Heineken Open’er Festival, Gdynia (PL), 1. – 4. 7. 10 (1. část)
14.7.2010 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě
fotogalerie
Výraz zajebiście Poláci použijí, když o něčem chtějí říct, že je to fakt hustý, skvělý, cool. Výraz zajebiście přesně vystihuje, jak bylo na letošním Heineken Open’eru - festivalu, kterému stačilo ani ne deset let, aby se vyrovnal největším evropským svatostánkům a následně je všechny s přehledem porazil v anketě The European Festival Awards. Právem?
Nemá cenu zastírat, že je Open’er mainstreamovým festivalem. Vždycky byl, je a zřejmě i bude. Pořadatel a dramaturg Mikołaj Ziółkowski se jím ale probírá se ctí a namísto sbírky největších jmen se pokouší přinášet takříkajíc něco navíc, něco, s čím se jinde v takové míře setkáte jen zřídka. Důkazem budiž jeden z pouhých pěti festivalových koncertů Pearl Jam v letošním roce, „superkapela“ The Dead Weather, společný koncert Nase a Damiana Marleyho, nebo prostý fakt, že si Open’er dovolí dát znovuzrozené nezávislé ikony Pavement na plakátu hned za hlavní headlinery, na úkor třeba haly vyprodávajících Cypress Hill. K tomu si přidejte Kasabian, Fatboye Slima, Reginu Spektor a řadu dalších.
Důstojná alternativa pro Roskilde a Rock Werchter
Open’er se stává čím dál vyhlášenějším tahákem pro návštěvníky ze zahraničí, kteří chtějí být přítomni velkolepé akci, ale v tentýž termín se konající profláknuté Roskilde nebo Rock Werchter jsou pro ně příliš konvenčími. Polský festival je jim více než důstojnou alternativou. Za pravdu tomu dává jazyková pestrost, se kterou se v Gdyni setkáte – ostatně hosté ze zahraničí tvoří slušných pár desítek procent -, tak jako rostoucí návštěvnost, která se letos vyšplhala na slušných 85 tisíc lidí. To se taky v úvodní den promítlo ve frontách na všech frontách, což pocítili hlavně později příchozí návštěvníci u vstupu. Nakonec pořadatelé před koncertem Pearl Jam, headlinerů dne, dokonce začali vpouštět do areálu bez identifikačních náramků, na které se v tu dobu čekalo přes dvě hodiny.
Pearl Jam po deseti letech…
Přesně deset let a jeden den po tragédii, kdy při koncertu Pearl Jam na dánském festivalu Roskilde zemřelo v utiskujícím se davu devět lidí, zavítaly grungeové ikony do Gdyně. Trvalo delší dobu, než se kapela odhodlala znovu vystoupit na festivalová pódia a byť tak nakonec učinila, jistá míra nervozity ji neopustila. Frontman Eddie Wedder během koncertu několikrát vyzval fanoušky k opatrnosti, pozornosti ke svému okolí a ústupu o pár kroků dozadu. Nelze než chápat.
Od vystoupení samotného by asi byla utopie čekat, že bude zklamáním. Pearl Jam předvedli bezprostřední koncert. Nepřinesli sice žádné zásadní překvapení, ale co je podstatné, nesálala z pódia nostalgie. Kapela dobře ví, kde je po dvacetiletém fungování její místo na hudební mapě. Zachová si důstojnost a soudnost – to, co mnohým jejich vrstevníkům chybí. Nesnaží se o gesta a pózy, její silnou zbraní je muzika. Nejsilněji byly v setlistu podle očekávání zastoupeny první a poslední deska. Lehce překvapivě ale došlo hned na čtyři coververze, z toho dvě od Pink Floyd (hned v úvodu Interstellar Overdrive a pak ještě Another Brick in the Wall, v níž plynule přešla Daughter) a po jedné od Joe Strummera a Neila Younga. A nadto si ještě přičtěte, že s předskakujícím Benem Harperem, kterého si Pearl Jam vezou celé turné, si Eddie Weddet střihl Under Pressure od Queen.
… a nejen oni
Čtvrtek ale nebyl o jediné kapele. Po Pearl Jam patřila hlavní scéna ještě Groove Armadě. Zklamán odcházel ten, kdo čekal její klasický, z dnešního pohledu oldchool sound nebo světélkující šou. Tohle vážně nebylo retro. Britové dorazili s (opět) novou sestavou a svěžím zvukem, tu tam více či méně připomínajícím třeba takové Soulwax. Přitom právě jádro Soulwax shodou okolností hrálo v tutéž dobu ve stanu s projektem 2manydjs.
Á propos stanová stage, letos odsunutá na opačný konec areálu, kam cesta od hlavní scény poklidnou chůzí nezabrala méně než dobrých deset minut, už v podvečer hostila americké Yeasayer. Po vydání letošní albové dvojky Odd Blood prudce stoupající Newyorčané na koncertě posouvají svůj experimentální pop do nové dimenze – energičtější, dynamičtější, s výraznější rytmikou. Yeasayer je výborná koncertní kapela, která z toho, co na albu zní jako experiment, dokáže na živo stvořit hymnu.
Co se polské scény týče, nelze ze čtvrtečního programu opomenout dvojici Paula i Karol, která zahrála odpoledne na scéně mladých talentů. Jejich milý country-folk-pop sice možná zní, jako kdyby byl bočním projektem kohosi z New Pornographers, rozhodně by se ale mohl stát vývozním artiklem, za který by se naši sousedé nemuseli stydět.
Zapomeňte na hudbu, tohle je šou
Jihoafričtí ninjové Die Antwoord a australští indiáni Empire of the Sun, dva projekty, o nichž člověk neví, jestli je brát vážně nebo jako žert, natož co čekat od živého vystoupení, se setkaly v pátečním programu. Oba spíše než na hudební stránku sází na šou, přitom se staly svým způsobem fenomenálními a právě teď jsou na svých prvních evropských turné. Die Antwoord sází na hip-hop a bezprostřední komunikaci s fanoušky, Empire of the Sun na pop a do detailů vybroušenou teatrální estrádu á la Pet Shop Boys. Oba dva projekty koncertují bez svých producentských persón: turné Die Antwoord se neúčastní DJ Hi-Tek, nahrazený tajemným mužem s maskou, koncertů Empire of the Sun zase Nick Littlemore, který údajně odmítá promovat vyhypeovaný debut Walking on a Dream. Nikdo to neřeší, tak jako neřeší, že skřehotající Yo-Landi z Antwoord neumí zpívat nebo že Luke Steele z Empire of the Sun playbackově zpívá Littlemoreho party. Tady jde o zábavu, která jim jde na výbornou.
Staří známí
Starou známou festivalovou klasikou byla oproti tomu švédská kytarovka Mando Diao, kapela, která si své úspěchy oddřela a vyjezdila a zpoza odpoledních slotů se vyšplhala až do pozic headlinerů velkých evropských akcí. Po úletu na loňském turné, kde promovali desku Give me Fire v doprovodu backvokalistek a navozovali dojem falešné pompéznosti, jsou Mando Diao opět konečně sami sebou a baví.
Bavili taky britští Klaxons, kteří dobrou půlku koncertu zasvětili novému materiálu z připravované druhé desky. Soudě dle živého předvedení se dá oproti nu-raveovému debutu čekat něco na způsob nedotaženého Kasabian revivalu, ale… secsakra chytlavého. Co jiného může být jasnějším důkazem hitovosti, než že po jednom poslechu vám melodie o pár dnů později na Pohodě přijdou tak nějak povědomé. Klaxons už sice nejsou ti rozjuchaní chlapci, nejsou ale ani žádnými pseudointelektuály. A to je dobře.
Starší generace kapel, těšící se popularitě už pěkných pár roků, pak v pátek zastoupili třeba trip-hopeři Massive Attack, hip-hopeři Cypress Hill nebo v samotném závěru programu, až do ranního svítání, nezávisláci Pavement. Mimochodem, nabízí se zajímavé porovnání s jejich nedávným pražským koncertem: zatímco v naší metropoli do Akropole dorazily stěží dvě stovky převážně pamětníků, na Open’eru si s kapelou v zaplněném stanu její texty prozpěvovali patnáctiletí teenageři. Jako z jiného světa.
Heineken Open'er, Gdynia (PL) – letiště Babie Doły, 1. – 4. 7. 10
fotogalerie
Výraz zajebiście Poláci použijí, když o něčem chtějí říct, že je to fakt hustý, skvělý, cool. Výraz zajebiście přesně vystihuje, jak bylo na letošním Heineken Open’eru - festivalu, kterému stačilo ani ne deset let, aby se vyrovnal největším evropským svatostánkům a následně je všechny s přehledem porazil v anketě The European Festival Awards. Právem?
Nemá cenu zastírat, že je Open’er mainstreamovým festivalem. Vždycky byl, je a zřejmě i bude. Pořadatel a dramaturg Mikołaj Ziółkowski se jím ale probírá se ctí a namísto sbírky největších jmen se pokouší přinášet takříkajíc něco navíc, něco, s čím se jinde v takové míře setkáte jen zřídka. Důkazem budiž jeden z pouhých pěti festivalových koncertů Pearl Jam v letošním roce, „superkapela“ The Dead Weather, společný koncert Nase a Damiana Marleyho, nebo prostý fakt, že si Open’er dovolí dát znovuzrozené nezávislé ikony Pavement na plakátu hned za hlavní headlinery, na úkor třeba haly vyprodávajících Cypress Hill. K tomu si přidejte Kasabian, Fatboye Slima, Reginu Spektor a řadu dalších.
Důstojná alternativa pro Roskilde a Rock Werchter
Open’er se stává čím dál vyhlášenějším tahákem pro návštěvníky ze zahraničí, kteří chtějí být přítomni velkolepé akci, ale v tentýž termín se konající profláknuté Roskilde nebo Rock Werchter jsou pro ně příliš konvenčími. Polský festival je jim více než důstojnou alternativou. Za pravdu tomu dává jazyková pestrost, se kterou se v Gdyni setkáte – ostatně hosté ze zahraničí tvoří slušných pár desítek procent -, tak jako rostoucí návštěvnost, která se letos vyšplhala na slušných 85 tisíc lidí. To se taky v úvodní den promítlo ve frontách na všech frontách, což pocítili hlavně později příchozí návštěvníci u vstupu. Nakonec pořadatelé před koncertem Pearl Jam, headlinerů dne, dokonce začali vpouštět do areálu bez identifikačních náramků, na které se v tu dobu čekalo přes dvě hodiny.
Pearl Jam po deseti letech…
Přesně deset let a jeden den po tragédii, kdy při koncertu Pearl Jam na dánském festivalu Roskilde zemřelo v utiskujícím se davu devět lidí, zavítaly grungeové ikony do Gdyně. Trvalo delší dobu, než se kapela odhodlala znovu vystoupit na festivalová pódia a byť tak nakonec učinila, jistá míra nervozity ji neopustila. Frontman Eddie Wedder během koncertu několikrát vyzval fanoušky k opatrnosti, pozornosti ke svému okolí a ústupu o pár kroků dozadu. Nelze než chápat.
Od vystoupení samotného by asi byla utopie čekat, že bude zklamáním. Pearl Jam předvedli bezprostřední koncert. Nepřinesli sice žádné zásadní překvapení, ale co je podstatné, nesálala z pódia nostalgie. Kapela dobře ví, kde je po dvacetiletém fungování její místo na hudební mapě. Zachová si důstojnost a soudnost – to, co mnohým jejich vrstevníkům chybí. Nesnaží se o gesta a pózy, její silnou zbraní je muzika. Nejsilněji byly v setlistu podle očekávání zastoupeny první a poslední deska. Lehce překvapivě ale došlo hned na čtyři coververze, z toho dvě od Pink Floyd (hned v úvodu Interstellar Overdrive a pak ještě Another Brick in the Wall, v níž plynule přešla Daughter) a po jedné od Joe Strummera a Neila Younga. A nadto si ještě přičtěte, že s předskakujícím Benem Harperem, kterého si Pearl Jam vezou celé turné, si Eddie Weddet střihl Under Pressure od Queen.
… a nejen oni
Čtvrtek ale nebyl o jediné kapele. Po Pearl Jam patřila hlavní scéna ještě Groove Armadě. Zklamán odcházel ten, kdo čekal její klasický, z dnešního pohledu oldchool sound nebo světélkující šou. Tohle vážně nebylo retro. Britové dorazili s (opět) novou sestavou a svěžím zvukem, tu tam více či méně připomínajícím třeba takové Soulwax. Přitom právě jádro Soulwax shodou okolností hrálo v tutéž dobu ve stanu s projektem 2manydjs.
Á propos stanová stage, letos odsunutá na opačný konec areálu, kam cesta od hlavní scény poklidnou chůzí nezabrala méně než dobrých deset minut, už v podvečer hostila americké Yeasayer. Po vydání letošní albové dvojky Odd Blood prudce stoupající Newyorčané na koncertě posouvají svůj experimentální pop do nové dimenze – energičtější, dynamičtější, s výraznější rytmikou. Yeasayer je výborná koncertní kapela, která z toho, co na albu zní jako experiment, dokáže na živo stvořit hymnu.
Co se polské scény týče, nelze ze čtvrtečního programu opomenout dvojici Paula i Karol, která zahrála odpoledne na scéně mladých talentů. Jejich milý country-folk-pop sice možná zní, jako kdyby byl bočním projektem kohosi z New Pornographers, rozhodně by se ale mohl stát vývozním artiklem, za který by se naši sousedé nemuseli stydět.
Zapomeňte na hudbu, tohle je šou
Jihoafričtí ninjové Die Antwoord a australští indiáni Empire of the Sun, dva projekty, o nichž člověk neví, jestli je brát vážně nebo jako žert, natož co čekat od živého vystoupení, se setkaly v pátečním programu. Oba spíše než na hudební stránku sází na šou, přitom se staly svým způsobem fenomenálními a právě teď jsou na svých prvních evropských turné. Die Antwoord sází na hip-hop a bezprostřední komunikaci s fanoušky, Empire of the Sun na pop a do detailů vybroušenou teatrální estrádu á la Pet Shop Boys. Oba dva projekty koncertují bez svých producentských persón: turné Die Antwoord se neúčastní DJ Hi-Tek, nahrazený tajemným mužem s maskou, koncertů Empire of the Sun zase Nick Littlemore, který údajně odmítá promovat vyhypeovaný debut Walking on a Dream. Nikdo to neřeší, tak jako neřeší, že skřehotající Yo-Landi z Antwoord neumí zpívat nebo že Luke Steele z Empire of the Sun playbackově zpívá Littlemoreho party. Tady jde o zábavu, která jim jde na výbornou.
Staří známí
Starou známou festivalovou klasikou byla oproti tomu švédská kytarovka Mando Diao, kapela, která si své úspěchy oddřela a vyjezdila a zpoza odpoledních slotů se vyšplhala až do pozic headlinerů velkých evropských akcí. Po úletu na loňském turné, kde promovali desku Give me Fire v doprovodu backvokalistek a navozovali dojem falešné pompéznosti, jsou Mando Diao opět konečně sami sebou a baví.
Bavili taky britští Klaxons, kteří dobrou půlku koncertu zasvětili novému materiálu z připravované druhé desky. Soudě dle živého předvedení se dá oproti nu-raveovému debutu čekat něco na způsob nedotaženého Kasabian revivalu, ale… secsakra chytlavého. Co jiného může být jasnějším důkazem hitovosti, než že po jednom poslechu vám melodie o pár dnů později na Pohodě přijdou tak nějak povědomé. Klaxons už sice nejsou ti rozjuchaní chlapci, nejsou ale ani žádnými pseudointelektuály. A to je dobře.
Starší generace kapel, těšící se popularitě už pěkných pár roků, pak v pátek zastoupili třeba trip-hopeři Massive Attack, hip-hopeři Cypress Hill nebo v samotném závěru programu, až do ranního svítání, nezávisláci Pavement. Mimochodem, nabízí se zajímavé porovnání s jejich nedávným pražským koncertem: zatímco v naší metropoli do Akropole dorazily stěží dvě stovky převážně pamětníků, na Open’eru si s kapelou v zaplněném stanu její texty prozpěvovali patnáctiletí teenageři. Jako z jiného světa.
Heineken Open'er, Gdynia (PL) – letiště Babie Doły, 1. – 4. 7. 10
Ve druhé části se ohlédneme za sobotním a nedělním programem, ve kterém vystoupili mj. The Dead Weather, Nas & Damian Marley, Regina Spektor, Kings of Convenience ad.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Heineken-Opener-Festival-Gdynia-PL-1-4-7-10-1-cast~14~cervenec~2010/
Komentáře
&;
