Červencový Aerodrome: Na Prahu se snesla nejen metalová mračna
13.7.2014 | Autor: Martin Hrdlička | sekce: živě
Na Výstavišti Holešovice v Praze se odehrál již druhý ročník Aerodrome Festivalu, a to hned dvakrát. Jeho červencová část vsadila na americký kolos Metallicu a grungeové legendy Alice In Chains. Program dále doplnili pánové z Children Of Bodom a Norové Kvelertak. Fotogalerii z festivalu naleznete zde. Červnovou část festivalu, kde vystupovali Avenged Sevenfold nebo Limp Bizkit si můžete připomenout obrazem tady.
Alice In Chains vždy patřili spolu s Nirvanou, Pearl Jam a Soundgarden ke kvartetu, který nejvíce proslavil subžánr rockové hudby zvaný grunge. Z této čtveřice to byli právě oni, v jejichž tvorbě nejvíce rezonovaly odkazy na slavné metalové legendy, tudíž se jednalo o vhodné kandidáty na rozehřátí fanoušků čekajících převážně na své idoly z Metallicy. Po úmrtí zpěváka Laynea Staleyho v roce 2002 asi málokdo čekal, že by Alice In Chains ještě někdy vyrazili na koncertní turné. Pánové se však nezalekli nepřízně osudu, našli více než obstojnou náhradu v podobě Williama DuValla, nahráli dvě výtečné desky a jali se obrážet svět.
Na pódiu bylo jasně zřetelné, kdo že je hlavním mozkem kapely. Kytarista Jerry Cantrell šéfoval s přehledem manažera nadnárodní firmy, aniž by na sebe strhával přehnanou pozornost. Sem tam vystřihl přihlížejícím lekci kytarové ekvilibristiky nebo podpořil svým vokálem DuValla, který během hodinového setu ani jednou nezaváhal a sebejistějšího zpěváka byste jen velmi těžko pohledali. To vše podpořeno šlapající rytmickou sekcí s přesností švýcarských hodinek. Ta se předvedla nejvíce ve skladbě Would, v níž dominuje právě basová linka. Vrchol koncertu Alice In Chains přišel paradoxně v akustické skladbě Nutshell, ze které emoce jen sršely. Přidejme k tomu sluneční paprsky doplněné pomalu dopadajícími kapkami deště a máme zde atmosféru, která musela zasáhnout i toho nejdrsnějšího metalistu v areálu Výstaviště. Alice In Chains prošli znovuzrozením a jsou silnější než kdykoliv předtím.
Regulérní řadové album vydala Metallica před šesti lety. Tento fakt jí však nebrání v tom, aby vyrážela na další a další světové turné. Členové Metallicy si však absenci nové desky uvědomují, a tak vymýšlejí další a další skopičiny přes přehrání kompletních alb nebo jako tomu je letos, hraní na přání fanoušků. Volba setlistů samotnými příznivci kapely se však minula účinkem, jelikož místo raritních skladeb kapela vesměs přehrávala písně, které by zřejmě ani tak nebyly vynechány. Škoda.
Zpestřením každého koncertu je možnost hlasovat pomocí sms o jedné ze tří skladeb během vystoupení, která bude ke konci zahrána. V Praze si fanoušci mohli zvolit mezi The Day That Never Comes, St. Anger a The Unforgiven II. Třetí zmíněná skladba zaostávala velkým rozdílem za svými dvěma soupeři a ve finále nakonec rozhodly necelé dvě desítky hlasů ve prospěch St. Anger. Koncert Metallica odpálila ve velkém stylu za přispění otvíráku Battery následovaného hitem Master Of Puppets. Hned na úvod se vyplnily prognózy o nepříliš přívětivém počasí, a tak se spolu s prvními tóny začal spouštět z potemnělého nebe hustý déšť, který s výjimkou dvou skladeb v závěru koncertu nepolevil. Nepřízeň počasí se neprojevila jen na vlhkosti oděvů návštěvníků Aerodrome Festivalu, ale také na technice, když své služby vypověděla kompletní pravá obrazovka po boku pódia, což při absenci promítacích ploch na věžích osvětlovačů mohlo způsobit některým přihlížejícím ještě vetší vrásky než špatné počasí.
Samotní členové Metallicy předvedli, že nejsou z cukru a větší část koncertu strávili na prknech snake pitu, tedy jakéhosi mola, které mělo ještě více přiblížit kapelu publiku. Tento pocit sounáležitosti plus neustálé hecování Jamese Hetfielda způsobily, že na déšť bylo, tedy alespoň v předních řadách, brzy zapomenuto. Metallica předváděla výborný výkon, ale ani ten se neobešel bez hluchých míst. Prvním bylo zcela jistě uvedení nové skladby Lords Of Summer, která byla jako jediná zařazena na přání členů kapely. V kontextu s největšími hity však působila jako chudý příbuzný. Druhá a poslední výtka směřuje k instrumentálním pasážím, které zbytečně brzdily tempo koncertu a dávaly příliš mnoho času k přemýšlení, že kolem zrovna nepanuje počasí na opalování nebo k posezení na pláži. Jak už bývá zvykem, tak Metallica uzavřela svou show hymnickou Seek & Destroy, při které byly vypuštěny do publika desítky nafukovacích balónků. Metallica přijela do Prahy ve velké formě a ukázala, proč je i po třech dekádách na scéně a přes všechny kontroverzní počiny jednou z nejvyhledávanějších kapel současnosti. Věřme jen, že příště dorazí již s novou deskou.
Aerodrome Festival July, Praha – Incheba Open Air - Výstaviště Holešovice, 8. 7. 14
Aerodrome 2014: fotogalerie z června | fotogalerie z července | reportáž z července
Na Výstavišti Holešovice v Praze se odehrál již druhý ročník Aerodrome Festivalu, a to hned dvakrát. Jeho červencová část vsadila na americký kolos Metallicu a grungeové legendy Alice In Chains. Program dále doplnili pánové z Children Of Bodom a Norové Kvelertak. Fotogalerii z festivalu naleznete zde. Červnovou část festivalu, kde vystupovali Avenged Sevenfold nebo Limp Bizkit si můžete připomenout obrazem tady.
Alice In Chains vždy patřili spolu s Nirvanou, Pearl Jam a Soundgarden ke kvartetu, který nejvíce proslavil subžánr rockové hudby zvaný grunge. Z této čtveřice to byli právě oni, v jejichž tvorbě nejvíce rezonovaly odkazy na slavné metalové legendy, tudíž se jednalo o vhodné kandidáty na rozehřátí fanoušků čekajících převážně na své idoly z Metallicy. Po úmrtí zpěváka Laynea Staleyho v roce 2002 asi málokdo čekal, že by Alice In Chains ještě někdy vyrazili na koncertní turné. Pánové se však nezalekli nepřízně osudu, našli více než obstojnou náhradu v podobě Williama DuValla, nahráli dvě výtečné desky a jali se obrážet svět.
Na pódiu bylo jasně zřetelné, kdo že je hlavním mozkem kapely. Kytarista Jerry Cantrell šéfoval s přehledem manažera nadnárodní firmy, aniž by na sebe strhával přehnanou pozornost. Sem tam vystřihl přihlížejícím lekci kytarové ekvilibristiky nebo podpořil svým vokálem DuValla, který během hodinového setu ani jednou nezaváhal a sebejistějšího zpěváka byste jen velmi těžko pohledali. To vše podpořeno šlapající rytmickou sekcí s přesností švýcarských hodinek. Ta se předvedla nejvíce ve skladbě Would, v níž dominuje právě basová linka. Vrchol koncertu Alice In Chains přišel paradoxně v akustické skladbě Nutshell, ze které emoce jen sršely. Přidejme k tomu sluneční paprsky doplněné pomalu dopadajícími kapkami deště a máme zde atmosféru, která musela zasáhnout i toho nejdrsnějšího metalistu v areálu Výstaviště. Alice In Chains prošli znovuzrozením a jsou silnější než kdykoliv předtím.
Regulérní řadové album vydala Metallica před šesti lety. Tento fakt jí však nebrání v tom, aby vyrážela na další a další světové turné. Členové Metallicy si však absenci nové desky uvědomují, a tak vymýšlejí další a další skopičiny přes přehrání kompletních alb nebo jako tomu je letos, hraní na přání fanoušků. Volba setlistů samotnými příznivci kapely se však minula účinkem, jelikož místo raritních skladeb kapela vesměs přehrávala písně, které by zřejmě ani tak nebyly vynechány. Škoda.
Zpestřením každého koncertu je možnost hlasovat pomocí sms o jedné ze tří skladeb během vystoupení, která bude ke konci zahrána. V Praze si fanoušci mohli zvolit mezi The Day That Never Comes, St. Anger a The Unforgiven II. Třetí zmíněná skladba zaostávala velkým rozdílem za svými dvěma soupeři a ve finále nakonec rozhodly necelé dvě desítky hlasů ve prospěch St. Anger. Koncert Metallica odpálila ve velkém stylu za přispění otvíráku Battery následovaného hitem Master Of Puppets. Hned na úvod se vyplnily prognózy o nepříliš přívětivém počasí, a tak se spolu s prvními tóny začal spouštět z potemnělého nebe hustý déšť, který s výjimkou dvou skladeb v závěru koncertu nepolevil. Nepřízeň počasí se neprojevila jen na vlhkosti oděvů návštěvníků Aerodrome Festivalu, ale také na technice, když své služby vypověděla kompletní pravá obrazovka po boku pódia, což při absenci promítacích ploch na věžích osvětlovačů mohlo způsobit některým přihlížejícím ještě vetší vrásky než špatné počasí.
Samotní členové Metallicy předvedli, že nejsou z cukru a větší část koncertu strávili na prknech snake pitu, tedy jakéhosi mola, které mělo ještě více přiblížit kapelu publiku. Tento pocit sounáležitosti plus neustálé hecování Jamese Hetfielda způsobily, že na déšť bylo, tedy alespoň v předních řadách, brzy zapomenuto. Metallica předváděla výborný výkon, ale ani ten se neobešel bez hluchých míst. Prvním bylo zcela jistě uvedení nové skladby Lords Of Summer, která byla jako jediná zařazena na přání členů kapely. V kontextu s největšími hity však působila jako chudý příbuzný. Druhá a poslední výtka směřuje k instrumentálním pasážím, které zbytečně brzdily tempo koncertu a dávaly příliš mnoho času k přemýšlení, že kolem zrovna nepanuje počasí na opalování nebo k posezení na pláži. Jak už bývá zvykem, tak Metallica uzavřela svou show hymnickou Seek & Destroy, při které byly vypuštěny do publika desítky nafukovacích balónků. Metallica přijela do Prahy ve velké formě a ukázala, proč je i po třech dekádách na scéně a přes všechny kontroverzní počiny jednou z nejvyhledávanějších kapel současnosti. Věřme jen, že příště dorazí již s novou deskou.
Setlist koncertu Metallicy:
Battery
Master Of Puppets
Welcome Home (Sanitarium)
Fuel
The Unforgiven
Lords Of Summer
...And Justice For All
Sad But True
Fade To Black
Orion
One
For Whom The Bell Tolls
Creeping Death
Nothing Else Matters
Enter Sandman
Whiskey In The Jar
St. Anger
Seek & Destroy
Battery
Master Of Puppets
Welcome Home (Sanitarium)
Fuel
The Unforgiven
Lords Of Summer
...And Justice For All
Sad But True
Fade To Black
Orion
One
For Whom The Bell Tolls
Creeping Death
Nothing Else Matters
Enter Sandman
Whiskey In The Jar
St. Anger
Seek & Destroy
Aerodrome Festival July, Praha – Incheba Open Air - Výstaviště Holešovice, 8. 7. 14
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Cervencovy-Aerodrome-Na-Prahu-se-snesla-nejen-metalova-mracna~13~cervenec~2014/