31.10.2008 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě V říjnu loňského roku se v pražském Abatonu uskutečnil festival Islandský průvan a jedním z jeho hlavních tahounů byl i Daníel Ágúst, v té době bývalý člen Gus Gus, se svým sólovým multimediálním projektem na pomezí elektroniky a klasické hudby. Co se od té doby změnilo? Kromě toho, že Daníel k nepoznání změnil svou vizáž a shodil své pověstné avantgardní háro, po několika letech se – a to je pro nás v tomto případě podstatné - vrátil do Gus Gus, se kterými do Prahy přijel na jejich vůbec první český koncert.

Přitom to ještě pár dnů před jeho vypuknutím nevypadalo právě příznivě. Nemálo fanoušků alternativní muziky mělo dilema, zda náhodou nedát před Gus Gus přednost Xiu Xiu (případně si dát „dvoják“, jako třeba autor těchto řádků), kteří v ten večer hráli ve smíchovské Meet Factory, což byl zřejmě jeden z velkých kamenů úrazu. Nakonec mobilizace a sleva vstupenek hned o polovinu zabrala a klub Roxy se naštěstí podařilo slušně zaplnit.

Spíše než jako skupina Gus Gus vždycky fungovali jako komunitní spolek, kde „každý hraje s každým“. Máme-li se nicméně bavit o oficialitách, pak od vzniku v polovině 90. let zůstala jen ústřední dvojice Stephan Stephensen (aka President Bongo) a Birgir Þórarinsson (alias Biggi Veira), která má na svědomí zvuk projektu, zbytek sestavy se průběžně měnil. Ostatně letos odešla zpěvačka Urdur Hákonardottir a historie aktuálního tříčlenného složení se píše zatím teprve v řádu několika týdnů. Přestože samotný hudební základ se radikálně nemění, s migrací muzikantů jsou Gus Gus obohacováni o nové elementy, nové náhledy, nové výzvy. Proto kdyby byl býval skončil červencový festival Creamfields v Břeclavi jinak než přírodní pohromou a Gus Gus by na něm podle plánu vystoupili, šlo by s velkou pravděpodobností o diametrálně odlišné vystoupení.

Už z toho důvodu, že právě na Daníelovi byl de facto celý koncert postaven. Zatímco Stephan a Birgir se v potemnělé zadní části části pódia starali o zvuk, Daníel za mikrofonem dělal šou. Dělal ji s nadhledem, nepodbízivě, bez infantilních výzev směrem k publiku – nejedna taneční kapela by si od něj měla vzít lekci.
Jednoduše je člověkem mnoha tváří a ať už dělá klasiku nebo electropop, vždycky se dokáže najít. A tak, jako si zaslouží uznání za svůj záběr, zaslouží si jej i za to, jak se dokázal popasovat se skladbami z posledních desek Gus Gus, které nazpívala Urdur, jejíž absence na koncertu nejednoho aktuální situace neznalého fanouška překvapila. Nemá cenu srovnávat, jde do toho po svém a snad nikdo nemůže namítnout, že by při tom působil pateticky.

Gus Gus, Praha – Roxy, 23. 10. 08