6.10.2008 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě O koncertu Coldplay v Praze se spekulovalo takřka po vydání každé nové desky. Nakonec dorazili teprve nyní, po osmi letech muzicírování a vydání letošní Viva la Vida or Death and All His Friends. A možná právě proto se večer v O2 Areně nesl ve znamení protikladů.

Nemá smysl řešit, zda-li Colplay hrají mainstream nebo alternativu. Tak či onak už dávno nejsou indie senzací a i v Česku, protkaném konzervativními hudebními kanály, se z nich stala masová záležitost. Odrazilo se to v návštěvnosti koncertu, kdy pořadatelé mohli hrdě ohlásit „vyprodáno“, ale i na samotném publiku. To, co jeden považuje za nadšené publikum tvořící výbornou atmosféru, druhý vidí jako kámen úrazu celého koncertu. A zcela oprávněně.

Chudák Hammond...

Nestává se zas až tak často, aby se v Praze v roli předskokana objevilo jméno známé, aktuální, zajímavé a k tomu všemu navíc v tuzemské premiéře zároveň. Jenže prvotní nadšení nad výběrem, kterým padl na sólový projekt Alberta Hammonda Jr. z newyorských The Strokes, bleskurychle opadlo hned se začátkem jeho vystoupení. Ve vší vážnosti se nedá napsat nic víc, než že set trval něco okolo čtyřiceti minut. Totiž, ani s nadsázkou se nedá mluvit o nazvučení, a ve finále tak šlo nanejvýš o nerozpoznatelnou snoušku hluků. O to větší škodou je, že aktér sám je v tom – s největší pravděpodobností - bez viny.

Okolo deváté byla plocha arény takřka zaplněná (Mimochodem, je zajímavé, že když bylo v O2 areně vyprodáno minule a předminule, končil dav lidí někde na úrovni zvukaře, zatímco tentokrát se na plochu sotva vtěsnil....) a po čtyřicetiminutovém čekání se libeňskou halou rozeznělo intro v podobě Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji a plynně navazující Life In Technicolor - úvodní skladby z Viva La Vida or Death and All His Friends. Ano, Coldplay.

Chris Martin na kytaru, Chris Martin na klávesy...

Frontman Chris Marin se chopil kytary a spolu se svými druhy spustil nedávný singl Violet Hill. Pravá rozehřívačka pro už tak natěšené publikum ale přišla záhy, kdy Martin usedl za klávesy a halou se rozezněl Clocks, jeden z nejznámějších hitů, následovaný pomalou In My Place. V tu chvíli vyplynulo charisma, kterým kapela dokáže emotivní pomalou skladbu v její koncertní podobě – nikoliv hudebně, ale projevem - posunout do zcela jiné roviny – roviny nadsázky a šou, aniž by přitom ztratila cokoliv ze své pověsti nebo aniž by působila křečovitě. Kdo někdy navštívil třeba koncert Travis, ví, o čem je řeč.

Vyjma Yes došlo během večera na všechny skladby z aktuálního alba, z trojice předchozích desek pak dostaly prostor především singly. Mnohé překvapil split dvojice písní God Put A Smile Upon Your Face a Talk, kterou Coldplay odehráli na okraji pódia v taneční verzi (sami tomu říkají techno). K závěru pak výběr padl na instrumentálku Postcards From Far Away, jež má vyjít v listopadu na EP skladeb, které se nedostaly na poslední desku, a dvojici singlů, jistým způsobem evokujících epochální atmmosféru – Viva la Vida a Lost!.

Celou třetinu setu ale tou dobou měla kapela ještě před sebou. Z tribuny v zadní části haly nejprve se španělkami a mandolínou odehrála krátký akustický blok zahrnující (jinak na klávesách postavenou) baladu The Scientists a nevydanou countryovku Death Will Never Conquer, zpívanou bubeníkem Willem Championem, a poté se hned dvakrát vrátila na hlavní pódium. Set vyvrcholil singlem Yellow z debutu Parachutes a úplný závěr pak patřil v tento večer již podruhé zaznívší Fix You.

Zábava pro masy?

Coldplay nepřijeli překvapit, de facto ani neměli čím. Přijeli se předvést, splnit pár fanouškovských snů a potvrdit pověsti, které o nich kolují. V tomto nezklamali. Samotná hudba londýnské čtyřky má svou atmosféru a dost možná že pro masu, která na koncert zajde jednou dvakrát do roka ji měl i tento večer. Jenže pro ty ostatní se právě publikum stalo kámenem úrazu.
V kontrastu s atmosférou hudby Coldplay přeci jen poněkud intantilní mexické vlny nebo mávání mobilními telefony nejednomu člověku navodilo otázku, kam že to zas vlastně vlezl. Vážně to jde k sobě? Inu, potvrdilo se pořekadlo, že z opakované lži se stává pravda. Ano, večer plný protikladů.
Když příště Coldplay některý z osvícených promotérů přivezte na nějaký festival, kde si kapela odehraje to svý, bude to fajn...

P.S.: A co vy? Šli jste na Coldplay, nebo na šou?