24.12.2006 | Autor: Tereza Mácová | sekce: živě
 fotogalerie Světoznámá afroamerická čtveřice Living Colour koncertovala letos v našich končinách již potřetí. Nezastihla jsem je bohužel ani na Trutnově ani na slovenském Hodokvasu. Jejich pondělní vystoupení v pražském Retru v rámci přehlídky Prague Internetional Bluenight jsem si už ale utéct nenechala.

Přijeli v původní sestavě tak, jak hlásal nápis na plakátech již několik týdnů před koncertem.
Baskytarista Dough Wimbish, na něhož jsem se těšila ze všech nejvíce, se v poslední době často vyskytuje v Čechách a spolupracuje s kapelou Gulo čar. Produkoval jejich zatím poslední desku Gipsy Goes To Hollywood. Vynikající bubeník Will Calhoun, který na přelomu 80. a 90. let sbíral řadu ocenění hraje společně s Doughem v projektu HeadFake. Ten jste měli možnost vidět před měsícem v pražském klubu Roxy. Zakládající člen Living Colour, kytarista Vernon Reid je autorem většiny textů a jako jediný z kapely se nenarodil v New Yorku. A zpěvák s jedinečným hlasem Corey Glover, který letos mimo jiné dostal roli Jidáše v americkém muzikálu Jesus Christ Superstar.

Jak už to na koncertech zvučných jmen bývá, na kapelu se čeká. I Living Colour si dávali načas. Avizovaná předkapela, bratři Pavel a Vláďa Dirdovi ze skupiny Gulo Čar, bohužel nedorazili, a tak čekání zpříjemnila alespoň projekce fotek z různých vystoupení Living Colour a výběr jejich nejúspěšnějších songů.

Po půl desáté sál Retra naplnilo očekávání. Přešlapování, pískot, nervozita. Přijdou? V publiku, složeném z větší části z pamětníků debutové desky Vivid (1988) to zahučelo. Living Colour na pódium nevtrhli (jak jsem čekala) jako ďasi, ale spíše na něj nepozorovaně vklouzli. Hned na začátek nepříjemná zpráva. Corey Glover má problémy s hlasem. Zazpívá zřejmě jen jednu píseň. LC s sebou sice měli za Glovera náhradu, ta však byla pro obecenstvo jen polovičním uspokojením. Než se publikum vzpamatovalo a začalo s kapelou spolupracovat – zpívat, tleskat do rytmu a trochu více se hýbat, byla polovina koncertu pryč.

Nepřehlédnutelný byl bezesporu výraz Dougha Wimbishe. Prožitek, jaký do hraní dával, ve mně zanechal zvláštní pocit. Jak to jen dělá? Když do hraní zapojil také své zuby a jazyk, už jsem opravdu nic nechápala. Vernon Reid musel kvůli Coreyově indispozici na zpěvu přidat o trochu více než obvykle. A fascinující byl také pohled na bicí, které se poddávaly rukám Willa Calhouna.

Living Colour zahráli zajímavou směs toho nejznámějšího s méně známým. Na hitovku Cult Of Personality z alba Vivid si Glover ušetřil hlas a přiběhl nám ji zazpívat. Nechyběla Love Rears Its Ugly Head z druhého alba Time´s up (1990). Pár kousků zaznělo i z desky třetí (Stain, 1993) a zatím poslední (Collideoscope, 2003).

Living Colour s nadhledem proplouvají mezi žánry. Umí zahrát stejně tak dobře hard rock jako hudbu s prvky funky, jazzu či hip-hopu. Dokázali to i na svém pondělním koncertu v Retro Music Hall. Zpočátku možná sice mírně rozpačité ovzduší naplnilo později uspokojení z kvalitního hudebního zážitku na můj vkus ale bez výraznější šťávy, jakou jsem očekávala.

Living Colour, Praha - Retro Music Hall, 18. 12. 06


Fotogalerie: