Clap Your Hands Say Yeah, Amsterdam (NL), 8. 2. 07
19.2.2007 | Autor: Petra Němečková | sekce: živě
fotogalerie
Tleskli jsme a řekli „Jo“ Amsterdamu
Mnozí z vás jistě zaregistrovali úspěch americké kapely Clap Your Hands Say Yeah a jejího aktuálního alba Some Loud Thunder. My jsme nejen zaregistrovali, ale vydali se také za jejich úspěchem až do mlhavého a deštivého Amsterdamu.
Ze začátku mě naplňoval nejistotou naprosto prázdný prostor před amsterdamským klubem Paradiso, ale mé obavy byly zbytečné, protože už během předkapel se prostor uvnitř klubu zaplnil fanoušky mluvícími různými jazyky, a všude bylo přímo cítit očekávání. V roli předkapel se předvedli newyorští Elvis Perkins, zvláštní vousatí pánové hrající směsici popu a country, a Cold War Kids. První z předkapel donutila většinu publika zajít k baru pro něco tvrdšího k pití, protože takovou nudu nevidíte každý den. Cold War Kids se naštěstí povedlo přivést očekávající publikum aspoň trošku ke koncentraci na hudbu a akorát je připravili na zábavu, která měla přijít potom. A taky přišla. Netrvalo dlouho a na pódiu se objevilo pět chlápků různého vzhledu, v čele se zpěvákem Alecem Ounsworthem, které přivítal bouřlivý potlesk a křik.
Clap Your Hands Say Yeah se sami prezentují jako chaotická, excentrická a neurotická kapela. Já bych dodala ještě energická a v některých místek šmrncnutá Thomem Yorkem (ale to možná jen evokuje ten hlas, Yorkovi občas velice podobný).
Živě to ale vypadá úplně jinak. Alec se svíjí před mikrofonem a svým hlasem okouzluje a hypnotizuje lidi, klávesák / kytarista poskakuje a celé to tvoří dokonalý pohled na dokonale sehranou kapelu.
Setlist se skládal ze songů z nového alba Some Loud Thunder, ale také zaznělo taky slušné množství songů starších, z prvního bezejmenného alba.
Koncert začali titulním songem Some Loud Thunder. Jako druhý přišel song, který mě nadchnul nejvíc z celého koncertu (a asi i na albu samotném) – Satan Said Dance. A nebyla jsem sama. Při téhle písničce totiž začal „tam dole“ - z mé balkónové pozice – pořádný kotel. Pánové dále pokračovali například s Is This Love?, Yankee Go Home, Love Song No. 7 nebo Underwater (You and Me). Po krátké pauze, kdy se Paradiso zaplnilo křikem a tleskáním, se Clap Your Hands… vrátili, aby všem ukázali jak to umí rozparádit, a to s chytlavým songem The Skin of My Yellow Country Teeth. Jako poslední zahráli Heavy Metal a byl konec. Většina návštěvníků byla evidentně silně proti, ale nebylo již pomoci. Tak jsme si rozebrali své věci z šaten a vydali zpět do temných ulic deštivého města vodních kanálu a omamného kuřiva.
Zážitek z tohoto koncertu jsem si nechala rozležet v hlavě a musím říct, že mě velice mile překvapil. Čekala jsem všechno možné, ale tohle byl rozhodně nadprůměrný zážitek. Aspoň pro mě.
Clap Your Hands Say Yeah + Cold War Kids + Elvis Perkins, Amsterdam (NL) - Paradiso, 8. 2. 07
Fotogalerie Clap Your Hands Say Yeah:
fotogalerie
Tleskli jsme a řekli „Jo“ AmsterdamuMnozí z vás jistě zaregistrovali úspěch americké kapely Clap Your Hands Say Yeah a jejího aktuálního alba Some Loud Thunder. My jsme nejen zaregistrovali, ale vydali se také za jejich úspěchem až do mlhavého a deštivého Amsterdamu.
Ze začátku mě naplňoval nejistotou naprosto prázdný prostor před amsterdamským klubem Paradiso, ale mé obavy byly zbytečné, protože už během předkapel se prostor uvnitř klubu zaplnil fanoušky mluvícími různými jazyky, a všude bylo přímo cítit očekávání. V roli předkapel se předvedli newyorští Elvis Perkins, zvláštní vousatí pánové hrající směsici popu a country, a Cold War Kids. První z předkapel donutila většinu publika zajít k baru pro něco tvrdšího k pití, protože takovou nudu nevidíte každý den. Cold War Kids se naštěstí povedlo přivést očekávající publikum aspoň trošku ke koncentraci na hudbu a akorát je připravili na zábavu, která měla přijít potom. A taky přišla. Netrvalo dlouho a na pódiu se objevilo pět chlápků různého vzhledu, v čele se zpěvákem Alecem Ounsworthem, které přivítal bouřlivý potlesk a křik.
Clap Your Hands Say Yeah se sami prezentují jako chaotická, excentrická a neurotická kapela. Já bych dodala ještě energická a v některých místek šmrncnutá Thomem Yorkem (ale to možná jen evokuje ten hlas, Yorkovi občas velice podobný).
Živě to ale vypadá úplně jinak. Alec se svíjí před mikrofonem a svým hlasem okouzluje a hypnotizuje lidi, klávesák / kytarista poskakuje a celé to tvoří dokonalý pohled na dokonale sehranou kapelu.
Setlist se skládal ze songů z nového alba Some Loud Thunder, ale také zaznělo taky slušné množství songů starších, z prvního bezejmenného alba.
Koncert začali titulním songem Some Loud Thunder. Jako druhý přišel song, který mě nadchnul nejvíc z celého koncertu (a asi i na albu samotném) – Satan Said Dance. A nebyla jsem sama. Při téhle písničce totiž začal „tam dole“ - z mé balkónové pozice – pořádný kotel. Pánové dále pokračovali například s Is This Love?, Yankee Go Home, Love Song No. 7 nebo Underwater (You and Me). Po krátké pauze, kdy se Paradiso zaplnilo křikem a tleskáním, se Clap Your Hands… vrátili, aby všem ukázali jak to umí rozparádit, a to s chytlavým songem The Skin of My Yellow Country Teeth. Jako poslední zahráli Heavy Metal a byl konec. Většina návštěvníků byla evidentně silně proti, ale nebylo již pomoci. Tak jsme si rozebrali své věci z šaten a vydali zpět do temných ulic deštivého města vodních kanálu a omamného kuřiva.
Zážitek z tohoto koncertu jsem si nechala rozležet v hlavě a musím říct, že mě velice mile překvapil. Čekala jsem všechno možné, ale tohle byl rozhodně nadprůměrný zážitek. Aspoň pro mě.
Clap Your Hands Say Yeah + Cold War Kids + Elvis Perkins, Amsterdam (NL) - Paradiso, 8. 2. 07
Fotogalerie Clap Your Hands Say Yeah:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Clap-Your_Hands-Say-Yeah-Amsterdam-NL-8-2-07~19~unor~2007/
Komentáře
&;
