2.11.2011 | Autor: Lukáš Janičík | sekce: živě Jedním z charakteristických znaků Björk byla vždy nepředvídatelnost. Je to jedna z těch umělkyň, které nekompromisně kráčí vpřed a tvoří za chodu. Posledním jejím dílem je hudebně-edukativní projekt Biophilia, který Björk vtělila jak do formy klasického alba, vydaného teprve před několika týdny, tak do série aplikací pro iPad. Tento ambiciózní projekt představila také živě v jejím rodném Reykjavíku, a to během osmi koncertů s nezvykle intimním množstvím diváků (750). Takto vypadal jeden z nich:

„Vítejte v Biophilii,“

Říká hlas a pokračuje, „V biophilii poznáte, jak se tři aspekty – příroda, hudba, technologie – vzájemně propojí. Poslouchejte, učte se a tvořte.“ Už v tuto chvíli se člověk neubrání tomu zatuchlému školnímu pocitu, kdy učitel/ka cizího jazyku pouští poslechová výuková cvičení („listen and repeat“). Jakoby to vždy nahrával ten stejný člověk, stejně jako např. oznamování zastávek pražské MHD. Tento starý známý, na oko vlídný, ale ve skutečnosti vážný hlas provází přítomné diváky celým koncertem. Každá píseň z Biophilie je uvedena jeho slovy, ostatní nikoliv. Složení na pódiu/ve třídě je potom následující: učitelka (Björk), žáci (dívčí sbor, diváci), učební pomůcky (jedinečné hudební nástroje, projekce) a praktikanti (doprovodná kapela). Hlas oznamuje první píseň - Thunderbolt - všichni žáci na svá místa.


Jak již název napovídá, ústředním symbolem písně je úder blesku. Přestože jsem byl dopředu obeznámen, že na koncertu mimo jiné zazní (v životě by mě nenapadlo, že použiji toto sloveso) Teslův transformátor, tedy nástroj užívaný pro simulaci blesku, pravdou je, že jsem byl v nejlepším slova smyslu překvapen, jakým způsobem ho dokázala Björk a její tým využít. Bylo to totiž působivé nejenom po vizuální stránce, ale hlavně po zvukové. Neubráním se zde klišé, abych mohl říci, že k mému překvapení pravá elektřina dokáže produkovat tu nejlepší elektroniku. Síla přírody si v tuto chvíli podmanila celý prostor a dokonale zapadla do vzniklého konceptu. V jednu chvíli skoro Björk podezírám z čarodějnictví, ale pak si uvědomím, že na Islandu byli při čarodějnických procesech odsouzeni s jedinou výjimkou pouze muži. Působivý začátek, který splnil, co sliboval, tedy propojení přírody, hudby a technologie a to dokonale.

Je to hudba, není to hudba?

To se bohužel nedá říci o živém provedení zbylých písní z Biophilie. Skoro bych si teď zpětně přál, aby v tu chvíli vypadly pojistky a koncert skončil v tom nejlepším. Je to velmi paradoxní, ale skutečně klimax celého koncertu byl jeho začátek. Nutno poznamenat, že problém bych rozhodně nehledal ve věku Björk. Její hlasové schopnosti i projev byly vskutku obdivuhodné. Jakási svíčka mezi vyhaslým ohněm. Někomu to stačilo, jiným bohužel ne.



Biophilii pohřbil přehnaný důraz na edukativní stránku projektu. Ještě před vstupem do sálu, jsme se mohli podrobně dočíst o dlouhém výzkumu, který projektu předcházel. Zatímco samotný výzkum byl ve své podstatě velmi úspěšný a jeho výsledkem bylo jedinečné využití řady inovativních a působivých hudebních nástrojů (kyvadla využívající gravitačních sil ke snímání pohybu Země a následnému převádéní dat do zvuku harfy, varhany ovládané digitálně na dálku, dotekové nástroje Lemur, Reactable a iPad, atd…), samotná hudba bohužel jakoby zůstala zapomenutá a ocitla se tak stranou. Na pódiu nám zůstala „příroda“ a „technologie“, které společně předvedly svůj nejlepší výkon a spolupráci a do určité chvíle držely divákovu pozornost nebo alespoň zvídavost. Přeci jen ale většina publika přišla primárně kvůli hudbě a tak po třetí, čtvrté písničce nadšení sláblo, až postupně uvadlo.

Potlesk. Přídavek. Změna.

Vyučovací hodina Biophilia skončila, vzniká pomyslný průsečík a na řadu přichází „školní přestávka“. Patnáctiminutové uvolnění smyslů v podobě tří kousků ze staršího katalogu. První v pořadí je One Day z alba Debut (mimochodem nenechte se zmást názvem, pravý sólový debut nahrála Björk už v jedenácti letech). Jemná skladba s pozitivně-melancholickým vizionářským textem, při níž se kromě zpěvu Björk ozývají z pódia už jenom exotické tóny hráče na hang, což je nástroj vzhledem připomínajícím plechové bongo, přičemž zvukově se spíše podobá kalimbě. Nejeden člověk z publika se probouzí a bystří svou pozornost.


Následuje ostřejší Náttura - píseň zpívaná kompletně v islandštině, kterou Björk vydala jako propagační singl na ochranu islandského životního prostředí. Přestože většina z nás textu neporozumí, hlavní myšlenka zůstává zřejmá. Opovaž se sáhnout na přírodu, utrhne ti ruce.

Neočekávaná a náhlá intenzivní atmosféra nakonec vygraduje závěrečnou Declare Independence, tedy dřívější punková Björk říznutá s podobně provokujícími politickými texty jaké najdeme u Rage Against the Machine. Děvčata ze sboru sejmuly vážnou masku a v náhlé kontradikční přirozenosti tančí, pogují a headbangují na pódiu ve stylu diváci, nediváci. Björk zpívá „raise your flag“ a diváci křikem odpovídají „higher, higher“. Celý prostor jakoby náhle získal úplně opačných obrátek. Tedy stejně tak, jako když se ještě před chvílí poslušná třída promění v posledních minutách přestávky v anarchistickou džungli. Nic nás nemůže zastavit, Björk na Hrad!



Na jednu stranu dokonalé zakončení a jakési částečné uspokojení po převážně slabém koncertě. Na druhou stranu zazoufání si, že se celý koncert neodvíjel alespoň v podobném měřítku kvality jako jeho úplný úvod a závěr. Stejně tak jako na albu i koncertní Biophilii něco schází. Každý pro to má vlastní označení, já osobně bych řekl, že tomu zkrátka chybí cowbell.

Björk, Reykjavík (IS) - Harpa, 25. 10. 11