Festival Nowa Muzyka, Cieszyn (PL), 29. 6. 08
7.7.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: živě
fotogalerie
Jedno pódium, jeden pivní stan, dva fastfoodové pultíky, VIP zóna sestávající z plachty, plastového stolu a židliček. I tak může vypadat festival, jenž vozí světové kapely a DJe „nové muziky“. Letos nabídl Cieszyn třeba Holy Fuck, Battles anebo Clarka. Splnil očekávání?
Polská Nowa Muzyka musí být v hledáčku všech českých posluchačů lačných po elektronické muzice již minimálně od minulého léta, kdy se tento festival z původního místa konání – Katovic – ještě více přiblížil českému diváku. Stěhování do Cieszyna, což je polovina česko-polského souměstí Český Těšín/Cieszyn, přineslo také několik výraznějších jmen – třeba Amona Tobina nebo Bonobo – a na to, že se konal teprve druhý ročník, měl festival velice slušně nakročeno. Co myslíte, dokázal třetím ročníkem došlápnout jaksepatří?
Už dlouho dopředu bylo jasné, že neděle bude alespoň co do počtu headlinerů nejlepším dnem pro návštěvu polského příhraničí. Vždyť poslední festivalový den zahrály hned tři hlavní hvězdy z celkových pěti, a tak v tomto reportu budete ochuzeni o zážitky z Jamieho Lidella a Prefuse 73.
Oficiální nástup prvního nedělního interpreta na scénu měl být v 16:00 a přestože bylo v 15:30 oznámeno, že ještě nejsou k dispozici pásky na ruku, vypadalo to, že překvapena byla jen česká menšina. O hodinu později už přece jen začaly vystupovat obrysy hudby Roberta Logana, i když od úplného začátku nebylo tak docela jasné, jakým směrem se bude ubírat. Projev mladičkého Brita zpočátku evokoval hudební doprovod Vesmírné odyseje, jenže od temného ambientu se stále více posouval k intelligent dance music. I díky živému bubeníkovi a vtipným mluveným předělům spoluhráče se ale Logan neutápěl v nekonečných vlnách experimentů, a postaral se tak o příjemné překvapení hned na úvod.
A to bylo ihned následováno dalším: Oszibarack si v line-upu vyměnili místo s Clarkem. Ačkoli přehození mělo své opodstatnění, dalo by se i čekat a bylo jen ku prospěchu věci, nikdo se to neobtěžoval ohlásit a mohlo tak dojít k nežádoucímu zmatení. Početný ansámbl Oszibarack oplýval hudebními nápady, třebaže jen od vzorů jako Goldfrapp převzatých a upravených. V několika písních tak členové ukázali jak vypadají v odlescích disko koule, v jiných zase, proč mají v MySpace Influences UNKLE. Nicméně recyklace postupů hudebních vzorů se ukázala do tří čtvrtin koncertu jako nezáživná a až se závěrem přiděleného času dokázali zástupci domácí scény zapůsobit. Především pak díky dechové sekci a poměrně originálním samplům.
Clark začal svůj set s úlomky z nejnovějšího alba Turning Dragon a držel se jej skoro celou dobu. Ostatně se není čemu divit, tracky jako New Year Storm, Volcan Veins nebo Violenl se svou tvrdostí a agresivitou hodí na živo nejlépe. A když tvrdím na živo, myslím tím, že Clark improvizovaně pojil části skladeb tak sofistikovaně, že vznikalo něco nepoznatelně nového, překvapivě o dimenzi rozšířeného v ohledu na studiové desky. IDM plná glitchových prvků se real-timově utvářela a měnila, do předpřipraveného setu měla daleko a přestože se Chris za celou dobu podíval do publika asi třikrát, jeho podání bylo zcela organické. Časté bylo střídaní pomalejších pasáží s rozloženými a do balastu zaobalenými techno výpady, které vyvolávaly taneční kreace na pomezí epileptického záchvatu a euforie. Již tak vygradovaný set by možná ještě vyšperkoval živý bubeník, kterého Clark přivezl třeba vloni na český Sperm. Rovněž by tak utvořil další spojitou nádobu s Robertem Loganem – jejich koncepty v jádru nebyly nepodobné. Čím se však zástupce Warp labelu odlišoval, byly ony techno údery, které se ukázaly jako správný spouštěč vytrysknutí dosud potlačovaných emocí.
Pokud nebyli Holy Fuck nejlepší, stáli hned za Clarkem. Lo-fi sebranka z Toronta interpretovala svou novou muziku snad nejzábavněji a nejexperimentálněji z celého závěrečného dne festivalu. Příznivci nekonvenčnosti si tak přišli na své, neboť Kanaďané používali kinofilm (!), dětské klávesy Casio nebo třeba výrazné rádiové zkreslení hlasu. Naopak vyloučili tradiční postupy skládání elektronické muziky pomocí laptopů a předpřipravených smyček; improvizace a spontánní energie byly tedy hlavními devízami vystoupení, jehož vrcholem byl bezpochyby song Lovely Allen s kýčovitým klávesovým motivem. Ten snad jako jediný v pořádně pestrém Safari zvuků útočil přímo na bránu, úspěch však měly také písně Royal Gregory nebo Super Inuit.
To nejlepší nakonec, se říká. V případě Nowe Muzyky to ale bohužel neplatilo. Válka s technikou a čekání byly dva důvody, proč se Battles nejpůsobivějšími umělci večera stát nemohli. Postupně se americkým math-rockerům odporoučely klávesy, kytarový aparát i buben. Polemiku o vyšším zásahu nebo vině té (kapela), či oné (organizátoři) strany taktně přenechám jiným, tak jako tak se strhla sama, každopádně, i když čtveřici stihly okolnosti nanejvýš nepříjemné, dokázala si udržet standard a hitovky Tonto, Atlas nebo Leyendecker vynikly díky skvělým kytarovým vyhrávkám, dokonalým bicím a heliovému zpěvu víc než dobře. Avšak jakoby se stále na něco čekalo. Hlavní chod anebo rovnou zákusek, digestiv, cokoliv. Zkrátka ono pověstné něco u Battles citelně chybělo a rozladění na sebe nenechalo dlouho čekat. Nechali vás stát v předsíni, do jejich kuchyně, natožpak do jídelny ke společné konzumaci, jste přizváni nebyli, což vzbuzovalo u obou stran trapné rozpaky.
Co se nakonec na Nowe Muzyce ukázalo nejzvláštnějším a nejvíc překvapivým, byla nálada. Rodinná přátelskost, areál festivalu, který byl vlastně jednou velkou zahradou přilehlého polorozpadlého stavení, malý počet přívětivých návštěvníků, to vše utvářelo spolu s velkými jmény z plakátu magickou atmosféru až transcendentním způsobem. Ať už příští rok přijede na polský festival z muzikantů kdokoli, nebude – vzhledem k snadnému dopravnímu spojení, relativně nízké ceně lístků, ale především neskutečné pohodovosti – jediný důvod znovu nenavštívit Cieszyn.
Festival Nowa Muzyka, Cieszyn (PL), 29. 6. 08
Fotogalerie:
fotogalerie
Jedno pódium, jeden pivní stan, dva fastfoodové pultíky, VIP zóna sestávající z plachty, plastového stolu a židliček. I tak může vypadat festival, jenž vozí světové kapely a DJe „nové muziky“. Letos nabídl Cieszyn třeba Holy Fuck, Battles anebo Clarka. Splnil očekávání?Polská Nowa Muzyka musí být v hledáčku všech českých posluchačů lačných po elektronické muzice již minimálně od minulého léta, kdy se tento festival z původního místa konání – Katovic – ještě více přiblížil českému diváku. Stěhování do Cieszyna, což je polovina česko-polského souměstí Český Těšín/Cieszyn, přineslo také několik výraznějších jmen – třeba Amona Tobina nebo Bonobo – a na to, že se konal teprve druhý ročník, měl festival velice slušně nakročeno. Co myslíte, dokázal třetím ročníkem došlápnout jaksepatří?
Už dlouho dopředu bylo jasné, že neděle bude alespoň co do počtu headlinerů nejlepším dnem pro návštěvu polského příhraničí. Vždyť poslední festivalový den zahrály hned tři hlavní hvězdy z celkových pěti, a tak v tomto reportu budete ochuzeni o zážitky z Jamieho Lidella a Prefuse 73.
Oficiální nástup prvního nedělního interpreta na scénu měl být v 16:00 a přestože bylo v 15:30 oznámeno, že ještě nejsou k dispozici pásky na ruku, vypadalo to, že překvapena byla jen česká menšina. O hodinu později už přece jen začaly vystupovat obrysy hudby Roberta Logana, i když od úplného začátku nebylo tak docela jasné, jakým směrem se bude ubírat. Projev mladičkého Brita zpočátku evokoval hudební doprovod Vesmírné odyseje, jenže od temného ambientu se stále více posouval k intelligent dance music. I díky živému bubeníkovi a vtipným mluveným předělům spoluhráče se ale Logan neutápěl v nekonečných vlnách experimentů, a postaral se tak o příjemné překvapení hned na úvod.
A to bylo ihned následováno dalším: Oszibarack si v line-upu vyměnili místo s Clarkem. Ačkoli přehození mělo své opodstatnění, dalo by se i čekat a bylo jen ku prospěchu věci, nikdo se to neobtěžoval ohlásit a mohlo tak dojít k nežádoucímu zmatení. Početný ansámbl Oszibarack oplýval hudebními nápady, třebaže jen od vzorů jako Goldfrapp převzatých a upravených. V několika písních tak členové ukázali jak vypadají v odlescích disko koule, v jiných zase, proč mají v MySpace Influences UNKLE. Nicméně recyklace postupů hudebních vzorů se ukázala do tří čtvrtin koncertu jako nezáživná a až se závěrem přiděleného času dokázali zástupci domácí scény zapůsobit. Především pak díky dechové sekci a poměrně originálním samplům.
Clark začal svůj set s úlomky z nejnovějšího alba Turning Dragon a držel se jej skoro celou dobu. Ostatně se není čemu divit, tracky jako New Year Storm, Volcan Veins nebo Violenl se svou tvrdostí a agresivitou hodí na živo nejlépe. A když tvrdím na živo, myslím tím, že Clark improvizovaně pojil části skladeb tak sofistikovaně, že vznikalo něco nepoznatelně nového, překvapivě o dimenzi rozšířeného v ohledu na studiové desky. IDM plná glitchových prvků se real-timově utvářela a měnila, do předpřipraveného setu měla daleko a přestože se Chris za celou dobu podíval do publika asi třikrát, jeho podání bylo zcela organické. Časté bylo střídaní pomalejších pasáží s rozloženými a do balastu zaobalenými techno výpady, které vyvolávaly taneční kreace na pomezí epileptického záchvatu a euforie. Již tak vygradovaný set by možná ještě vyšperkoval živý bubeník, kterého Clark přivezl třeba vloni na český Sperm. Rovněž by tak utvořil další spojitou nádobu s Robertem Loganem – jejich koncepty v jádru nebyly nepodobné. Čím se však zástupce Warp labelu odlišoval, byly ony techno údery, které se ukázaly jako správný spouštěč vytrysknutí dosud potlačovaných emocí.
Pokud nebyli Holy Fuck nejlepší, stáli hned za Clarkem. Lo-fi sebranka z Toronta interpretovala svou novou muziku snad nejzábavněji a nejexperimentálněji z celého závěrečného dne festivalu. Příznivci nekonvenčnosti si tak přišli na své, neboť Kanaďané používali kinofilm (!), dětské klávesy Casio nebo třeba výrazné rádiové zkreslení hlasu. Naopak vyloučili tradiční postupy skládání elektronické muziky pomocí laptopů a předpřipravených smyček; improvizace a spontánní energie byly tedy hlavními devízami vystoupení, jehož vrcholem byl bezpochyby song Lovely Allen s kýčovitým klávesovým motivem. Ten snad jako jediný v pořádně pestrém Safari zvuků útočil přímo na bránu, úspěch však měly také písně Royal Gregory nebo Super Inuit.
To nejlepší nakonec, se říká. V případě Nowe Muzyky to ale bohužel neplatilo. Válka s technikou a čekání byly dva důvody, proč se Battles nejpůsobivějšími umělci večera stát nemohli. Postupně se americkým math-rockerům odporoučely klávesy, kytarový aparát i buben. Polemiku o vyšším zásahu nebo vině té (kapela), či oné (organizátoři) strany taktně přenechám jiným, tak jako tak se strhla sama, každopádně, i když čtveřici stihly okolnosti nanejvýš nepříjemné, dokázala si udržet standard a hitovky Tonto, Atlas nebo Leyendecker vynikly díky skvělým kytarovým vyhrávkám, dokonalým bicím a heliovému zpěvu víc než dobře. Avšak jakoby se stále na něco čekalo. Hlavní chod anebo rovnou zákusek, digestiv, cokoliv. Zkrátka ono pověstné něco u Battles citelně chybělo a rozladění na sebe nenechalo dlouho čekat. Nechali vás stát v předsíni, do jejich kuchyně, natožpak do jídelny ke společné konzumaci, jste přizváni nebyli, což vzbuzovalo u obou stran trapné rozpaky.
Co se nakonec na Nowe Muzyce ukázalo nejzvláštnějším a nejvíc překvapivým, byla nálada. Rodinná přátelskost, areál festivalu, který byl vlastně jednou velkou zahradou přilehlého polorozpadlého stavení, malý počet přívětivých návštěvníků, to vše utvářelo spolu s velkými jmény z plakátu magickou atmosféru až transcendentním způsobem. Ať už příští rok přijede na polský festival z muzikantů kdokoli, nebude – vzhledem k snadnému dopravnímu spojení, relativně nízké ceně lístků, ale především neskutečné pohodovosti – jediný důvod znovu nenavštívit Cieszyn.
Festival Nowa Muzyka, Cieszyn (PL), 29. 6. 08
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Festival-Nowa-Muzyka-Cieszyn-PL-29-6-08~07~cervenec~2008/
Komentáře
&;
