26.4.2011 | Autor: Adam Pešek | sekce: živě Zajímavá, ale stylově poněkud nesourodá sestava se ve středu 20. dubna sešla na pódiu smíchovského Meetfactory. Na jedné straně kapely extrémního ražení v čele s Today Is the Day, na druhé po odpadnutí původně avizovaných Caspian osamocení vyslanci lehkého a vzdušného post-rocku God Is an Astronaut. Diametrálně odlišného přístupu, co se způsobu vystupování týče, jsme se sice dočkali, ale ne doslova takového, jaký se předem čekal.

Light Slowing Darkfest vzniklý spojením dvou turné měli možnost zahájit němečtí black/doom metaloví Dragged Into Sunlight, kvůli dodržení harmonogramu a včasnému zahájení setu však jejich temnému kouřem zahalenému vystoupení přihlížela jen hrstka návštěvníků. Dýmu bylo dokonce tolik, že v jeho zbytcích svůj set zahájili i následující Rwake. Nekompromisní hutné směsi extrémních žánrů vycházející především ze sludge vévodily mužský a ženský vokál, přičemž oba byly stejně uřvané a jejich souznění (je-li to tak vůbec možné nazvat) vytvořenou dusnou či spíše zadušenou atmosféru jen podtrhovaly. A nekompromisní byli i následující Soilent Green, jejich spíše formální grind tu se závany death metalu, tu hardcoru, však ve své přímočaré agresivitě podstatně více nudil.

První tři kapely s nástupem Today Is the Day zůstaly jen čajíčkem na zahřátí. TITD hrají sice jen ve třech, ale intenzitou předchozí rovnou o několik tříd převyšovaly. Apokalyptická intra, vokál zdrcující ve všech svých polohách a experimentování napříč špinavými žánry od noise rocku po grind. Existují-li hudební chameleoni, TITD jsou něco jako pověstný ohnivý salamandr. Z vystoupení síla sálala ohromným způsobem a ani přes viditelné nebezpečí lidé bezpečnou vzdálenost nedodrželi. A že tohle sakra pálilo.

Po předvedené smršti pak vystoupení God Is an Astronaut mělo být balzámem na uši, ukolébavkou na dobrou noc, možností vydechnout. Ale jako by se kluci nechali vyhecovat, volume šlo úplně doprava a už první tóny některé odfoukly do zadních řad. Lehkost se se skoro až noisovým vyzněním byla ta tam. Ani očekávané post rockové profesorství se nedostavilo a přízvisko post se s živou prezentací jakoby vytrácelo. Trochu na škodu sice byla přílišná exhibice bubeníka, díky kterému řada melodických linek zanikla, způsob jeho hry však jen zapadal do celkového upřímného nadšení kapely, která hecovala, skákala do rytmu, roztleskávala a studiovou tvorbu doopravdy oživila a nabídla na ni lehce odlišný pohled.

Čekal to jen málokdo, ale i GIAA nakonec do dramaturgie minifestivalu zapadli více než dobře a vstřícnější či lidštější bylo vystoupení v první řadě ve způsobu vystupování. Rozdílné vyznění bylo až na druhém místě.

Light Slowing Darkfest, Praha – Meetfactory, 20. 4. 2011