12.3.2007 | Autor: Daniel Maršalík | sekce: živě Přes třicet let objíždí se svou hudbou svět pořád dokola, přesto teprve nyní vůbec poprvé zavítal Lionel Richie do Prahy. Přivítala ho zhruba ze čtyř pětin zaplněná Sazka Arena, která se na jeden večer stala zastávkou právě probíhajícího Coming Home Tour.

Lionel na sebe nenechal dlouho čekat, přesně ve 20:10 vtrhl na pódium a svou první písní Just For You dal jasně najevo, pro koho dnes zpívá. Následovaly dva singly z posledního alba I Call It Love a Reason To Belive, mezi které se vklínila starší Penny Lover. Potom Lionel Richie usedl k piánu a vystřihl klasický hit Easy, při kterém se české obecenstvo poprvé trochu pustilo do zpěvu. Jenže zpěv publika zněl po celý večer dost rozpačitě. Nejvíce se to projevilo po drsném vtipu, kdy Richie dlouze a velmi sugestivně obecenstvo přesvědčoval, že do Prahy přivezl speciálního hosta – samotnou Dianu Ross. Sazka Arena ji začala nadšeně vítat, leč následně vyšlo najevo, že dnes její part v Endless Love budou muset diváci odzpívat sami, což nakonec vyznělo trošku trapně, i přes zpěvákovo napovídaní textu, a tak byl tento duet ukončen po prvním refrénu.

I Když je Lionel Richie proslaven zejména jako autor a interpret zamilovaných pomalejších skladeb, dokázal několikrát Sazka Arenu pořádně rozvlnit – zejména u Running With The Night, Dancing On The Ceiling a All Around The World. Zavzpomínal i na funkovější období spjaté s kapelou Commodores a než zazpíval Fancy Dancer a Brick House, sebeironicky se pousmál nad svým afro účesem z tehdejší doby. V Se La si na své zase přišli fanoušci reggae.

Mezi jednotlivými skladbami Lionel Richie často komunikoval s publikem. Pustil se i do klasického konverzačního tématu – počasí. Postěžoval si, že v Praze očekával sníh a přitom je tu tepleji než u něj doma v Kalifornii. Za zmínku určitě stojí i jeden z diváků, jenž stál na schodech napravo od pódia, a který si koncert užíval neuvěřitelným způsobem. Sám Lionel si ho všiml a zavtipkoval, že to je jeho bratranec.

První přídavek musel autor začínat natřikrát, neboť jak zazněly první tóny Hello, hala začala vřít tak, že nebylo slyšet zvuk piana. V pískotu a potlesku pořádně zahřměl i dupot připomínající vřavu nějakého sportovního klání. V zápětí následovala trojice hitů z různého období, odehraná za sebou téměř bez pauz (Don 't Stop, Angel a My Destinny). Tato část byla nejslabším místem koncertu. Aranžmá písní bylo taneční, což by nevadilo, kdyby nebylo u všech tak podobné. Dramaturgicky je pochopitelné, že zpěvák mezi své dva největší hity, které jsou pomalejší, chtěl vklínit dynamičtější melodie. Bohužel tím tyto písně ztratily svou osobitost. Každopádně pak přišlo na řadu to, na co všichni netrpělivě čekali – Say You, Say Me, při které si publikum svým zpěvem trochu napravilo reputaci. Pak už zazněla jen závěrečná All Night Long a koncert po dvou hodinách skončil.
Byly to dvě hodiny, při kterých zpěvák nezazpíval falešně jediný tón a jeho pětičlenná kapela, složena ze skvělých muzikantů, šlapala jako švýcarské hodinky.