30.4.2012 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě Historie Gdańska je spjata se dvěma kulturami, polskou a německou. Je asi jen shoda okolností, že tentýž průnik do přístavního města přinesl i festival Electronic Beats. Polská půda, německý sponzor, dvě německé kapely plus německy zpívající polská kapela... Ale nebyla to příslušnost k národům a kulturám, co festival udělala takovým, jakým byl. Hlavním důvodem byl program, který za lidový peníz nabídl průřez jmény, o nichž musel zákonitě slyšet snad každý, kdo alespoň okrajově sleduje současnou (nejen) elektronickou scénu. Od líbivé Jazzanovy přes party se Squarepusher a Digitalism až po vyklidněný závěr s Dillon a Jamesem Blakem.

Punc jedinečnosti akci dodalo unikátní místo, které pořadatelé zvolili. Electronic Beats totiž zavítaly do bývalých prostor loděnic, kde Solidarność bojovala za demokracii a které dnes slouží jako kulturně-společenský komplex. Centrum Stocznia Gdańska v sobě ukrývá halu pro cirka 3 tisíce lidí, několik menších sálů a (tentokrát nevyužité) velké otevřené prostranství. Pro podobné festivaly ideální prostory.

Organizačně šlo sice všechno typicky po polsku - čti důsledné vstupní prohlídky a zákaz vnášení nápojů do hlavního sálu -, ale hladce. Žádné fronty, žádné čekání, všechno odsýpalo. I se zpožděnými lety se pořadatelé poprali se ctí a informace o škatulatech v line-upu byly na očích snad na každém kroku.

Ale k hudbě. Vítězové soutěže kapel Das Moon zřejmě chtěli kombinací electro-clashe, industriálu, EBM a německých textů navodit atmosféru berlínského undergroundu. Problém je, že zatímco většina zástupců svého stylu si drží nadhled a ukrývá se za pózu, tato trojice se bere příliš vážně. Ve výsledku tak jediní domácí vystupující působili spíš směšně a nezachránily je ani krátké červené šaty, které na sobě měla rytmus nerytmus zelí šlapající zpěvačka, ani vesta ze sexshopu a tepláky, které si na sebe vzal bubeník.


Krize ale byla zažehnána hned s příchodem pravých Berlíňanů z kolektivu Jazzanova. A hlavně s příchodem zpěváka Paula Randolpha. Že síla koncertu tkvěla především na ně, to bylo patrné hned, jakmile po instrumentálním úvodu přišel na scénu. Byl to totiž právě on, kdo set proměnil ve vcelku zábavnou šou. Jakkoliv muzikanti hrající s Jazzanovou mohou být sebelepší, hudba stojí z větší poloviny na samplech. V pořádku je to do chvíle, než ve slabé chvilce omylem pustíte nasamplovanou tamburínu někam, kam prostě nepatří. Buď jak buď, devět lidí na pódiu, líbivé melodie a nejlepší bavič celého večera, spoko...

Britský solitér Tom Jenkinson se na Electronic Beats pod svým alter egem Squarepusher pustil do audiovizuální performance postavené na hře se světly. LED diody pokrývaly nejen jeho tvář zakrývající helmu, ale i pult před ním a stěnu za ním. Na poli elektroniky nemá Squarepusher daleko k chameleonovi; tentokrát se ve svém setu točil hlavně okolo synthipopu a navodil atmosféru osmdesátek. Ještě větší melu ale rozproudili Němci Digitalism s velkým 3D srdcem (čti trojrozměrnou konstrukcí pro projekční plátno) za zády¸ pro leckoho hlavní hvězdy večera. Jde-li o oficiality, předvedli se v „live“ verzi. Můžeme se jen dohadovat, jaký je v jejich pojetí rozdíl mezi „live“ a „DJ“ setem. Digitalism si pohrávali se svými samply a mixovali je do neutichajícího proudu, do něhož občas zpěvem vstoupil Jens Moelle.

Po zkušenostech z řady letních festivalů, mezi jejichž pořadateli je hojně rozšířena zvláštní úchylka nasazovat na pozdní noční hodiny všechny ty trip-hopy, triky a ataky, jejichž soustředěný poslech je při pokročilém stupni únavy něčím nelidským, nevypadala druhá ranní pro Dillon a třetí pro Jamese Blakea příliš růžově. Jasně, k trip-hopu mají oba daleko, ale že jejich hudba není tím pravým na probuzení, to s ním mají bez pochyb společné. Ale dopadlo to dobře.


Noční slot Dillon připadl neplánovaně a mohly za to komplikace s dopravou: zpožděný let a ztracené nástroje. Nebýt toho, stála by na pódiu už o půl desáté. Snad náhoda chtěla, aby se předvedla před samotným Blakem a navíc v akustickém setu, a nezbývá, než jí za to poděkovat; skvěle to k sobě sedlo. V hábitu navlečená písničkářka vystoupila sama v doprovodu kláves. Pro elektronický festival něco nezvyklého, ale o to milejšího. I v nemalém sále výborně vynikla intimita a emoce, které její písně nesou.

James Blake v Gdańsku odehrál svůj první koncert po téměř pěti měsících, během kterých pracoval na nových skladbách. A je třeba říct, že James Blake ve verzi 2012 není úplně to samé co James Blake ve verzi 2011. Už to není tolik o líbivém písničkaření u piánka v doprovodu elektroniky. Kláves se nevzdává, více však experimentuje, na jedné straně se více přibližuje k chilloutu a na druhé se – díky svému kytaristovi, (jak sám podotkl) spolužákovi – nezdráhá do hudby zapojit katarzi (ano!) vyvolávající hymnický zvuk vzešlý z kytarového vazbení. Britský mladík dal najevo, že nechce ustrnout a zastavit se na jednom místě. O tom, že nová deska přinese určitý posun, není pochyb. Jak moc razantní však bude, to je zatím otázkou budoucnosti.

To už jsou ale čtyři ráno, venku se rozednívá a ranní SKMka (čti s-bahn) na nedalekém nádraží čeká, aby mohla rozvést znavenou mládež po celém Trojměstí. Dvojitá premiéra Electronic Beats – jednak šlo po přesunu z Warszawy o první polské Electronic Beats v Gdańsku a druhak šlo o zahájení letošního ročníku této mezinárodní série – se vyvedla a většina z těch, co s koupí lístku neváhali do doby, než byly vyprodány, evidentně odcházela spokojena.

Tuto sobotu Electronic Beats pokračují v Praze (s Whitest Boy Alive, Woodkitem a Grimes) a příští v Bratislavě (s Friendly Fires a UNKLE), ale to už je jiná kapitola...

Electronic Beats Festival, Gdańsk (PL) – Centrum Stocznia Gdańska, 28. 4. 12