Frequency Festival 2013: Komici Tenacious D a excelentní Fall Out Boy
19.8.2013 | Autor: Martin Hrdlička | sekce: živě
Třetí srpnový týden patří v Rakousku již tradičně Frequency Festivalu, který se letos mohl pochlubit vyprodáním veškerých vstupenek. Padesátitisícový dav tak mohli potěšit System Of A Down, Tenacious D a mnozí další.
Festival Frequency se čím dal častěji stává cílovou destinací pro mnohé návštěvníky z České republiky, a to převážně díky vystoupením, která nemají často možnost spatřit ve své domovině. Bohužel český fanoušek musí pro tento fakt přes den přetrpět německé a rakouské interprety, kteří často balancují na hraně mezi snesitelností a utrpením. Připočítejme k tomu téměř nulový počet míst k sezení, kde by se dalo odpočinout během setu výše zmíněných kapel a dostaneme festival pro fyzicky odolné jedince. Také po psychické stránce se nejedná zrovna o procházku růžovým sadem, jelikož jestli v něčem naši jižní sousedé vynikají, tak v tom udělat z kempu nevídanou skládku odpadků. Naštěstí jsou si pořadatelé vědomi alespoň tohoto problému, a tak dochází každoročně k růstu plochy pro tzv. Green Camp, kde musí návštěvníci dodržovat určitá pravidla chování nejen k přírodě, ale i navzájem k sobě samotným. Dost už ale o zázemí festivalu a pojďme se raději podívat, co nám letošní ročník přinesl po stránce hudební.
Skotové The Fratellis jsou známí především pro jejich skladbu Chelsea Dagger a podle toho také vypadalo jejich vystoupení, které se sice mohlo pyšnit poměrně vysokou návštěvností, ale samotnou kapelu vnímalo pouze pár předních řad. Samozřejmě s výjimkou výše zmíněné skladby. Ta rakouské publikum, které se věnovalo mnoha různým aktivitám, jen ne vnímání kapely, upoutala a vzbudila alespoň nějakou odezvu. Nicméně není se ani čemu moc divit, jelikož samotné vystoupení The Fratellis připomínalo spíše nezáživné točení kolovrátkem.
Značně rozdílně pak v porovnání s The Fratellis působili domácí 3 Feet Smaller. V Rakousku se jedná o jednu z nejpopulárnějších kapel, a tak nebylo divu, že v prostoru pod Green Stage nebylo k hnutí. Kapela odpálila celý set energickou skladbou Lead or Follow a v nastoleném tempu pokračovala až do úplného konce. Jediným místem k odpočinku tak byla píseň Tonight, při které došlo na klasické klišé v podobě rozsvěcování zapalovačů a všeho možného, co by mohlo vydávat nějaké světlo. Vystoupení 3 Feet Smaller nabídli vše, co od punkrockové hudby očekáváte, tedy ohromné nasazení nejen kapely, ale také lidí pod pódiem. Ti, jak bývá zvykem, vyvolávali jeden circle pit za druhým a několikrát došlo také na wall of death.
Vrchol večera však přišel až s posledním vystoupením na hlavní Space Stage, kterou obsadili pánové z Tenacious D. Už samotný nástup muzikantů v kápích dávál tušit, že se bude jednat o magický zážitek. Ten byl zpočátku zbrzděn nepříliš povedeným zvukem, kdy zpěv ústřední postavy Jacka Blacka nebylo skoro vůbec slyšet. Nedostatek se však podařilo v následných okamžicích vyladit a show se tak mohla rozjet naplno. Kapela čerpala repertoár především ze své poslední desky Rize Of The Fenix, čemuž odpovídala také výzdoba celé scény.
O tom, že jsou Tenacious D skvělí komici se zřejmě nedá pochybovat, ale jejich muzikantské vlohy jim také určitě nelze upřít. Z hlediska produkce se jen velmi těžce hledají nějaké chyby. Sebejistý zpěv a instrumentální výkony bez jakéhokoliv zaváhání mluví sami za sebe. To vše okořené o nějakou tu humornou scénku a o zábavu je postaráno. Za zmínku stojí také to, že Jack Black nezapomněl ani na Českou republiku, když se zeptal, zda jsou přítomni také fanoušci právě z naší vlasti. Otázkou tedy je, kde se stala chyba, že kapela nenavštívila i naše končiny.
Druhý den festivalu patřil z mého pohledu zejména punku ve dvou rozličných podobách, a to kapelám Fall Out Boy a Bad Religion. Třešničkou na dortu pak mělo být vystoupení americké party System Of A Down.
Přiznám se, že jsem dříve pány z Fall Out Boy považoval spíše za jeden z produktů hudební stanice MTV a příliš jsem jejich tvorbě nevěnoval pozornost. Nicméně jsem se rozhodl dát šanci jejich poslední desce Save Rock And Roll a právě ta mě přesvědčila o návštěvě jejich festivalového vystoupení, po němž mohu směle prohlásit, že tohoto rozhodnutí nelituji. Kapela do svého setlistu vhodně namíchala jak skladby z výše zmíněné Save Rock And Roll, tak také kousky, které je proslavily. Došlo i na cover v podobě skladby Beat It z repertoáru Michaela Jacksona. Vše odsýpalo tak, jak mělo a atmosféru koncertu dokreslovalo pomalu zapadající slunce, přičemž jste tak mohli nabýt dojmu, že se právě nacházíte na prosluněné pláži v Kalifornii, kde pop punk kdysi vznikl. Jedinou vadou na kráse tak byla opět poněkud nevýrazná hlasitost zpěvu.
Černého Petra v podobě hraní před hlavní hvězdou festivalu, kapelou System Of A Down, a tedy před několika desítkami tisíc natěšených fanoušků, dostali Bad Religion. Mé obavy z této pozice se bohužel potvrdily. Pánům z Bad Religion ovšem nelze nic vyčítat, ale v ten večer bylo, zdá se, vše proti nim. Od nejhoršího ozvučení, které jsem na tomto festivalu slyšel až po chladné publikum pod pódiem. Osobně doufám, že tuto legendu budu mít šanci ještě vidět, a to pokud možno v daleko přívětivější atmosféře.
System Of A Down vystoupili dva dny před zástavkou na Frequency Festivalu také v Praze. Jejich rakouská štace byla, co se týče předvedených skladeb, naprosto totožná. Na kapele bylo vidět, že už má něco za sebou, a tak pokud bych měl charakterizovat jejich vystoupení jedním slovem, tak by to bylo „profesionalita“ . Obavy z napětí, které má údajně panovat mezi zpěvákem Serjem Tankianem a zbytkem formace, se ukázaly jako liché. Pokud bych měl vytknout věc, která mi vadila na jejich vystupování, tak by to byla minimální komunikace s publikem. Chápu, že někteří interpreti si na dlouhé proslovy nepotrpí, ale nějaká známka projevu k posluchačům by rozhodně nebyla na škodu.
Psaním o koncertu kapely The Gaslight Anthem jako o výtečném zážitku bych se zřejmě opakoval. Svým vystoupením na letošním Frequency mě však v tomto názoru ještě více utvrdili. Za zmínku určitě stojí také to, že žádný jejich set není totožný. Pokud tedy navštívíte vícero jejich koncertů, tak si můžete být jistí, že si odnesete odlišné zážitky. V tomto případě to byla například pomalá verze skladby Boxer, jež jí dodala zcela jiný nádech, než na jaký jsou fanoušci zvyklí. Zamrzela tak pouze absence písně The Backseat, která, jak bylo zvykem, koncerty The Gaslight Anthem zakončovala.
Frequency Festival, Sankt Pölten (AT) - Green Park, 15.-17. 8. 13
Festival Frequency se čím dal častěji stává cílovou destinací pro mnohé návštěvníky z České republiky, a to převážně díky vystoupením, která nemají často možnost spatřit ve své domovině. Bohužel český fanoušek musí pro tento fakt přes den přetrpět německé a rakouské interprety, kteří často balancují na hraně mezi snesitelností a utrpením. Připočítejme k tomu téměř nulový počet míst k sezení, kde by se dalo odpočinout během setu výše zmíněných kapel a dostaneme festival pro fyzicky odolné jedince. Také po psychické stránce se nejedná zrovna o procházku růžovým sadem, jelikož jestli v něčem naši jižní sousedé vynikají, tak v tom udělat z kempu nevídanou skládku odpadků. Naštěstí jsou si pořadatelé vědomi alespoň tohoto problému, a tak dochází každoročně k růstu plochy pro tzv. Green Camp, kde musí návštěvníci dodržovat určitá pravidla chování nejen k přírodě, ale i navzájem k sobě samotným. Dost už ale o zázemí festivalu a pojďme se raději podívat, co nám letošní ročník přinesl po stránce hudební.
Skotové The Fratellis jsou známí především pro jejich skladbu Chelsea Dagger a podle toho také vypadalo jejich vystoupení, které se sice mohlo pyšnit poměrně vysokou návštěvností, ale samotnou kapelu vnímalo pouze pár předních řad. Samozřejmě s výjimkou výše zmíněné skladby. Ta rakouské publikum, které se věnovalo mnoha různým aktivitám, jen ne vnímání kapely, upoutala a vzbudila alespoň nějakou odezvu. Nicméně není se ani čemu moc divit, jelikož samotné vystoupení The Fratellis připomínalo spíše nezáživné točení kolovrátkem.
Značně rozdílně pak v porovnání s The Fratellis působili domácí 3 Feet Smaller. V Rakousku se jedná o jednu z nejpopulárnějších kapel, a tak nebylo divu, že v prostoru pod Green Stage nebylo k hnutí. Kapela odpálila celý set energickou skladbou Lead or Follow a v nastoleném tempu pokračovala až do úplného konce. Jediným místem k odpočinku tak byla píseň Tonight, při které došlo na klasické klišé v podobě rozsvěcování zapalovačů a všeho možného, co by mohlo vydávat nějaké světlo. Vystoupení 3 Feet Smaller nabídli vše, co od punkrockové hudby očekáváte, tedy ohromné nasazení nejen kapely, ale také lidí pod pódiem. Ti, jak bývá zvykem, vyvolávali jeden circle pit za druhým a několikrát došlo také na wall of death.
Vrchol večera však přišel až s posledním vystoupením na hlavní Space Stage, kterou obsadili pánové z Tenacious D. Už samotný nástup muzikantů v kápích dávál tušit, že se bude jednat o magický zážitek. Ten byl zpočátku zbrzděn nepříliš povedeným zvukem, kdy zpěv ústřední postavy Jacka Blacka nebylo skoro vůbec slyšet. Nedostatek se však podařilo v následných okamžicích vyladit a show se tak mohla rozjet naplno. Kapela čerpala repertoár především ze své poslední desky Rize Of The Fenix, čemuž odpovídala také výzdoba celé scény.
O tom, že jsou Tenacious D skvělí komici se zřejmě nedá pochybovat, ale jejich muzikantské vlohy jim také určitě nelze upřít. Z hlediska produkce se jen velmi těžce hledají nějaké chyby. Sebejistý zpěv a instrumentální výkony bez jakéhokoliv zaváhání mluví sami za sebe. To vše okořené o nějakou tu humornou scénku a o zábavu je postaráno. Za zmínku stojí také to, že Jack Black nezapomněl ani na Českou republiku, když se zeptal, zda jsou přítomni také fanoušci právě z naší vlasti. Otázkou tedy je, kde se stala chyba, že kapela nenavštívila i naše končiny.
Druhý den festivalu patřil z mého pohledu zejména punku ve dvou rozličných podobách, a to kapelám Fall Out Boy a Bad Religion. Třešničkou na dortu pak mělo být vystoupení americké party System Of A Down.
Přiznám se, že jsem dříve pány z Fall Out Boy považoval spíše za jeden z produktů hudební stanice MTV a příliš jsem jejich tvorbě nevěnoval pozornost. Nicméně jsem se rozhodl dát šanci jejich poslední desce Save Rock And Roll a právě ta mě přesvědčila o návštěvě jejich festivalového vystoupení, po němž mohu směle prohlásit, že tohoto rozhodnutí nelituji. Kapela do svého setlistu vhodně namíchala jak skladby z výše zmíněné Save Rock And Roll, tak také kousky, které je proslavily. Došlo i na cover v podobě skladby Beat It z repertoáru Michaela Jacksona. Vše odsýpalo tak, jak mělo a atmosféru koncertu dokreslovalo pomalu zapadající slunce, přičemž jste tak mohli nabýt dojmu, že se právě nacházíte na prosluněné pláži v Kalifornii, kde pop punk kdysi vznikl. Jedinou vadou na kráse tak byla opět poněkud nevýrazná hlasitost zpěvu.
Černého Petra v podobě hraní před hlavní hvězdou festivalu, kapelou System Of A Down, a tedy před několika desítkami tisíc natěšených fanoušků, dostali Bad Religion. Mé obavy z této pozice se bohužel potvrdily. Pánům z Bad Religion ovšem nelze nic vyčítat, ale v ten večer bylo, zdá se, vše proti nim. Od nejhoršího ozvučení, které jsem na tomto festivalu slyšel až po chladné publikum pod pódiem. Osobně doufám, že tuto legendu budu mít šanci ještě vidět, a to pokud možno v daleko přívětivější atmosféře.
System Of A Down vystoupili dva dny před zástavkou na Frequency Festivalu také v Praze. Jejich rakouská štace byla, co se týče předvedených skladeb, naprosto totožná. Na kapele bylo vidět, že už má něco za sebou, a tak pokud bych měl charakterizovat jejich vystoupení jedním slovem, tak by to bylo „profesionalita“ . Obavy z napětí, které má údajně panovat mezi zpěvákem Serjem Tankianem a zbytkem formace, se ukázaly jako liché. Pokud bych měl vytknout věc, která mi vadila na jejich vystupování, tak by to byla minimální komunikace s publikem. Chápu, že někteří interpreti si na dlouhé proslovy nepotrpí, ale nějaká známka projevu k posluchačům by rozhodně nebyla na škodu.
Psaním o koncertu kapely The Gaslight Anthem jako o výtečném zážitku bych se zřejmě opakoval. Svým vystoupením na letošním Frequency mě však v tomto názoru ještě více utvrdili. Za zmínku určitě stojí také to, že žádný jejich set není totožný. Pokud tedy navštívíte vícero jejich koncertů, tak si můžete být jistí, že si odnesete odlišné zážitky. V tomto případě to byla například pomalá verze skladby Boxer, jež jí dodala zcela jiný nádech, než na jaký jsou fanoušci zvyklí. Zamrzela tak pouze absence písně The Backseat, která, jak bylo zvykem, koncerty The Gaslight Anthem zakončovala.
Frequency Festival, Sankt Pölten (AT) - Green Park, 15.-17. 8. 13
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Frequency-Festival-2013-Komici-Tenacious-D-a-excelentní-Fall-Out-Boy~19~srpen~2013/
Komentáře
&;
