20.10.2006 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě
 fotogalerie Celé dva roky čekali fanoušci Hooverphonic na návrat svých oblíbenců do Česka. A dočkali se. Letos dokonce hned čtyř koncertů, z nichž tři proběhly během jediného týdne.
Belgičtí popoví melancholici zkrátka u nás zkrátka upevňují svou pozici. Těžko soudit, co za tím stojí. Když zavzpomínáme na předloňský koncert v nikterak přeplněné Roxy a přidáme k tomu nikterak přehnanou pozornost médií, vzejdou nám dva vyprodané koncerty v Abatonu. Dva koncerty plné emocí zpěvačky Geike a čiré hudební upřímnosti jejích spoluhráčů.

Důvodem, proč se Hooverphonic vydali na podzimní turné, je jarní dvojalbová novinka No More Sweet Music/More Sweet Music.
Zdá se, že si trojka Geike/Raymond/Alex našla po předchozí akustické desce Sit Down and Listen to Hooverphonic zalíbení ve smyčcích a proto na cesty přibrala kromě tradičního bubeníka a klávesisty také jednoho houslistu. Věřte tomu, že pokud něco dokáže hudbu Hooverphonic nesmírnou měrou obohatit, tak jsou to právě živé smyčce na úkor občas užívaných samplů.
O „laskavosti“ Hooverphonic k fanouškům se všeobecně ví a proto jen málokoho překvapí tři série přídavků. I když co si budeme povídat, na to šestero přidávání, jíž jsme byli předloni svědky v Roxy, to prostě nemělo. Nakonec se z toho vyklubalo solidních sto minut plných melancholie i dobré nálady. Přesně takových výrazů, které dokáže na své tváři navodit zpěvačka Geike. A právě o prožitcích koncerty Hooverphonic jsou.
Vše navíc umocnilo i velmi solidní ozvučení těžce zvučitelného Abatonu.

Jestliže jsem předloňský koncert v Roxy jednou větou popsal jako „tak trošku vážný, ve své podstatě však uvolněný večer“, musím dodat, že se na tom nic nezměnilo. Stále jsou to oni, stále ve své formě. Samozřejmě až na ten vyšší zájem hudebních fanoušků...