28.7.2013 | Autor: Dan Sywala | sekce: živě
Dvanáctý ročník festivalu Colours Of Ostrava se již podruhé odehrával v jedinečném industriálním areálu Dolních Vítkovic a jako každý rok nabídl rozmanitý program, zaměřený především na world music. Počasí se vydařilo a více než 33 000 diváků si mohlo znovu užít svůj oblíbený festival, přestože se po dlouhé době pořádal v jiném termínu, než je běžné.

Několik let měl tento jedinečný festival své, více méně, stabilní datum konání. Tento ročník se posunul ke středu prázdnin a možná i to způsobilo nárůst návštěvníků. Po dlouhé době se konečně nekryl s žádným jiným festivalem, takže návštěvníci Masters of Rock (konajícího se vždy v souběžném datu), jako i autor reportu, mohli s radostí zavítat do hudbou žhnoucích bývalých železáren a pokračovat tak festivalovou šňůru právě v Ostravě. Právě posun o týden později znamenal pro některé návštěvníky, kteří se nepřizpůsobili, překvapení. Ať už to byla tradiční dovolená nebo každoroční šachový turnaj, jedno muselo jít stranou.

Nyní jsem se mohl po řadě let opět zúčastnit tohoto kulturního svátku a nestačil jsem se divit. Jako rodilý Ostravák mám slabost pro původní lokaci Černé Louky, ale je pravda, že změna již byla nutná kvůli stabilnímu nárůstu počtu návštěvníků. Oblast Dolních Vítkovic působí majestátně a nepřístupně, ale zároveň kouzelně, především v noci. Pohled z pódia na naplněný plácek a specifickou scenérii byl, jak se svěřilo mnoho účinkujících, unikátní.

Den první

Návštěvníci vstupovali do areálu a procházeli si aktuální rozložení scén a stánků již v odpoledních hodinách. První den Colours většinou pomáhá rozproudit nějaká ta balkánská, přesněji ex-jugoslávská, dechovka. Velkých jmen pro udržení této tradice však ubývá. Přední postavy jižanské dechovky již účinkovaly na minulých ročnících, a přestože jsou zdroje téměř nevyčerpatelné, čehož je dobrým příkladem i srbský festival Guča, musí se občas sáhnout i jinam. První formací, která započala festival, byli taneční Transglobal Underground ve spojení s albánskou dechovkou Fanfara Tirana. Albánci by na srbském svátku dechovky nemohli hrát nejen kvůli „kulturním“ rozdílům, ale i díky obsahu své hry, který strojově kopíruje mistry ze severu. Běžný posluchač tento rozdíl nepozná a pro účely rozjezdu to stačí, ale to by mnoho z nich nesmělo stát v úvodním „špuntu“ na lístky a nejrůznější akreditace, který k těmto velkým akcím pochopitelně patří. Přes množství lidí byla naštěstí obsluha milá a ochotná.


Po mladících The Bots přišel k večeru čas na hlavní hvězdu festivalu Sigur Rós. Ze strany organizátorů se jednalo o skutečně ambiciózní rozhodnutí, nasadit tuto islandskou formaci jako headlinera, přesto šlo ve výsledku o velmi úspěšný tah. Jistě, tento „cizí“ post rock nebyl pro každého, ale plácek u hlavní stage se pomalu plnil do všech stran. I když se pro drtivou většinu posluchačů jednalo o první kontakt, Sigur Rós patří již řadu let k povinným náslechům mnoha kapel, od atmosférického popu až po post metal. Právě jejich postupné budování atmosféry je školou pro hudebníky. Jde o smyslové putování do drsných krás islandské přírody a vesmírných dálek. Ale především naživo získá jejich projev ty správné grády a nejedno oko nezůstalo suché při světelném představení a vokálních projevech frontmana. Přesto skladby Sigur Rós stále postrádají ten očekávaný náběh na refrén nebo pár záchytných bodů a nepřipravený posluchač jednoduše tápe a naslepo očekává další proud euforie. Každopádně je chvályhodné, že se mnoho nových posluchačů s touto hudební institucí seznámilo.


Den druhý

Páteční odpoledne pro mnohé začalo australským zpěvákem, rapperem a beatboxerem Dub FX. Projev postavený pouze na směsici jeho hlasu a efektů nahraných přímo na místě, byl pohlcující prezentací na ulici vydřených schopností. Když už jsme u té ulice, Dub FX se v Ostravě představil následně i na souběžném bezplatném festivalu „V ulicích“ Ostravy.


Festival Colours Of Ostrava pro mě osobně znamenal seznámení či připomenutí domácích umělců, které jsem buď přehlížel, nebo dlouhou řadu let neviděl. Markétu Irglovou jsem viděl naživo až nyní a před jejím přednesem, znázorňující na dřeň vyjádřené ženství, nejde jinak než smeknout. Uprostřed setu, hraného uvnitř uzavřeného sálu Gong (ti, kteří se nedostali dovnitř za dodatečný poplatek, mohli vše sledovat na obrazovce venku), ji však zradila technika. Mezi skladbami se totiž několikrát po sobě ozval razantní zvuk, za který by se nemusela stydět ani kdejaká death metalová kapela. Zvuková jehla do mozku opravdu zabolela, avšak nikdo z přítomných diváků neodešel! Všichni zůstali solidárně sedět a svízelnou situaci nejlépe zvládla sama Markéta, kdy se omluvila samotnému zvukaři (!) slovy: „nezlobte se na nás, my jsme neměli dostatek času všechno nazkoušet“.


Následující Asaf Avidan patřil k předním zástupcům festivalové nabídky písničkářů. Při jeho první zastávce u nás se mohli i čeští diváci přesvědčit, že tento hlas opravdu patří muži, přestože potvrzuje slogan „reinkarnace Janis Joplin“. Na vedlejší ArcelorMittal stage se mezitím rozjela sonda do začátků devadesátých let s anglickou formací Inspiral Carpets, která v původní sestavě přehrála své nejúspěšnější album Life. Jednoduše, nefalšovaný pouliční anglický rock.

Další z elitních písničkářů Damien Rice se divákům, přestože na festivalech hraje poskromnu, představil již v odpoledních hodinách, kde si s Markétou Irglovou střihl duet Falling Slowly. Sólový set už byl však čistě v jeho režii, neodpustil si ovšem hosta z publika. Překvapené a potěšené děvče nezahanbilo přítele v publiku, natož sebe a na Damienovo pobídnutí vypilo bez ostychu několik skleniček červeného vína na ex. Irský písničkář následně pokračoval v zábavě i v nočních ulicích Ostravy.


Následující Woodkid stage kompletně překopal a za mohutných úderů bubnů a velkolepých fanfár dechů představil svou show založenou na propracované choreografii a výborné barokní video projekci.


Druhý den uzavřel Pražský Výběr, který po druhé vlně sólových vystoupení zavítal i na letní festivaly. Znovusjednocená sestava přitáhla směsici diváků, kde se v jednom publiku potkala jak generace, která je pamatuje osobně, tak i ta druhá, která tento kult pouze přebrala. Show založenou na klasických hitech jako Zubatá nebo Na Václavským Václaváku doprovázely i potřebné kostýmy a pobíhající zubatá.

Colours Of Ostrava, Ostrava - Dolní oblast Vítkovic, 18. – 21. 7. 13