18.8.2009 | Autor: Adam Vopička | sekce: živě Již jednoho květnového odpoledne, kdy se na sociální síti Facebook objevila skupina s prapodivným názvem Creepy Teepee Festival a zárodkem seznamu jmen současné hudby, které bychom u nás nejspíše na žádném festivalu nečekali, bylo jasné, že se připravuje něco výjimečného. S přibývajícím časem se ukázalo, že jde o hudební součást nultého ročníku GASK Artfestu, pořádaného v souvislosti s plánovaným otevřením Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, jejíž hudební dramaturgie byla svěřena trojčlennému kolektivu A.M. 180.

To tedy samozřejmě jednak znamená, že na rozdíl od mnohých jiných tuzemských festivalů nebylo Creepy Teepee zatíženo žádnou minulostí, se kterou by se bylo třeba za cenu odrazení části potenciálních návštěvníků vypořádat (v kontextu lokálních festivalů bychom ji ve valné většině případů mohli nazvat minulostí agrorockovou nebo pivní), ale pochopitelně i to, že i přes zvučná jména v lineupu nepřiláká tolik návštěvníků, kolik by si asi zasloužil. Ostatně, již od prvního dne bylo zřejmé, že tvrdé jádro publika budou tvořit především pravidelní návštěvníci akcí pořádaných A.M. 180 na pražské Sedmičce, a člověk se místy neubránil legračnímu pocitu, že pouze došlo k jakémusi přesunu kapel a diváků o nějakých 65 kilometrů východním směrem.

Celý festival se konal na nenásilně uzpůsobeném nádvoří Jezuitské koleje, a to na jediné, na první pohled relativně malé, ale jak se nakonec ukázalo vyhovující stagi. Každý večer se po konci hlavního programu dění přesouvalo do nedalekého klubu Česká 1, kde do ranních hodin zněla jak živá, tak reprodukovaná hudba.

Pro hrstku prvních diváků...

Úterní zahájení pro hrstku prvních diváků obstarala electropopová dvojice Kazety a slovenští shoegazeři The Ills. Poté se přibývající dav dočkal texaských indierockerů The Strange Boys a zábavného vystoupení Denta Maye s jeho skvostným ukulelem a kapelou, během kterého došlo i na menší invazi dramaturgů a fanoušků na pódium. Druhý den festivalu patřil kromě písničkáře Mon Insomnie ukázkám současné ostravské a rakouské scény, a skončil kombinací umělecké performance a experimentálního koncertu portugalské dvojice !Calhau!.

Čtvrtek byl dnem nejnabitějším a nejzajímavějším, čemuž odpovídal i znatelně vyšší počet diváků než během dnů předchozích. Owen Ashworth, nahrávající a vystupující jako Casiotone for the Painfully Alone, přijel do Čech tentokrát bez doprovodné kapely, a i přes slunce úporně pražící do asfaltu před stagí přilákal svým elektronickým písničkářštvím vcelku velký chumel diváků. S jejich počtem neměli problém ani po něm hrající noiserockeři HEALTH, kteří i přes o poznání vlažnější reakci publika než při květnové české premiéře odehráli solidní koncert, do nějž zařadili i několik kousků ze své aktuální desky Get Color. Po nich následovali kanadští hardcore punkeři Fucked Up, jejichž frontman Damian Abraham známý jako Pink Eyes přeměnil hardcorovou energii do neuvěřitelně zábavné show plné nošení lidí přes rameno, vyměňování čepic diváků a rozbíjení plechovek o své vlastní čelo. Se setměním se nádvoří zklidnilo a dočkalo se i přes několik technických problémů kouzelného vystoupení Owen Palleta alias Final Fantasy.

Největší překvapení festivalu

Prvními pátečními headlinery byli Crystal Stilts, u nichž si člověk nemohl nevzpomenout na Joy Division a Lou Reeda i kdyby se snažil sebevíc, ale v podstatě to ničemu neškodilo. Druhá zahraniční kapela, brooklynská Oneida, se stala pro mnoho návštěvníků včetně autora tohoto článku největším překvapením festivalu – snad devadesátiminutový nášup, ne nepodobný Holy Fuck bez „krabiček“, ale zato s kytarami prostě člověka musel odrovnat.

V klubu Česká 1 se ten večer konala ještě dvě vystoupení – písničkářka Sophia Knapp měla co dělat s ruchem šířícím se od baru a Marcus Nyke z kapely Tar...Feathers předvedl poněkud obskurní vystoupení nejprve zabité nazvučením klubu a posléze oživené hladinou alkoholu přihlížejících.

Následující den byl po čtvrtku asi druhým „nejhvězdnějším“ v pořadí. Odstartoval jej příjemný sólový – nesólový projekt Dné, po němž následoval chiptunový Australan Disasteradio a písničkář Karl Blau.

Na prostranství před pódiem...

Že bude koncert experimentátorů Lucky Dragons něčím výjimečným, naznačovala už příprava roztodivných nástrojů ne na pódiu, ale na prostranství před ním. Po začátku se publikum jako na povel sesedlo kolem klečící dvoučlenné kapely, která rozdávala dřevěné „chřestýše“, z nichž se efekty zpracovaný zvuk ozýval přímo z reproduktorů u pódia, obyčejné kameny určené pro hraní na připravené zařízení podobné thereminu a další propriety. Prostor se tak naplnil zajímavou a unikátní kombinací zvuků vyvstávajícího ze souhry všech zúčastněných.

S lo-fi písničkářem Billem Callahanem se poté hudba zklidnila a vrátila do tradičnějších kolejí, aby pokračovala i na poslední afterparty festivalu energickým vystoupením chicagských Mahjongg.

Neděle už byla jen krátkou symbolickou tečkou za celým Creepy Teepee – po táborských post-rockerech C odpoledne zahrála u nás už pomalu notoricky známá manželská dvojice Handsome Furs, jejíž mužská polovina Dan Boeckner nezapomněla (pravda, ne zrovna přesně) poznamenat, kolikátý to je koncert v Čechách za poslední rok. Tak či onak se jednalo o příjemné rozloučení s festivalem.

Stejně jako všude se by se i v případě Creepy Teepe našly nějaké ty nedostatky. Někdo by mohl třeba namítnout (a také namítal) nedostatek propagace v „tradičních“ médií, jenže na druhou stranu – kdo z generace, pro kterou je festival určen, toto řeší? A stejně tak to, že u nás spousta pozvaných kapel hrála před nedávnem nemusí být z posluchačova hlediska na škodu. Je příjemné vidět, že se k nám začínají vracet nová a především aktuální jména. Nezbývá tedy než doufat, že se Creepy Teepee dočká v nějaké formě pokračování příští rok, když už kvůli ničemu jinému, tak proto, že nic podobného u nás prostě nemáme.

GASK Artfest – Creepy Teepee Festival, Kutná hora – GASK, 4. – 9. 8. 09