rytmika, zatímco živý houslista a folkové podklady prakticky vůbec.

Parádně se předvedli u nás takřka neznámí Prong. Kapela pod vedením Tommyho Victora vznikla v polovině osmdesátých let, o dekádu později se rozpadla a od roku 2002 opět funguje. Americkým thrasherům nechyběla agrese, hutný zvuk ani chytlavé riffy. Odezva diváků byla odpovídající.


Excelentní hvězdy

Headlinerem pátečního večera se stali Rage. Ti jsou českým návštěvníkům Masters důvěrně známí, koncertují zde s téměř železnou pravidelností. Letos ovšem nehráli sami, na pomoc si přizvali Lingua Mortis Orchestra, takže na pódiu bylo opravdu těsno. Klasické fláky Rage zněly s klasickými aranžemi výborně a německé trio odehrálo jeden z nejlepších koncertů, které kdy byly na Masters k vidění. Ještě dodejme, že spolupráce nemá jen koncertní charakter a 2. srpna vyjde i eponymní deska.


Udržet vysokou laťku po úžasné jízdě Rage by byl pro leckterou kapelu problém, ne však pro kanadského skladatele a vtipálka Devina Townsenda pod hlavičkou Devin Townsend Project. Už vtipně upravené obrázky, promítané během zvučení, dávaly tušit, v jakém duchu se vystoupení ponese. Devin začal skladbou By Your Command a poté ve výborné náladě vybíral především z alb Addicted, Deconstrucion a Epicloud. Devin Townsend Project odehrál výborný set, mrzet mohla jen neúčast Holanďanky Anneke van Giersbergen a absence druhého kytaristy.

Na závěr pátečního večera měli původně hrát legendární The Exploited, ale kvůli zdravotnímu stavu lídra kapely několik dní před festivalem své vystoupení zrušili. Namísto nich si zahráli krajené, thrash-punkoví Certain Death. (JS)

Ve druhém díle naší reportáže se dočtete o sobotních zvukových problémech, jak dopadl koncert Lordi a Yngwieho Malmsteena a také vám shrneme dojmy z nedělní tříhodinové Avantasie.

Masters of Rock, Vizovice – areál firmy Jelínek, 11. – 14. 7. 13