16.9.2007 | Autor: Daniel Matoušek | sekce: živě
 fotogalerie Koncert Joanny Newsom byl, řekl bych, už od začátku naprosto jasná záležitost. Rozhodně totiž nepatří k interpretům, jejichž vystoupení mají kolísavou kvalitu – ne jako třeba u nás před nedávnem vystoupivší Coco Rosie. Takže něco jako: koupit si lístek a vědět už předem, že to, co dostanete, za to bude stát.

Po téměř hodinovém čekání oproti avizovanému začátku v přehřátém foyer na to, až se otevřou dveře do sálu, se vyprodaná Archa začala usazovat na sedačky v případě sedících a zaujímat strategicky dobrá místa v případě těch, kteří zvolili levnější lístky na stání. Odhadem se mohla návštěvnost pohybovat okolo tisícovky lidí.

V pozici předkapely se představili Moore Brothers - akustická folková minikapela, složená ze dvou bratrů a jedné kytary, která jede s Joannou Newsom celé evropské turné. Jejich tiché pološeptavé melodie, snad vzdáleně připomínající Simona a Garfunkela, byly chvílemi celkem zajímavé, chvílemi spíš nudily, ovšem po čtyřiceti minutách byl akorát tak čas odejít. Závěrečné fotografování sálu jedním z členů tak nějak potvrdilo charakter celého vystoupení – vyfoťme si to na památku, tolik lidí na nás už nejspíš nikdy nepřijde. K dobru se jim ale musí přiznat, že na nahrávkách se (po zběžném poslechnutí skladeb na jejich webu) zdají být mnohem přesvědčivější.

Joanna Newsom přišla na pódium klasicky oblečená do renesančních šatů a s ní i doprovodný soubor ve složení bicí (respektive dva samostatné bubny a dva činely), housle a mandolína alternovaná za banjo. Takže zvukově velká změna jak od orchestrálního Ys, tak od sólového Milk-Eyed Mender. Ti zvídavější její koncertní podobu možná už slyšeli na letošním třískladbovém živém EP, ti ostatní v průběhu zjistili, že bubny dodávají skladbám solidní dynamickou gradaci, že mandolína, popřípadě banjo nic zásadně nemění a že housle do velké míry kopírují party houslí z poslední studiové desky.

Během dvouhodinového koncertu zahrála snad celé Ys, pár starších kousků a taky několik skladeb úplně odjinud. Došlo na novinku Coleen ze zmíněného EP i na dost klasické country, které znělo na harfu opravdu originálně, nebo skotskou lidovku. Rozdíl oproti tomu, co je slyšet na deskách, pak už dál spočíval jen v mnohem výraznějším rytmizování - což naživo fungovalo opravdu dobře. Zhruba po hodině a tři čtvrtě poděkovala za to, že se díky nám mohla podívat do Prahy, a odešla, aby se vzápětí mohla vrátit k ve stoje aplaudujícímu publiku. Odehrála ještě jeden přídavek a už zmizela nadobro.

Jedinou malou skvrnou na celém večeru bylo paradoxně ono velké očekávání. Když jdete na koncert, od něhož čekáte, že bude perfektní a on je, těžko po něm budete u vytržení - vždyť jste to vlastně čekali, víc než spokojenost se nedostaví. Nic to ale nemění na tom, že šlo o jednu z největších koncertních událostí letoška…tedy o jednu z největších koncertních událostí letoška pro lidi, které už dnes nerozhodí akce typu Rolling Stones v Brně.

Joanna Newsom, Divadlo Archa – Praha, 14. 9. 07


Fotogalerie: