Foto: Divadlo Continuo - Hostina času, Malovice, 15. 8. 08
24.8.2008 | Autor: Zuzka Balounová | sekce: živě
fotogalerie
Divadlo Continuo se letos podruhé usadilo na hrázi rybníka Otrhanec, aby zde dalo vzniknout představení Hostina času, hře o životě a smrti, na níž zve život každého stejným dílem. Staré i mladé, bohaté i chudé, vás i mě. Můžete si brát - stůl je plný - ale nezapomeňte dávat dříve, než na konci cesty zjistíte, že jste hlavním chodem.
Ještě než si necháte do sklenice nalít prach z přesýpacích hodin, potkáte mladou dívku. Chodí kolem rozsvícených oken a nakukuje do životů lidí uvnitř. Rodí se, stárnou, umírají, ale jí jako by se to netýkalo.
Až do dne, kdy potká samotnou Smrt. Temnou postavu, která s kamennou tváří jede na rychlém bělouši, který nikdy nezpomalí a neuhne ani o krok stranou. Vědomí, že jeho cvalu se nedá utéct, píchá u srdce, protože člověka vede ke zjištění, že je mu v patách a každou vteřinou víc na dosah vlastní pomíjivost.
Ruce dívky začínají pomalu ohmatávat okolní svět, její mozek i srdce do hloubky poznávají chod času i sebe sama a tělo je vrženo do zčeřených vod bytí, míjí lidské bytosti uvězněné v jámách vlastního pinožení, ztělesnění marnosti a dočasnosti žití. Poznává utrpení, lásku, štěstí a nakonec smrt. Bílý svatební závoj je vystřídán černým šátkem, živoucí připomínkou barokního hesla memento mori.
Vzkazuje sminulým, současným i budoucím generacím, že všechno má svůj konec. Jen černý jezdec na bílém koni jede hrdě dál.
Divadlo Continuo - Hostina času, Malovice, 15. 8. 08
fotogalerie
Divadlo Continuo se letos podruhé usadilo na hrázi rybníka Otrhanec, aby zde dalo vzniknout představení Hostina času, hře o životě a smrti, na níž zve život každého stejným dílem. Staré i mladé, bohaté i chudé, vás i mě. Můžete si brát - stůl je plný - ale nezapomeňte dávat dříve, než na konci cesty zjistíte, že jste hlavním chodem.
Ještě než si necháte do sklenice nalít prach z přesýpacích hodin, potkáte mladou dívku. Chodí kolem rozsvícených oken a nakukuje do životů lidí uvnitř. Rodí se, stárnou, umírají, ale jí jako by se to netýkalo.
Až do dne, kdy potká samotnou Smrt. Temnou postavu, která s kamennou tváří jede na rychlém bělouši, který nikdy nezpomalí a neuhne ani o krok stranou. Vědomí, že jeho cvalu se nedá utéct, píchá u srdce, protože člověka vede ke zjištění, že je mu v patách a každou vteřinou víc na dosah vlastní pomíjivost.
Ruce dívky začínají pomalu ohmatávat okolní svět, její mozek i srdce do hloubky poznávají chod času i sebe sama a tělo je vrženo do zčeřených vod bytí, míjí lidské bytosti uvězněné v jámách vlastního pinožení, ztělesnění marnosti a dočasnosti žití. Poznává utrpení, lásku, štěstí a nakonec smrt. Bílý svatební závoj je vystřídán černým šátkem, živoucí připomínkou barokního hesla memento mori.
Vzkazuje sminulým, současným i budoucím generacím, že všechno má svůj konec. Jen černý jezdec na bílém koni jede hrdě dál.
Divadlo Continuo - Hostina času, Malovice, 15. 8. 08
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Foto-Divadlo-Continuo-Hostina-casu-Malovice-15-8-08~24~srpen~2008/
Komentáře
&;