8.8.2014 | Autor: Anna Strnadová | sekce: živě
Letní filmová škola v Uherském Hradišti, oslava léta a svátek filmu především, již dlouhá léta funguje jako alternativa k soutěžním festivalům typu Karlovy Vary. Také LFŠ svým návštěvníkům každoročně nabízí nepřeberné množství různě laděných snímků, projekcí, přednášek a doprovodných akcí, čímž staví zapálené filmové fanoušky do nelehké pozice, kdy by si mnozí jistě přáli vlastnit teleport, jen aby stihli tu i onu událost z nabitého programu.

Letošní čtyřicátý ročník s sebou navíc nesl očekávání spojená s tímto jubileem a již během prvního festivalového víkendu se ukázalo, že návštěvníků „zapálených filmem“ bude víc, než by snad bylo příjemné. Navzdory programu nešťastně okleštěném o mnohé slibované projekce a ohlášené hosty, se účastníci nakonec dostavili v historicky rekordním počtu a spolehlivě plnili kinosály, před kterými se často tvořily až neúnosně dlouhé fronty, pro Uherské Hradiště povětšinou neobvyklé.

Kdo se na vysněný film nedostal, mohl navštívit výstavu obrazů přítomného režiséra Petera Greenawaye i fotografií Alexandera Hammida, zajít na vyhlášené Dejvické divadlo nebo kabaret VOSTO5, ale taky polehávat v trávě parku před kinem Hvězda, kde se mísily vůně, zvuky a barvy léta a kde se odehrává pro některé návštěvníky to pravé dění LFŠ. Festivalová promenáda mezi kiny Hvězda a Mír ožívá se všemi prázdninujícími, kteří si svoji LFŠ hýčkají, pod rukama tvarují a vytváří onu pověstnou atmosféru, na kterou mají programové ztráty jen pramalý vliv.


J (Jéčko) před Mírem, Uherské Hradiště, foto: Libor Galia

Letošní ročník se měl vyrovnat s citelnými ranami, když svou účast postupně zrušili režiséři Michel Gondry, kterému byla původně věnována celá jedna festivalová sekce, a Todd Solondz. Odpadla rovněž filmová sekce Cinema Royal, slibující nevšední divácký zážitek. Několik filmů z jinak výtečné a divácky oblíbené sekce britského sociálního dramatu bylo promítáno v tristní kvalitě, bohužel i za přítomnosti režisérů Davida Forresta a Davida Tuckera, zástupců tohoto žánru. Ne každý návštěvník se tak nechá ukolébat a unést hippie atmosférou festivalu, rozhodně ne ten, kdo prahne po filmových novinkách a kinematografických raritách.

Hned první den LFŠ odměnila své věrné zvláštním uvedením filmu Nick Cave: 20 000 dní na Zemi, který se objeví v distribuci začátkem října. Ačkoli je snímek označen za dokumentární, Cave (The Bad Seeds, Grinderman) si zřejmě libuje v mystice i mystifikaci a ve výsledku obratně balancuje mezi realitou a fikcí. Caveovo pověstné charisma, tolik příznačné pro jeho energií nabité koncerty, se povedlo přenést i na stříbrné plátno a film se tak stal emotivním zážitkem nejen pro zpěvákovy fanoušky. Možnost nahlédnutí do soukromého života slavné hvězdy je lákavá, opravdovým tahákem snímku jsou však intimní záběry z Caveova tvůrčího procesu a především pak mistrně sestříhaná závěrečná koncertní scéna, vygradovaná k absolutní extázi. Podzimní povinnost pro všechny milovníky Caveovy hudby a estetiky.


Ostatně i další klenoty LFŠ měly co do činění s hudbou, prokázaně silně a sugestivně spojenou s filmem. Lahůdkou pro filmové a hudební labužníky byly odpolední projekce filmů z počátku 20. století, spojené motivem femme fatale, divy či jinak osudové ženy, a doprovázené živou hudbou v podání známých tváří české alternativní scény. Kittchen si tak při pobrukování úryvků textů z jeho alb smlsnul na dramatickém Picadilly, Piča z hoven gradovala s psychedelickým Ohněm a DVA mistrně vystihli exotickou atmosféru filmu Bella Donna, Travička. Poslední jmenované DVA je s trochou nadsázky možné označit za hlavní hvězdu LFŠ. Kromě účasti na projektu „němých kapel“ odehráli DVA také koncert na uherskohradišťském náměstí. Svou spanilou krasojízdu završili DJ setem v šapitó brněnského Kabinetu Múz a dokázali, že kombinací hudby a palačinek si umí získat jak Texas, tak Uherské Hradiště.

Celkový dojem ze 40. ročníku Letní filmové školy však zůstává přinejmenším smíšený. Je opravdu snadné podlehnout přátelské a bezstarostné atmosféře filmovky, kde dny pozvolna plynou v kolébavém tempu a noci tepou a duní v rytmu taneční hudby. Organizátoři festivalu se však možná až příliš spoléhají na osobní kouzlo a šarm této dámy, která se ani po čtyřiceti letech (či padesáti letech, jak podotknou znalci) z některých věcí nepoučila. Problémů a závad se v průběhu festivalu objevilo nadmíru, přičemž mnohé z nich nemohly být odůvodněny změnami počasí. Spoléhat se nelze ani na neutuchající věrnost stálých návštěvníků, kteří přijíždí každoročně právě kvůli dlouhá léta budovaném duchu filmové školy. Do budoucích let nezbývá než popřát LFŠ více důvtipu i štěstí.


Letní filmová škola, Uherské Hradiště – různá místa, 25. 7. – 2. 8. 14