22.2.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: živě
 fotogalerie Krátce před osmou večerní 9. února vypukl dlouho očekávaný (připomeňme, že původně se akce měla odehrát již 27. října 2007) díl Electronic Beats série – festival jemuž vévodili živoucí legendy Underworld.

Hned po vstupu, a vlastně ještě před ním, mým očím zalahodil vizuální efekt. Přední strana Veletržního paláce byla nasvícena stylizovaným logem Electronic Beats, vevnitř byla dominantním motivem růžová barva – od identifikačních pásků, přes světla, až po merchandise. Prázdný sál vypadal - s několika u stropu zavěšenými světelnými krychlemi měnícími barvu - téměř kouzelně. Po běžném prozkoumání jsem zjistil, že organizátoři se poučili z minulého ročníku a byly přichystány mobilní WC. Tři bary podmiňovaly jejich přitomnost, zatímco chill out area byl připraven pojmout odpočinkuchtivých příchozích. Spíš než chillout odsud ale znělo dnb. Z celého prostoru jsem byl nadšen, do toho začal se svým pohodovým minimal-ambient setem Josef Sedloň a hned bylo jasné, že tato akce se zkrátka vydaří.

Prvním živě vystupujícím toho večera byli berlínští The Man No. 9. Při pohledu na tři kytary mi trochu nedocházelo, jak by měli zapadat do koncepce elektronického festivalu. Ale budiž, v tu dobu byl sál ještě poloprázdný, a tak jejich ironické rock 'n' rollové vystoupení nebylo nutno brát příliš vážně – 5 mužů a jedna dívka si tak trochu utahovali z póz i sami ze sebe. K trapnosti nesklouzli asi jen díky kratší vyhrazené době. Okamžitě poté, co opona zakryla pódium, Josef Sedloň u DJ Booth jakoby jen znovu nahodil zvuk a pokračoval tam, kde přestal. Jeho sety sice vždy trvaly pouhých patnáct minut, rozhodně ale nepůsobily jako vata k vycpání. Přestože ve většině případů uspěly jako ona kulisa, dalo se na ně i opravdově pařit.

Pro mnohé překvapení večera přišlo po půl desáté. Modeselektor doplněni o originální VJ dvojici Pfadfinderei. Yasted Werlin Bouth, jak měli Modeselektor napsáno na svých laptopech, předvedla pořádně objemnou nálož nejčerstvoučtějších elektronkových kombinací. Na internetu čtu pouze pozitivní reakce, ale na místě jsem viděl skomírající dav neschopný ocenit abstraktní barevné šílenství dvou živě improvizujících uskupení. Kromě Hyper Hyper nebo The Dark Side Of The Sun zahráli mou oblíbenou, do schranze unikající The Black Block. Sedloňovi se následně opět podařilo vystihnout náladu na place a svých patnáct minut využil dokonale.

Začátek Alter Ega, dalšího - pro českou kotlinu - méně známějšího interpreta, jsem poněkud zmeškal a koncentroval se až na poslední třetinu. Problémem minimal techna, které tato dvojice ve svém hodinu a půl trvajícím setu předvedla, je vyhraněný názor na něj – buď ho milujete nebo nenávidíte. Já se řadím do první skupiny, ale naprostá většina přítomných dávala najevo svým vlažným přístupem opačné stanovisko. Němcům také nepřidala ještě jiná skutečnost - jakmile se čas posouval k půlnoci, čili k Underworld, palác se víc a víc plnil, a tak se nedalo rozmachovat tak jako u vystoupení předešlého. Škoda, Alter Ego rozhodně byli danceable záležitostí.

Metry krychlové osobní zóny se s nástupem Underworld na scénu změnily v sotva spočitatelné centimetry. Začali s pro mě neznámou Bamboo, která se přesně v duchu celého koncertu i stylu Underworld postupně rozbalovala a nabírala grády. Když měla přijít nejlepší část písně, Karl Hyde ve výskoku, najednou tma a ticho. V první chvíli mě napadlo: výpadek proudu, o nanosekundu později, že to byl cílený konec písničky, když se nic nedělo, bylo jasné, že se jedná o poruchu. Nebylo to ten večer naposledy a organizátoři nechali v nehybném vzduchu viset otázku, jestli tomu nešlo zabránit. Paradoxně to ale performujícím jen pomohlo. Od té doby se vystupující pomalu zahřívali na provozní teplotu, aby v extaticky strhujícím finiši přehřáli sebe i fanoušky. Ale nepředbíhejme. Po obligátním uvítání následovalo několik pomalejších rozjezdovek z nového alba, na něž moc lidí netančilo - vzhledem k nedostatku prostoru i poněkud nižšímu BPM číslu. Pak to ale přišlo. Born Slippy. NUXX je prostě klasika a povinnost, a kdyby ten večer nepřišla, nebyl by to koncert Underworld. Záplava světla pohladila všechny přítomné sítnice a nervy byla přenášena informace o tom, že teď přišel začátek pravého rozšoupnutí. Okamžitě po Born Slippy. NUXX totiž přišla další hitovka - Two Months Off. Ještě před ní vyrostlo na pódiu třináct vysokých úzkých vzduchových pilířů, z nichž některé byly úmyslně spadnuty a zprohýbány. Všechny se nakonec rozehrály do pastelových barev a jenom tak podpořily zmíněné vizuální hody. Překopaná Jumbo mě nenadchla tak jako původní verze a Shudder/King Of Snake měla samozřejmě do našláplé verze z Everything, Everything daleko, i tak to ale byly pecky rovnou do hlavy.

Na konci tohoto setu, který obstaral naprosto nejlepší Moaner, mě ovládlo tisíc pocitů a nebyl jsem s to z nich jediný vybrat. Přihlouple jsem se usmíval a přes snížený rozsah vědomí mi pomalu docházelo, že to stejně dokázali. I když předchozí vystoupení byla rozhodně více tanečnější, Underworld zaneřádili podlahu nejvíc. Jezdili po ní s vámi, i když na to nebylo místo. Pokaždé, když na dveře klepala počínající únavová krize, dokázali ji klepnout přes prsty. Nechali vás s hlavou příliš malou pro mozek. Profesorský až dirigentský přístup zvukového chemika Smithe, který, zdá se, nechce mít s výsledným produktem nic moc společného, nabízí odcizení s lidskou tváří, zatímco Hyde navrhuje pravý opak. Spojení s lidmi - přes kytaru, zpěv, exhibiční pózy, tanec, úsměvy, lesklé sáčko.

Ladida vystavila festivalu více jako hodinu a půl trvající minimalové stop a znovu jen potvrdila, že tato akce byla dotažena do konce. Nádherně upraveným zázemím, příchody a odchody na čas, dobře odvětrávaným prostorem, a v neposlední řadě vystupujícími. Přijížděl jsem s mírně pošramocenou náladou, odjížděl vyléčen nejen silou Podsvětí, ale i všemi ostatními výše zmíněnými věcmi, které dělají festival kvalitním.

Setlist Underworld:
Bamboo
Rez/Cowgirl
Ban Style
Crocodile
Glam Bucket
Born Slippy. NUXX
Two Months Off
You Do Scribble
Jumbo
Beautiful Burnout
Shudder/King Of Snake

Cherry Pie
Moaner


Electronic Beats Festival, Praha – Veletržní palác, 9. 2. 08


Fotogalerie: