Česko hledá SuperStar, 2. finále, 29. - 30. říjen 06
31.10.2006 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě
fotogalerie
Přes disco a dechovku k rockovým baladám
Po úspěšném zdolání Svatováclavské pouti, toho času lemující přístupovou cestu k Malé sportovní hale na pražském Výstavišti, a s ní souvisejícího nuceného poslechu pikantního mixu diskofilních flákot (jež u svých atrakcí omílali mladí kolotočáři) a dechovek (v režii starších kolotočářů), se otevřely brány dalšího finálového klání soutěže Česko hledá SuperStar. V pořadí druhé z nich nabídlo interpretace rockových balad v podání devatera nejúspěšnějších soutěžících, z nichž největší smůlu měl Aleš Burket, jehož cesta soutěží tímto skončila.
Aleš Burket předvedl ve skladbě Oči tvý mámy od Olympicu obecně průměrný, na své relativně slabé poměry však nadprůměrný výkon. Ve svém měřítku sice došel k prozatimnímu pěveckému vrcholu v soutěži, ale diváci svými hlasy nakonec rozhodli o jeho nepostupu do dalšího kola. S ohledem na počet fanynek šlo možná o malé překvapení, ale takové už zkrátka jsou zákony showbusinessu. Přežijí jen ti nejotrlejší.
Přesto se k odchodu takřka sama nabízela jména dvou soutěžících, jež mají mnoho společného: Leona Černá (tentokrát zazpívala I Don´t Want to Miss a Thing od Aerosmith) a Tereza Najdekrová (interpretovala píseň Marie Rottrové Lásko voníš deštěm). Přitom ani o jedné z nich se nedá říct, že by šlo o technicky nevyspělou účastnici. Hlavní body jsou ale dva: jednak ani u jedné z nich vzhledem k dosavadnímu různorodému výběru repertoáru očividné jakékoliv cílené hudební směřování a předně již po stránce pěvecké techniky po několik týdnů nepřinášejí nic nového. Jsou zkrátka na svém vrcholu a nedokáží přesvědčít, že mohou jít výš. Právě to se ale v konkurenci ostatních zpěváků může brzy stát kamenem úrazu. Jak Tereza, tak Leona, by perfektně zapadla do některého z muzikálů, kde se jednoduše přizpůsobí požadovanému hudebnímu zaměření, ale k tomu, ve vší úctě, není zapotřebí půlroční promo v hlavním vysílacím čase. Showbusiness je totiž plný paradoxů.
Rockeři jedou rock
Kdo naopak má o budoucnosti zřetelnou představu je rocker David Spilka. V minulém kole David o svých kvalitách přesvědčil i mnohé z těch, kteří do něj vzhledem k vysoké míře užívání chraplavého afektu nevkládali příliš velké naděje (a přiznám se, že i já jsem mezi takové patřil) a tentokrát vsadil na baladu Nothing Else Matters od Mettalicy. Svému předchozímu vrcholnému výkonu se sice nevyrovnal, ale jeho potenciál přesto stále více prosvítá.
O svém směřování má jasno i Bára Zemanová. Její další obrovskou výhodou je, že dobře ví, kde je její ideální hlasová poloha. Záhadným způsobem do ní dokáže přenést výšky i hloubky a alespoň prozatím to vždycky vyšlo. I tentokrát, kdy zazpívala One Of Us od Joan Osborne.
Po čase se do soutěže vrátily i písně britské zpěvačky Dido. Tentokrát ale nešlo o další vypečený výstup Aničky z Mladé Boleslavy, nýbrž o výstup talentované Soni Pavelkové, jež předvedla skladbu Hunter. Soňa je v soutěži jednou z mála účastnic, která pokaždé překvapí novými pěveckými možnostmi (alespoň doposud se tak snad v každém kole stalo). Na Hunterovi je po pěvecké stránce obtížné střídání výšek a hloubek, s čímž se Soňa vypořádala bez větších obtíží, bohužel ale tentokrát dojem kazila slabší anglická výslovnost a místy intonační nepřesnosti.
Roman Lasota se poslední dobou sice takřka pokaždé plácá v ploužácích, ale téměř vždy se mu solidně vydaří do nich vtisknout kus osobitého pojetí. Tears In Heaven od Erica Claptona je o prožitcích a Roman se do ní opět dokázal vcítit. Co z toho, že intonačně nešlo o stoprocentní výkon.
Nezklamala ani dvojice Martin Ševčík a Zbyněk Drda. Opět dva soutěžící, kteří mají (alespoň soudě podle dosavadní prezentace v soutěži) řadu podobného: velmi dobrý feeling, vyzařující upřímnost a lehký (v dobrém slova smyslu) afekt v hrdle.
Oproti počátečním se ale v jejich případě změnila jedna věc: Martin už není tím šedým nevýrazným klučíkem stojícím ve Zbyňkovo stínu. Při Starway To Heaven od Led Zeppelin Martin navíc představil také svůj ostřejší feeling a Zbyněk při Antoher Day In Paradise Phila Collinse naopak i své rytmičtější dovednosti. Ani jedno totiž v minulosti vzhledem k výběru písní nebylo možné porovnat.
Krutá realita
Teď se ale přenesme opět do pozdních pondělních hodin. Záhy po vyhlášení výsledků následovala v jednom z pražských barů pravidelná afterparty. Přestože večírky tady obvykle neřešíme, přece jenom se u něj tentokrát zastavíme. Nebojte, přítomnost účastníků reality show Big Brother a duchovního Svatopluka Karáska řešit nebudeme, o tom se jistě dočtete v některém z bulvárních plátků, ale vezmeme to z jiného pohledu. Právě tady totiž může dojít ke zlomovým okamžikům posoutěžního dění.
Bar plný všudypřítomných pseudoproducentů, nemajíce sebemenší ponětí o schopnostech soutěžících („A který to vůbec jsou, ti finalisti?“), vyhlížejících si svoje potenciální ovečky (nejčastějším tipem těchto mastikapes byla „ta malá“) totiž někomu otevře oči a přinutí jej k zahození naivity a někoho naopak usmrtí.
Soutěžící budou po vyřazení vystaveni neustálému tlaku arogantně se povyšujících zbohatlíků představujících se jakožto renomovaní producenti s velkolepými úspěchy v zahraničí. Najdou se tací, kteří zváží nejen jistě pěkné sliby, ale podívají se i na druhou stranu mince, ale i bezradní jedinci. Bodem k zamyšlení proto budiž fakt, díky kterému byli mnozí účastnící předcházejících kol soutěže paradoxně kritizováni, když i po vydání desky koncertovali se svými bývalými kapelami.
Jenže... Je to opravdu tak: Aneta Langerová, Petr Bende a další – ti jsou živoucími důkazy toho, že vždy po této soutěži uspěli jen ti, kteří se nenechali omámit a pro svou další cestu zvolili spolupracovníky, jimž už v té době díky zkušenostem z minulosti plně důvěřovali. Nezbývá než i těm dalším soutěžícím popřát pevné nervy a nepatrně vysoký nadhled, jak by možná řekl porotce Eda Klezla.
Á propos, když jsme u té poroty, tak právě ona bude postupivší osmičce v příštím kole vybírat písně. A právě zde může přijít kámen úrazu. To když si třeba bude porota chtít utvrdit svůj názor na ty či ony zpěvákovy možnosti...
Videa z finálového večera naleznete na stránkách TV Nova.
Výsledky diváckého hlasování:
1. Zbyněk Drda (22,77 %), 2. Bára Zemanová (15,72 %), 3. David Spilka (14,96 %), 4. Soňa Pavelková (9,06 %), 5. Leona Černá (8,99 %), 6. Martin Ševčík (7,84 %), 7. Roman Lasota (7,57 %), 8. Tereza Najdekrová (6,56 %), 9. Aleš Burket (6,53 %)
Fotogalerie:
fotogalerie
Přes disco a dechovku k rockovým baladámPo úspěšném zdolání Svatováclavské pouti, toho času lemující přístupovou cestu k Malé sportovní hale na pražském Výstavišti, a s ní souvisejícího nuceného poslechu pikantního mixu diskofilních flákot (jež u svých atrakcí omílali mladí kolotočáři) a dechovek (v režii starších kolotočářů), se otevřely brány dalšího finálového klání soutěže Česko hledá SuperStar. V pořadí druhé z nich nabídlo interpretace rockových balad v podání devatera nejúspěšnějších soutěžících, z nichž největší smůlu měl Aleš Burket, jehož cesta soutěží tímto skončila.
Aleš Burket předvedl ve skladbě Oči tvý mámy od Olympicu obecně průměrný, na své relativně slabé poměry však nadprůměrný výkon. Ve svém měřítku sice došel k prozatimnímu pěveckému vrcholu v soutěži, ale diváci svými hlasy nakonec rozhodli o jeho nepostupu do dalšího kola. S ohledem na počet fanynek šlo možná o malé překvapení, ale takové už zkrátka jsou zákony showbusinessu. Přežijí jen ti nejotrlejší.
Přesto se k odchodu takřka sama nabízela jména dvou soutěžících, jež mají mnoho společného: Leona Černá (tentokrát zazpívala I Don´t Want to Miss a Thing od Aerosmith) a Tereza Najdekrová (interpretovala píseň Marie Rottrové Lásko voníš deštěm). Přitom ani o jedné z nich se nedá říct, že by šlo o technicky nevyspělou účastnici. Hlavní body jsou ale dva: jednak ani u jedné z nich vzhledem k dosavadnímu různorodému výběru repertoáru očividné jakékoliv cílené hudební směřování a předně již po stránce pěvecké techniky po několik týdnů nepřinášejí nic nového. Jsou zkrátka na svém vrcholu a nedokáží přesvědčít, že mohou jít výš. Právě to se ale v konkurenci ostatních zpěváků může brzy stát kamenem úrazu. Jak Tereza, tak Leona, by perfektně zapadla do některého z muzikálů, kde se jednoduše přizpůsobí požadovanému hudebnímu zaměření, ale k tomu, ve vší úctě, není zapotřebí půlroční promo v hlavním vysílacím čase. Showbusiness je totiž plný paradoxů.
Rockeři jedou rock
Kdo naopak má o budoucnosti zřetelnou představu je rocker David Spilka. V minulém kole David o svých kvalitách přesvědčil i mnohé z těch, kteří do něj vzhledem k vysoké míře užívání chraplavého afektu nevkládali příliš velké naděje (a přiznám se, že i já jsem mezi takové patřil) a tentokrát vsadil na baladu Nothing Else Matters od Mettalicy. Svému předchozímu vrcholnému výkonu se sice nevyrovnal, ale jeho potenciál přesto stále více prosvítá.
O svém směřování má jasno i Bára Zemanová. Její další obrovskou výhodou je, že dobře ví, kde je její ideální hlasová poloha. Záhadným způsobem do ní dokáže přenést výšky i hloubky a alespoň prozatím to vždycky vyšlo. I tentokrát, kdy zazpívala One Of Us od Joan Osborne.
Po čase se do soutěže vrátily i písně britské zpěvačky Dido. Tentokrát ale nešlo o další vypečený výstup Aničky z Mladé Boleslavy, nýbrž o výstup talentované Soni Pavelkové, jež předvedla skladbu Hunter. Soňa je v soutěži jednou z mála účastnic, která pokaždé překvapí novými pěveckými možnostmi (alespoň doposud se tak snad v každém kole stalo). Na Hunterovi je po pěvecké stránce obtížné střídání výšek a hloubek, s čímž se Soňa vypořádala bez větších obtíží, bohužel ale tentokrát dojem kazila slabší anglická výslovnost a místy intonační nepřesnosti.
Roman Lasota se poslední dobou sice takřka pokaždé plácá v ploužácích, ale téměř vždy se mu solidně vydaří do nich vtisknout kus osobitého pojetí. Tears In Heaven od Erica Claptona je o prožitcích a Roman se do ní opět dokázal vcítit. Co z toho, že intonačně nešlo o stoprocentní výkon.
Nezklamala ani dvojice Martin Ševčík a Zbyněk Drda. Opět dva soutěžící, kteří mají (alespoň soudě podle dosavadní prezentace v soutěži) řadu podobného: velmi dobrý feeling, vyzařující upřímnost a lehký (v dobrém slova smyslu) afekt v hrdle.
Oproti počátečním se ale v jejich případě změnila jedna věc: Martin už není tím šedým nevýrazným klučíkem stojícím ve Zbyňkovo stínu. Při Starway To Heaven od Led Zeppelin Martin navíc představil také svůj ostřejší feeling a Zbyněk při Antoher Day In Paradise Phila Collinse naopak i své rytmičtější dovednosti. Ani jedno totiž v minulosti vzhledem k výběru písní nebylo možné porovnat.
Krutá realita
Teď se ale přenesme opět do pozdních pondělních hodin. Záhy po vyhlášení výsledků následovala v jednom z pražských barů pravidelná afterparty. Přestože večírky tady obvykle neřešíme, přece jenom se u něj tentokrát zastavíme. Nebojte, přítomnost účastníků reality show Big Brother a duchovního Svatopluka Karáska řešit nebudeme, o tom se jistě dočtete v některém z bulvárních plátků, ale vezmeme to z jiného pohledu. Právě tady totiž může dojít ke zlomovým okamžikům posoutěžního dění.
Bar plný všudypřítomných pseudoproducentů, nemajíce sebemenší ponětí o schopnostech soutěžících („A který to vůbec jsou, ti finalisti?“), vyhlížejících si svoje potenciální ovečky (nejčastějším tipem těchto mastikapes byla „ta malá“) totiž někomu otevře oči a přinutí jej k zahození naivity a někoho naopak usmrtí.
Soutěžící budou po vyřazení vystaveni neustálému tlaku arogantně se povyšujících zbohatlíků představujících se jakožto renomovaní producenti s velkolepými úspěchy v zahraničí. Najdou se tací, kteří zváží nejen jistě pěkné sliby, ale podívají se i na druhou stranu mince, ale i bezradní jedinci. Bodem k zamyšlení proto budiž fakt, díky kterému byli mnozí účastnící předcházejících kol soutěže paradoxně kritizováni, když i po vydání desky koncertovali se svými bývalými kapelami.
Jenže... Je to opravdu tak: Aneta Langerová, Petr Bende a další – ti jsou živoucími důkazy toho, že vždy po této soutěži uspěli jen ti, kteří se nenechali omámit a pro svou další cestu zvolili spolupracovníky, jimž už v té době díky zkušenostem z minulosti plně důvěřovali. Nezbývá než i těm dalším soutěžícím popřát pevné nervy a nepatrně vysoký nadhled, jak by možná řekl porotce Eda Klezla.
Á propos, když jsme u té poroty, tak právě ona bude postupivší osmičce v příštím kole vybírat písně. A právě zde může přijít kámen úrazu. To když si třeba bude porota chtít utvrdit svůj názor na ty či ony zpěvákovy možnosti...
Videa z finálového večera naleznete na stránkách TV Nova.
Výsledky diváckého hlasování:
1. Zbyněk Drda (22,77 %), 2. Bára Zemanová (15,72 %), 3. David Spilka (14,96 %), 4. Soňa Pavelková (9,06 %), 5. Leona Černá (8,99 %), 6. Martin Ševčík (7,84 %), 7. Roman Lasota (7,57 %), 8. Tereza Najdekrová (6,56 %), 9. Aleš Burket (6,53 %)
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Cesko-hleda-SuperStar-2-finale-29-30-rijen-06~31~rijen~2006/
Komentáře
&;
