Iva Frühlingová, České Budějovice, 29. březen 06
31.3.2006 | Autor: Zuzka Balounová | sekce: živě
fotogalerie Iva Frühlingová s kapelou, 29. březen, Marty´s Club, České Budějovice
Obyčejné koncerty většinou začínají triumfálním přiběhnutím muzikantů na pódium doprovázeným mohutným potleskem, pískotem a jekotem. Včera to ale bylo jiné. Tentokrát byl koncert zahájen tichem. To ticho způsobila návštěva v šatně jedné mladé dámy. Zatímco ona se rozezpívávala, líčila, bavila se se svojí kapelou, seděla před zrcadlem a tenkými prsty svírala cigaretu, my jsme se dívali.
Pódium bylo celé zahalené bílou látkou.
A pak to přišlo. Obraz šatny se rozplynul jako obláček dýmu a na scéně se objevila Iva Frühlingová se svou doprovodnou kapelou.
Chvíli jsme sledovali partii stínového divadla a když opona spadla, spatřili jsme Ivu v celé její kráse.
Kdo čekal křehkou éterickou vílu, měl co dělat, aby v co nejkratším časovém horizontu zavřel pusu, případně nahmatal svou čelist, která jako by spadla až někam na podlahu.
Před námi totiž stála divoženka v nabíraném vínovém saténovém županu a s natupírovanými rozcuchanými vlasy a ke křehké bytosti hrozící rozplynutím měla tím pádem dost daleko. Hned jak se chopila mikrofonu, bylo všem přítomným jasné, že tenhle večer nebude z těch, na které se zapomíná ještě před rozedněním.
Po pár písničkách, mezi nimiž byla i profláklá La Muerte, sletěl župan k zemi a s ním i image divoké rebelky. Pak přišla Nevěra, Tu me manque, Latinka, Skládám, Věřím nebo Alice. Občas Iva jen tak mimochodem vytáhla bublifuk a vykouzlila spršku bublinek, které spolu s perfektními světly okamžitě vytvořily neuvěřitelně poetický obraz. Pokud se vám to zdá trochu dětinské, čtěte dál. Zjistíte, že bublinky nebo playlist zatížený lízátky jsou značně zavádějící.
Kytarový souboj Michala Gregora (g) a Dana Branného (bg) totiž využila k tomu, aby se pěkně po anglicku (nebo po francouzsku?) rafinovaně vypařila a…
…znovu se převlékla.
Něžná dáma v hávu ze zlatavých šupin byla minulostí. Nová Iva byla daleko divočejší a drzejší. Laškovala s kapelou a prsa jí kryl pouze tenký černý pruh látky, což muselo přítomným pánům pěkně zvyšovat tep. Vzduch se naplnil zvláštním jiskřením mezi lidmi v sále i na pódiu a klubem se kromě písniček z alb Baby Doll a Litvínov začaly nést i tóny z dílny Lennyho Kravitze nebo Depeche Mode.
Netrvalo dlouho a zlobivá hvězdička se znovu vytratila do backstage. Po chvíli se zjevilo stvoření v bílých šatech, jehož podobnost s andělem rozhodně nebyla čistě náhodná. Když si takto změněná Iva sedla na podlahu a začala zpívat, nemohla jsem dlouho uvěřit vlastním očím a zůstávala stát v němém úžasu. Pořád mi nějak nedávalo smysl, kam se poděla ta spoře oděná ďáblova nevěsta a co tu teď dělá živá personifikace čistoty a nevinnosti. Když jsem se po chvíli vzpamatovala a rozhlédla se kolem sebe, zjistila jsem, že podobně paralyzovaná je drtivá většina diváků. Ale to nic nemění na tom, že když se Marty´s Club rozezněl tóny snad nejznámější Iviny písně Ou tu veux, quand tu veux, všichni se roztančili a rozkmitali své hlasivkové vazy lámanou francouzštinou nebo jednoduše jenom pobrukováním.
Všechno ale jednou končí.
Nezbývá než přidat pár písniček a jít spát. A co diváci? Ti se s tím už nějak poperou.
Tóny se jim vryjí do paměti, před očima jim se budou promítat rozmanité převleky, poetické videoklipy, hlavou rejdit rozmanité reje bublin, barevných vírů a Paříží vonících melodií. A až usnou, všechno se spojí do jednoho snu. Ten sen bude o středečním koncertě Ivy Frühlingové a její kapely. Dobrou noc.
Iva Frühlingová s kapelou, 29. březen, Marty´s Club, České Budějovice
fotogalerie Iva Frühlingová s kapelou, 29. březen, Marty´s Club, České Budějovice
Obyčejné koncerty většinou začínají triumfálním přiběhnutím muzikantů na pódium doprovázeným mohutným potleskem, pískotem a jekotem. Včera to ale bylo jiné. Tentokrát byl koncert zahájen tichem. To ticho způsobila návštěva v šatně jedné mladé dámy. Zatímco ona se rozezpívávala, líčila, bavila se se svojí kapelou, seděla před zrcadlem a tenkými prsty svírala cigaretu, my jsme se dívali.
Pódium bylo celé zahalené bílou látkou.
A pak to přišlo. Obraz šatny se rozplynul jako obláček dýmu a na scéně se objevila Iva Frühlingová se svou doprovodnou kapelou.
Chvíli jsme sledovali partii stínového divadla a když opona spadla, spatřili jsme Ivu v celé její kráse.
Kdo čekal křehkou éterickou vílu, měl co dělat, aby v co nejkratším časovém horizontu zavřel pusu, případně nahmatal svou čelist, která jako by spadla až někam na podlahu.
Před námi totiž stála divoženka v nabíraném vínovém saténovém županu a s natupírovanými rozcuchanými vlasy a ke křehké bytosti hrozící rozplynutím měla tím pádem dost daleko. Hned jak se chopila mikrofonu, bylo všem přítomným jasné, že tenhle večer nebude z těch, na které se zapomíná ještě před rozedněním.
Po pár písničkách, mezi nimiž byla i profláklá La Muerte, sletěl župan k zemi a s ním i image divoké rebelky. Pak přišla Nevěra, Tu me manque, Latinka, Skládám, Věřím nebo Alice. Občas Iva jen tak mimochodem vytáhla bublifuk a vykouzlila spršku bublinek, které spolu s perfektními světly okamžitě vytvořily neuvěřitelně poetický obraz. Pokud se vám to zdá trochu dětinské, čtěte dál. Zjistíte, že bublinky nebo playlist zatížený lízátky jsou značně zavádějící.
Kytarový souboj Michala Gregora (g) a Dana Branného (bg) totiž využila k tomu, aby se pěkně po anglicku (nebo po francouzsku?) rafinovaně vypařila a…
…znovu se převlékla.
Něžná dáma v hávu ze zlatavých šupin byla minulostí. Nová Iva byla daleko divočejší a drzejší. Laškovala s kapelou a prsa jí kryl pouze tenký černý pruh látky, což muselo přítomným pánům pěkně zvyšovat tep. Vzduch se naplnil zvláštním jiskřením mezi lidmi v sále i na pódiu a klubem se kromě písniček z alb Baby Doll a Litvínov začaly nést i tóny z dílny Lennyho Kravitze nebo Depeche Mode.
Netrvalo dlouho a zlobivá hvězdička se znovu vytratila do backstage. Po chvíli se zjevilo stvoření v bílých šatech, jehož podobnost s andělem rozhodně nebyla čistě náhodná. Když si takto změněná Iva sedla na podlahu a začala zpívat, nemohla jsem dlouho uvěřit vlastním očím a zůstávala stát v němém úžasu. Pořád mi nějak nedávalo smysl, kam se poděla ta spoře oděná ďáblova nevěsta a co tu teď dělá živá personifikace čistoty a nevinnosti. Když jsem se po chvíli vzpamatovala a rozhlédla se kolem sebe, zjistila jsem, že podobně paralyzovaná je drtivá většina diváků. Ale to nic nemění na tom, že když se Marty´s Club rozezněl tóny snad nejznámější Iviny písně Ou tu veux, quand tu veux, všichni se roztančili a rozkmitali své hlasivkové vazy lámanou francouzštinou nebo jednoduše jenom pobrukováním.
Všechno ale jednou končí.
Nezbývá než přidat pár písniček a jít spát. A co diváci? Ti se s tím už nějak poperou.
Tóny se jim vryjí do paměti, před očima jim se budou promítat rozmanité převleky, poetické videoklipy, hlavou rejdit rozmanité reje bublin, barevných vírů a Paříží vonících melodií. A až usnou, všechno se spojí do jednoho snu. Ten sen bude o středečním koncertě Ivy Frühlingové a její kapely. Dobrou noc.
Iva Frühlingová s kapelou, 29. březen, Marty´s Club, České Budějovice
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Iva-Fruhlingova-Ceske-Budejovice-29-brezen-06~31~brezen~2006/