27.10.2008 | Autor: Adam Vopička | sekce: živě Tuzemská premiéra liverpoolské electropopové čtveřice Ladytron proběhla třetí říjnové pondělí v prostoru pražského Lucerna Music Baru.

Na začátek se sluší předeslat, že původně o premiéru Ladytron v Čechách v podstatě jít nemělo. Pondělní koncert byl oznámen několik hodin předtím, než matka příroda přerušila letošní ročník festivalu Creamfields, a tím první české vystoupení o tři měsíce posunula.

Před vchodem v pasáži Lucerna se před koncertem k mému lehkému údivu nevytvořil žádný velký dav mládeže, která právě objevila kouzlo make-upu a laku na vlasy, ale ani dav nikoho jiného. Dalo se tedy čekat, že nebude zrovna vyprodáno a že se prostor před pódiem nepromění v saunu, jak se několikrát stalo v minulosti. Když se v osm hodin dveře klubu otevřely, vítal již první návštěvníky tradiční DJský set tria The Fakes.

Překvapivě podle plánu, několik minut po půl desáté, vstoupili po krátkém intru na nevysoké pódium Ladytron. Zpěvačky Helen Marnie a Mira Aroyo se právem jako ozdoby kapely postavily dopředu, pánové Reuben Wu a Daniel Hunt za ně. Koncertní sestavu kapely ještě doplnil hráč na basu s ježíšovskou image a bubeník, netradičně umístěný mimo hlavní půlkruh nalevo od pódia. Když skončil prvotní potlesk a zazněly první tóny Black Cat, úvodního tracku z aktuálního alba Velocifero, bylo jasné, že je někde problém. Samozřejmě, říká se, že prostor Lucerna Music Bar není možné moc dobře nazvučit, jenže tentokrát se zvukaři – i když možná ne jeho vinou – povedlo v podstatě pohřbít kompletně celý koncert. Mělkému zvuku navíc nepomáhaly ani strohé naučené pohyby protagonistů a odpovídající vlažná reakce většiny publika. Místy to až děsivě připomínalo loňský poloprázdný koncert Client v klubu Roxy.

Setlist se kromě obměn v pořadí nelišil od ostatních koncertů současného turné, takže se soustředil na skladby z posledních dvou alb. Ti z publika, kteří Ladytron nemohou odpustit úspěch který následoval po vydání alba Witching Hour před třemi lety, se dočkali alespoň tří postarších kousků včetně Discotraxx nebo „povinné“ Seventeen. Ty navíc zněly paradoxně lépe, než většina novinek. Když potom na konci prvního a jediného přídavku přišla očekávaná Destroy Everything You Touch, neubránil se člověk pocitu, že by přesně tohle chtěl zažít jindy, jinde a jinak.

Česká premiéra Ladytron tedy nedopadla zrovna nejlépe. Někdy se prostě nevyplatí mít velká očekávání.

Ladytron, Praha - Lucerna Music Bar, 20. 10. 2008