10.12.2013 | Autor: Jan Simandl | sekce: živě
Peripetie předcházející comebackovému turné by vydaly na seriál. Vše začalo před více jak dvěma lety neověřenými zvěstmi o možném reunionu, které Black Sabbath potvrdili teprve po čtvrt roce. Zároveň kapela oznámila práci na nové desce a na rockovou hudební událost roku bylo zaděláno.

Jenže už po několika měsících prohlásil bubeník Bill Ward, že nabídnutá smlouva mu nepřipadá důstojná a z obnovené skupiny vycouval. Dva týdny nato zveřejnily anglické legendy další Jobovu zvěst; Tony Iommi onemocněl rakovinou a mamutí turné bylo zrušeno. Přiznám se, že v té době jsem ve šťastný konec celého projektu moc nevěřil, o to větší radost mi udělala letošní deska 13. Třináctkou se Black Sabbath pod dozorem Ricka Rubina pokusili vrátit tam, kde před mnoha lety začali.


V duchu štrachání v archivu se neslo i vystoupení, jež neodstartovalo ničím jiným než skladbou War Pigs z druhé desky. Od první chvíle provázel koncert výborný, hutný a nepřepálený zvuk zdůrazňující nádherně vyvážené Butlerovy basové groovy a Iommiho riffy. Hudbu doplňovala za kapelou promítaná koláž tematických motivů, od válečných výjevů až po bývalého papeže.

Velkou (a dopředu neřešitelnou) otázkou byla hlasová forma zpěváka Ozzyho Osbourna. Legendární frontman sice nezpíval bez (občas velkých) chyb, ale třeba taková God Is Dead? zněla jako z desky. Příjemně ovšem překvapil vzhledem a vitalitou. Rychle dokázal, že není (a nebyl) komická figurka v županu z blbé reality-show, za kterou by jej snad nedávno ještě někteří mohli považovat, nýbrž lídr největší heavy-metalové kapely všech dob.


I výkony ostatních členů byly profesionální, Iommiho pentatonická sóla zněla skvěle a jen největší hnidopich by nalezl chybky. Po krátké pauze vyplněné sólem na bicí se program přehoupl do druhé části, kdy zazněl třeba nesmrtelný megahit Iron Man. Z comebackové Třináctky hráli Black Sabbath (pro někoho možná překvapivě) jen tři kousky, které ovšem zcela organicky zapadly do společnosti starších kultovních skladeb. Koncertní zkouška ohněm dopadla pro 13 dobře a celé představení zakončilo co jiného než Paranoid.

Black Sabbath odehráli skvělou show plnou nostalgie a vzpomínání na hvězdnou minulost. Atmosféra se dala krájet a téměř dvě hodiny dlouhý set uplynul jako voda. Ozzy s kapelou zanechali ten nejlepší dojem a kdo ví, třeba ještě kapela neřekla poslední slovo. To bych už byl ale opatrnější, nádech výjimečnosti provázející reunion by byl asi pryč a posluchač by musel být kritičtější. Ale ať už se na to zpětně podíváme jakkoliv, jedné generaci fanoušků se splnil sen. Díky.

Black Sabbath, Praha - O2 Arena, 7. 12. 13